woody

Frontální útok na divákův jemnocit ve filmu v němž nefunguje zhola nic a který se člověku vykouří z hlavy pár minut po zhlédnutí. A hlavně mám na jazyku nepříjemnou pachuť přehnané a nabobtnalé zbytečnosti. Když si člověk uvědomí, jaké vznikají v současnosti inteligentní blockbustery, tím spíše musí TF 3 zatratit jako urážející kýč.

Notně omšelá obskurnost, která by v polovině 60. let způsobila nemalý poprask. Na začátku 70's však byla společnost jinde a Myra Breckinridge vypadala jako zastydlý hipícký artefakt mimo čas a prostor. Přesto má ten film mnohé neopominutelné vklady - chlípného Johna Hustona, permanentně nadrženou Mae West (75 let!) a transsexuálního hrdinu s rozdvojenou osobností. Sledování je po většinu času na pokraji únosné meze, protože to je velice velice nevtipné a pouze divné. Následující výrok ze soudobé recenze to myslím vystihne dostatečně: "Komedie vtipná asi jako pedofilní zvrhlík."

Možno brát jako dovětek k dokumentární epopeji Proces H - tentokrát o bolševické praxi při nakládání s těly popravených a umučených, zde konkrétně o hledání ostatků Milady Horákové.

U podobných úmorných kostýmních dramat mě pokaždé fascinuje jedna věc - proč tvůrci investují tolik času a prostředků do něčeho tak zoufale fádního a tuctového? Vždyť progresivnější naraci poskytují i šestákové Večery pod lampou. O více jak půl století starých rakouských příbuzných ani nemluvě ...

Je tragické, když se stane pro tvůrce slovo "invence" nikoliv vulgarismem, ale přímo porušením všech ženevských konvencí ... Pařba v Bangkoku totiž není pokračováním (od slova pokračovat), ale kopie natolik okatá, že se ani nejedná o sázku na jistotu, ale o prachsprostou drzost.

Světe, div se, ale ono jde vážně natočit nudný film o vztahu Blaira a Clintona, ke všemu s herci jako Sheen a Quaid ... Tleskám s nechápajícím výrazem.

Obrovská, obrovská škoda, že takových rolí neměl Hoffman víc - zamlouvá se mi mnohem více jako psychicky labilní gauner se sekáčským knírem než jako transvestitní herec, autista nebo bázlivý slaboch ze Straw Dogs či z Maratonce ... Obrovská škoda.

Dustin Hoffman chodí po Londýně, lká nad zničenými rodinnými vztahy a mizernou prací a kromě toho se pokouší sbalit Emmu Thompson. Smysl tohoto filmu mi zůstává utajen, protože je tak zoufale fádní, že by se jeho synopsi báli otisknout i v Květech v rubrice "Život napsal." Ale vem to ďas, Hoffman to všechno táhne sám samotinký jak ten kůl v plotě a daří se mu to uhrát na sledovatelný záznam posledního vzepětí se na podzim života. Z generace velikánů De Niro - Pacino - Hoffman jej začínám mít snad nejraději, těžko říct, čím to bude.

Byly doby, kdy se Forsyth nemusel za filmové adaptace svých děl stydět. Oděsa patří po nedostižném Šakalovi k tomu nejlepšímu, co daný subžánr nabízí, přestože dojde jen k jedné mizerné bitce. Jinak to ponechává všechny atributy mistrových románů - hodně pátrání, dlouhý výcvik, fikaný plán, zajímavá pointa a k všemu nacistické spiknutí v podobě Maximiliana Schella - co lepšího si člověk může přát.

Už dlouho mi neudělal nějaký blockbuster takovou radost, jakkoliv je scénář děravý jak ementál po náletu bombardérů ...