smrt.ka

Ano, jak už bylo řečeno - anglický humor je prostě anglický humor. Velice a vtipné a velice originální scénky. Kde jinde vidíte příběh dvou manželů, kterým přijde návštěva a jejich hlavní starost je dobře je pohostit, přes to, že dojde k vážnému úrazu: "Co se děje? To rizoto je moc suché?" "Ne, ne, ne, jenom jsem... přišel o ruku." (krvavý pahýl končící zápěstím) "Proboha a co zelenina!?"

Holt si potrpím na podobné motivy fyzický svět vs. svět vnímaný jedincem. A zde se mi to zdálo dotažené do konce. Některé scény byly opravdu úžasné. Konec byl tak "velký", jak to mám u filmů ráda. Polanski se předvedl hned ve dvou oborech.

Takhle si představuji kvalitní muzikál. Nejen úžasné herecké, pěvecké i taneční výkony, ale také trocha filosofie, kladení si otázek. Nečekala jsem, že se z All That Jazz vyklube něco takového, a to jsem čekala hodně. Nejvíc bych pochválila nápady, kterými je film poctivě prošitý, především zpersonifikovaná smrt, přirovnání umírání k velkolepé show nebo samotné jednotlivé vystoupení s krásnou choreografií. Humor, krásné ženy a zatraceně přitažlivej frajírek byl už jen dodatečný bonus. Taky mi vyhovovalo, jak velký prostor dával Fosse dialogům - slovu. Ale celkové kouzlo Boba Fosse je nejkrásnější snad v tom, že se těžko pitvá a ospravedlňuje.

Christina si nejspíš myslí, že dobovou atmosféru 30tých let stačí vykreslit výrazným nalíčením, několika jazzujícími černochy a jakýmsi stínovým divadýlkem na začátku. Ale o tom snad není, ne? Back to Basics se mi líbí moc, první deska, která mě od Chritiny vážně baví. Ale bílě oblečení tanečníci se svými nepříliš originálními tanečními sestavami a ten "elán" se kterým Christina vystupuje (který na mě bohužel působil spíš jako "Jo, jsem ráda, že jste přišli, ale budu ještě radši, až zase všichni odejdeme.") mě přesvědčil o tom, že jediná opravdu originální popová komerční zpěvačka je tu stále Madonna, ta ať se obleče do bílého, protože vím, že to nebude jediný bod programu.

Krásně zpracovaný film o méně krásném životě těch, kteří doopravdy VÍ, co je to válka. Divila jsem se, jak je možné, že to ty děti tak skvěle zahrály. Opravdu věrohodný film, silný a snad (doufám) i užitečný. Škoda, že ho povinně nepromítají v USA, pan Bush by před ním mohl pronést pár "moudrých" slov.

Nějak moc výbuchu, moc rozehraného děje, moc kýčovitých obrazů. Příběh mi přijde spíš, než jako celek, jako guláš uvařený ze spousty počítačových efektů, vtipného (ale tentokrát méně zapojeného) Deppa, krásné Keiry a nechutně hloupého a obyčejného Blooma. O čem trojka Pirátů vlastně je? O přehlídce devíti pirátů (a Jackova otce, starého rockera, který už se tvůrcům do děje nejspíš časově nevešel a tak se tam vlastně jen tak mimochodem objeví a zase zmizí) se špínou za nehtama? Nebo je příběh o tom, jak se Jack stává schizofrenikem? A nebo jsem úplně vedle a mám pro tento snímek příliš přízemní uvažování?

Že nesouvislý příběh? Netradiční možná, ale šlo přece o jakýsi portrét Rudého barona, část jeho života (chyba je, že film nenese podžánr biografický). Normálně bych dala tři h., ale za pacifismus, který bych rozhodně v Německém válečném filmu z 1. sv. války nečekala, a za krásná letadýlka (a taky ten pocit, že se neřídím kritiky vyštudovaných žurnalistů - juchů!) přidávám směle čtvrtou.

Nepříliš dobré, ale neodepisovala bych to. Bereme-li to jako zfilmovanou báseň, nikoliv jako plnohodnotný film (plný akce!), nemusí to dopadnout tak špatně. Příšerná je poslední píseň SL (v titulcích), příšerná je hlavní ženská postava (já tedy nepoznala co si vlastně myslí, koho to má vlastně ráda a co je vlastně zač) a ano - těch "krásných" obrázků je tam vážně až moc. Navíc se mi připomínala Kytice víckrát, než je zdrávo, ale Tříska se mi líbil (i když jeho přednes byl chvilkově trochu monotóní), hudba nakonec taky (nebráním se nezvyklým věcem, pokud se to moc nebije a mě to připadalo ještě vkusné) a délka, ano, ta se mi líbila taky.

Nevím, jestli je to úplně pětihvězdičkový film, ale já jsem mu vděčná víc, než spoustě "pětihvězdičkovým". Pro mě je to především snímek INSPIRATIVNÍ, kontroverzní (ano, pro MĚ v TÉTO době), originální, jedinečný a střízlivý. Jen dvě barvy (pokud ovšem nevyznáváte starožitný názor, že černá není barva), jen pár šálků a jeden popelník, jen jeden stůl a více, než jedna osoba (=jeden názor, jeden problém, jeden charakter) a příběh (tedy jedenáct příběhů) může začít. A pak, že se dnes točí jen komiksové filmy. A pak, že už originální tvůrci vymřeli. Kafe a cigára může bourat předsudky (a když už ne bourat, tak alespoň oťukávat).

Meryl skvělá, jak herecky, tak pěvecky. Správně letní, správně pozitivní, správně odpočinkové. Možná až moc. A řadím se k těm, kteří doufají, že už Brosnan žádnou roli do muzikálu nepřijme.