Allien.9

Film, který 99 % zdejších hodnotících neocení / nepochopí, protože podobné prostředí je pro nás zkrátka sci-fi. A já za sebe musím navíc přiznat, že mě ten mentorský způsob vyprávění docela iritoval.

Už mě irituje to neskutečné nadržování některým soutěžícím. To nejsou Nebezpečné vztahy. Ani Love Island. To je MasterChef. Osobní problémy by měly být úplně irelevantní, stejně tak věk, pohlaví, rasa apod. To se do MasterChefa vážně hlásí takoví loseři, že ti "nej z nej" OPAKOVANĚ odevzdávají prázdný talíř? To je zase řada... Už vidím, jak by někoho takového páni porotci reálně přijali. Možná tak na krájení zeleniny.

Překrásná měsíční krajina + jeden z nejlepších herců současnosti + znepokojivá hudba Clinta Mansella + roztomilý smajlíkový robůtek + obrovské množství nezodpovězených příběhových i behind the scenes otázek, které mě neskutečně iritují. Jako třeba ta, proč má takhle neobyčejné sci-fíčko, které jakoby atmosférou vypadlo z knihy Philipa K. Dicka, jen 97 minut. Potřebuju víc, potřebuju tak tříhodinový directors cut, který tuhle melancholickou zvláštnost dotáhne a zbaví mě pocitu, že mi někdo vystříhal kapitoly a schoval závěr. :-(

Dívky ve filmu balancují na plošině o velikosti pizzy, já zase balancuji mezi 3 a 4 hvězdičkami. Na jednu stranu je to krásně akrofobicky natočené, hudební doprovod je chvílemi vyloženě odporný (v dobrém!) a ani jedna z dívek mě překvapivě nikterak netočila, na druhou stranu je "Fall" stále jen ambiciózní béčková two girls show. Přes výše zmiňovanou technickou stránku, několik cool nápadů a slušný zvrat (který funguje!) se totiž tvůrci nakonec vydali meh cestou (bože, proč?!?) a namísto geniálního závěru, který přichází přesně po hodině a třiceti minutách, pokračuje film ještě dalších 10 minut. A myslím, že i bez spoilerů všichni odhadnou, jak asi skončí... Naštěstí je u titulek trailerová "I Have Never Felt More Alive", tak se mé naštvání lehce zmírnilo. Dávám 4*, protože hodnocení pod 70 % mi přijde málo.

"Squid Game" je perfektní ukázka toho, že i 100x viděný příběh může být výborně napsaný, výborně natočený a bavit natolik, že první řadu nejen zhltnete během jediného dne, ale navíc budete při poslední hře fandit víc než při mistrovství světa v *doplňte si, co máte rádi*. Zvrat, ke kterému v závěrečné epizodě dochází, je opět neoriginální (přesto však nečekaný) a neoriginální je i samotný "motiv" her. Ale upřímně, čekal někdo z vás nějaké super sofistikované rozuzlení? Já tedy ne. "Hra na oliheň" je především psychologické drama a tohle tak děsivě sedí... Co mi naopak moc nesedí, je úplný konec. Nějak si neumím představit, jak chtějí uchopit druhou řadu (já osobně bych to nechala uzavřené, poselství bylo předáno).

Ošklivka Betty číslo... už ani nevím, ztratila jsem přehled. Nutno podotknout, že mi Julia Ormond s tlustými obroučky a ofinkou seděla daleko víc, nehledě na to, že jí "proměna v krásku" přidala tak 10 let.

"Dahmer" je prozatím nejodpornější seriál, jaký jsem viděla. Ale ne kvůli hlavám v lednici, popíjení krve, játrům na pánvičce apod., to vem čert. Měla jsem problém sledovat ho z LIDSKÉHO hlediska, protože myšlení a jednání lidí jako Dahmer je něco, co můj mozek prostě nedokáže zpracovat. Pomalé tempo, kterým se seriál ubírá, oceňuji, protože právě díky němu máme možnost poznat vraha ze všech jeho lidských i nelidských stran. Obrovský podíl na celkové atmosféře mají také bravurní kamera a hudba, nemluvě o výkonu Evana Peterse, který se na psychopatech z "AHS" propsychopatoval k absolutní dokonalosti. Jediné, co mi trošku kazí celkový dojem, je finální epizoda. Ta se bohužel nevyhnula nešvaru, kterému se předchozích devět epizod tak zdárně vyhýbalo, tj. vyvolávání pocitů sympatie a lítosti. Celkově si myslím, že ideální délka by byla 6-8 epizod, protože ke konci už bylo patosu a otravné černošky až až.

Působí na někoho z vás tenhle pár spokojeně?!? Agáta o něčem rozpráví, načež se Soukup, který ji očividně vůbec neposlouchá, zvedne se slovy "já se nudim" (ve svém vlastním pořadu o své vlastní osobě) a začne se hrabat v lednici. Agáta zmlkne v půlce věty a zeptá se, co dělá, načež Soukup zopakuje, že se nudí a vyndá z lednice vakuovanou uzenou makrelu. Agáta ho několikrát přímo i nepřímo upozorní, že jí ta makrela kvůli těhotenství FAKT nevoní, ale bez úspěchu. Soukup se asi po třetím upozornění zeptá "proč?" a pokračuje ve vytváření domácí / studiové rybí pomazánky se spoustou kostí. Když Agátě dojde, že bude muset zápach makrely skutečně vydržet až do konce, zeptá se alespoň, jestli se dá tahle makrela koupit v normálních obchodech a jestli se "jí takhle syrová" nebo se ještě nějak tepelně zpracovává. Zbytek pořadu probíhá tak, že Agáta něco řekne, Soukup jí to zneguje, Agáta se usměje a přesune se k dalšímu tématu, kde se situace opakuje. Tomu říkám svěží vztah plný zdravé komunikace, panečku. :-) P.S.: Přemýšlím, jestli se dá vymyslet ještě nějaký pořad, který by byl více egocentrický. Možná "Zeměpis Jaromíra Soukupa", kde se konečně dozvíme to, co už stejně všichni dávno tušíme, tj. že vesmír obíhá kolem Jaromíra Soukupa?

Bála jsem se, hodně jsem se bála, protože i když jsou "Tři tygři" schopni plodit neskutečné perly, jsou také schopni přijít s totální žumpou. "JACKPOT" je (díky bohu!) až překvapivě mírný a fekálního & sexuálního humoru je v něm opravdu minimum, což si podle mě (bohužel!) naplno vykompenzují v chystaném filmu "Vzestup a pád Jugoslava Vavary". Ale kdo ví, třeba... nope, Vavara je vždycky fekál, bude to průser.;-) V prvním celovečeráku nicméně "Tři tygři" opět dokazují, že Češi mají potenciál pro točení akčních filmů, jen jsou líní a bez nápadů. Herecky jako již tradičně výborné (především Čuba a Kozub), vizuálně jako již tradičně profi (kameraman a střihač holt svoji práci ovládají), dějově nic originálního, ale to se dalo čekat již podle traileru. Suma sumárum, za mě cool překvapení, které alespoň lehce prohráblo stojaté vody českého filmu. Objektivně 4*, pátou hvězdu (při)dávám za směšně nízké hodnocení. To tu nikdo nechápe nadsázku a lásku ke kravinám?

Další rádoby vyrovnaný a spokojený Knedlík, který vlastně vůbec vyrovnaný a spokojený není. (K prozření mu mimochodem stačila jedna jediná líbačka s klukem, který mu v návalu vášně sáhl na špek.) Když pominu zápletku se zesnulou tetou, za kterou by se nemuselo stydět kdejaké drama, tak je "Já, Knedlíček" jen nuda (druhou polovinu jsem asi 3x posunula) a stereotypní šeď. A jelikož jsem navíc nečetla knižní předlohu, tak jsem úplně nepochopila, co si má vlastně divák z filmu odnést. Že sympatické, elegantní a nadané mohou být i holky 120 kg+? Oukej, ale to je trochu málo. Chybělo mi nějaké (JAKÉKOLI!) sebeuvědomění a uznání chyby ze strany hlavní hrdinky. Ať už ve smyslu "oukej, možná bych mohla nechat auto čas od času v garáži a jít do školy / do práce pěšky, abych nebyla zas až taková koule, když jsem se sebou vlastně nespokojená", nebo ve smyslu "oukej, krásný a hubený holky nejsou vždycky vyzobaný nebo zlý, jak jsem si myslela" alá "Slečna drsňák". P.S.: Dovolím si vypíchnout jednu větu, která mě osobně velmi zaujala a potěšila, protože se jí dnes málokdo řídí. "No, možná můžeme dát najevo svůj názor, aniž bychom kazily soutěž všem ostatním." Bingo.