woody

Nicol Williamson si svého chladně brutálního Afrikánce vskutku vychutnával, ostatní hráli jen tak z "musu" (a opět jsem se přesvědčil, že Sideny Poitier používal celý život jeden herecký výraz a přehnanou gestikulaci zaťatou pěstičkou) ... Pokud přičtu mimořádně jalový scénář a nejpodivnější předehru k souloži v dějinách kinematografie (kam se hrabe burákové máslo z Posledního tanga), dává mi to v součtu silně naivní výpověď o apartheidu, která dnes působí notně omšele, nejen z toho důvodu, že ten režim vzal ďas ...

Nejzběsilejší komedie od dob Wilderovy Raz, dva, tři s jazýčkem (spíše žiletkou) tak satiricky nabroušeným, že oproti ní jsou Yes, Prime/minister a Vrtěti psem břitké asi jako Poláčkových Bylo nás pět... Scénář je mistrovsky vybroušený kousek od něhož by mohli všichni odkoukávat timing dialogů, jakož i vykreslení postav na ploše pár minut, přičemž žádná ovšem nespadne do kategorie jednoduchých karikatur. Prim hraje obzvláště Peter Capaldi jakožto poradce britského premiéra, který si svou malost kompenzuje maximalistickou misantropií a používáním nejsprostších anglických slovíček jako spojek ve větách...

Ztělesnění paranoie a tvůrčí vyprázdněnosti v Kafkovsky snové atmosféře letního losangelského hotelu. Neprávem pozapomenutí Coeni, přesto jedni z nejlepších.

Jeden z nejpodnětnějších příspěvků k diskuzi o euthanasii. Více jsem sepsal zde

Násilná 70's kriminálka s obrovskými bouráky, padouchy rozstřílenými samopalem, kultovním úvodním songem (Tarantino použil v Jackie Brown) a černochy pobíhajícími po newyorských střechách v pestrobarevných pimpovských oblečcích ... Má to svoje neodolatelné kouzlo a navíc je to - na béčkovou kriminálku - poměrně novátorsky natočené s mnoha stylovými vychytávkami. A nesmím zapomenout zmínit fešáckého Anthony Franciosa jako úlisného mafiánského bosse. Vizte geniální titulkovou sekvenci.

Silně manipulativní (jinak to Gavras ani neumí), silně antiklerikální, mnohdy demagogicky vylhané (nenápadná účast jeptišek při genocidě mentálně retardovaných, mimoděk asociující přímou spoluúčast katolické církve na zvěrstvech). Na druhou stranu Gavras vytáhl z Hochtuthovy hry ty nejlepší a nejsilnější pasáže, které zajisté vybízí k zamyšlení (jakkoliv je film jednostranným náhledem) a to i v případě, že máte na vinu či nevinu Vatikánu jakýkoliv názor. K mé potěše se zaobírá především Gersteinovým vnitřním bojem křesťana-humanisty/vlastence-zrádce, tato zapomenutá postava by si jistě zasloužila vlastní film. Připočtěme velmi děsivé zpodobnění holocaustu skrze plných a prázdných dobytčáků pendlujících krajinou. Mistrovskému obsazení pak vévodí nebožtík Mühe jako personifikace zla - Doktora. Film má rozčílit, což se mu daří, proto palec nahoru.

Nejnudnější blockbuster všech dob. A za závěrečný twist by si zasloužili všichni políček koženými důtkami přes papuli.

Dal bych nevím co za rozumně se chovající postavy, aneb proč musí každé dítě ve filmu tupě přihlížet brutálním vraždám (ať už šutrem či kladivem), nechat si na hlavu mířit nabitou pistolí, počůrávat se ze sna a pak tvrdit rodičům "Ne, ne, všechno je bezva, vůbec z ničeho nemáme strach." Irituje mě to tak neskutečným způsobem, že to nejde ani omluvit nějakými hrátkami s žánrovou šablonou. Rutinně natočené, avšak s několika vyloženě logickými lapsy (ustřižené růže) a průměrně odehrané (minutový Roden svým charizmatem strčí do kapsy celé herecké obsazení a to je špatně), v současné době však jeden z mála dobrých kusů.

Za pět, protože cameo filmového Boha v animáku nečekáte.

Padilha se rozhodl, že pokračování svého fašistického policejního thrilleru pojme z úplně jiné, temnější stránky. Druhý díl je pak především zdrcující společenskou kritikou pomaličku se utvářející brazilské demokracie. Teprve pak jde o politický thriller s množstvím zkorumpovaných poldů a politiků. Někde na konci toho vše se dočkáte pár akčních scén a několika silných sekvencí (zbavování se mrtvol v pralese). Většinu lidí takový vývoj zaskočí a rozhodí, já ovšem hýkal blahem. Po velmi dlouhé době se jedná o nebývale politicky angažovaný snímek ze současnosti. Otevřeně se vysmívá liberálním a levicovým klišé (přednáška o vězeňství), na druhou stranu prokazuje střízlivost a ukazuje, že represivní - fašistické - metody nemohou být uplatňovány jen na plebs, jak to podle některých prezentoval první díl. Padilha reaguje na množství skandálů a předkládá svou vlastní kroniku Brazílie. .... Čím více jdu do hloubky, překvapuje mě, jak mnohovrstevnatý snímek to je; kolik předkládá otázek o dalším směřování největší jihoamerické demokracie, které středoevropanovi mohou unikat. Tropa de Elite 2 není dokonalým filmem - dramaturgie je rozpadlá a klidně se stane, že hlavního hrdinu čtvrtinu filmu jen zahlédneme a soustředíme se na - propracovaný, nutno zmínit - rozmach policejní korupce ve slumech. Nebýt Padilhovy dokonalé režie a Mouraova soustředěného výkonu, rozpadlo by se to jak domeček z karet. Chyby jim dokážete odpustit, kvůli jedné věci. Tou je závěrečný voiceover Bety během záběrů hlavního města, centra politické moci a korupce, který je však tím více naléhavějším, když si uvědomíte, že korupce - největší ohrožení západní demokracie - je i naším problémem. ..... Bylo by úžasné, kdyby něco podobně nesmlouvavého vzniklo i u nás.