smrt.ka

Pěkná blbost s pěkným Elvisem.

Film velmi dobrý. Ovšem výkon toho Iro-Angličana by měli promítat jako ukázku těžkého workoholismu a šílené lásky k herectví. A všichni víme, že šílená láska plodí to nejlepší ovoce, že jo?

Nejděsivější pohádka na světě.

Nepětihvězdičkový příběh s pětihvězdičkovými nápady, atmosférou a schopností vyvolat to, co se v divákovi vyvolat chce. Alespoň trochu podobný pocit jaký má člověk, trpící schizofrenií. Zážitek se navíc znásobil tím, že jsem byla na promítání v malém (plném) kině Evald, kde bylo slyšet nějakou změnu pokaždé, když se něco v divákovi změnit mělo. Smích. Nervozita. Absurdno. A být mezi takovým hloučkem, ať už chápete, proč se ti ostatní smějí nebo ne, to je jedna z nejkránějších atrakcí jakou náš svět ve světě filmu zná. Najednou si můžete představit, že jste tvůrce onoho filmu a pozorujete diváky, ty, ke kterým vy nepatříte, které zkoumáte. A kdybych byla Roman Polanski, nejspíš bych si stejně nemohla pomoci, a pohladila bych si své ego; líbí se vám ten film, jsem geniální, viďte?

Podle mě jeden z nejlepších filmů natočeného z toho překrásného (a jak je v tomhle filmu krásně nastíněno také krutého a trochu nelidského) období 19. století. Nebudu se tajit tím, že mě by se ten film zdál skvělý (ovšem když to pojmu velmi subjektivně), i kdyby si Newland Archer otevřel na začátku knížku a nahlas z ní dvě a půl hodiny předčítal. Na začátku ho Daniel ztvárnil jako příliš hezkého a příliš obyčejného. Později nekonečně upřímného k sobě samému. Dále vnitřně odvážného. Rozpolceného. Zoufalého. Nešťastného. A nakonec smířeného. A celý ten proces, který se skládal více než ze slov z výrazu a drobných gest, byl na celém filmu určitě vůbec to nejzajímavější a nejspíš také nejpodstatnější. Trošku mi na filmu vadí jeho přílišná učesanost, která jde od náderných kostýmů, bohatých rekvizit a četného komparsu mnohem dál - ovšem bohužel trochu na úkor příběhu - mám na mysli vypravěčský styl a možná "trochu" urychlený konec a na mě příliš rychlý spád z bahna k nebi. Poslední minuty se mi zdály opravdu asi nejhorší, ale díky bohu úplný konec se mi líbil moc. Byla by také hanba chválit jen Daniela coby hereckou perlu; Michelle i Winona totiž byly také (překvapivě?) opravdu velmi slušné, a kdybych měla vybrat jednu z nich, musela bych Winonu, protože ač Michelle mě celkově zaujala víc, Winona se své nepříliš "povahově atraktivní" a těžké roli chopila na výbornou. Dokonce mi i přes tu délku uběhl film velmi rychle. Vím proč. Každopádně myšlenka tohoto příběhu je věčná, důležitá a velmi trefná. A samozřejmě romantisticky ponurá...

Ne o životě... O čase, protoru, o tom, co je teď - tohle je hezké i samo o sobě. Asi nejlepší francouzský film, jaký jsem zatím viděla (tedy - Drž hubu je přece jiná kategorie!). Filosofie tohodle filmu je úžasná, hudba a to, jak přeskakuje z ticha do ticha, to je..., roztomilá Anna je roztomilá, Belmondo s cigárem i bez je asi opravdu pěknej chlapák a všechny ty "extravagantní" vstupy a změny obrazů jsou pro pseudointelektuála a pseudorebela jako jsem já zkrátka voda živá.

Profesionálně odporné. Dostatečně deptající. Nechápu jen zařazení k žánru: "romantický", protože jestli tamto ono víteco byla romantika, pak celý film dostává ještě silnější spád. Je to hrozný. Já bych to zařadila do žánru horor. A byl by to panečku asi nejstrašidelnější horor, jaký jsem kdy viděla. Nemá cenu jakkoli rozebírat obsah (alespoň teď na to nemám sílu ani chuť), stačí připomenout: "Válka je mír, Svoboda je otroctví, Nevědomost je síla". Bojím se, že usnu a ráno se probudím s těmi slovy vytetovanými na zápěstí. Film 1984 z roku 1984, zajímavé. Ještě bych se ráda hluboce poklonila Johnu Hurtovi. No a teď... dobrou noc!

Mulholland Drive, Mulholland Drive... Lost Highway jsem nepochopila a myslím, že ani nikdy nepochopím, nevadí (ale jo vadí a mělo by). Twin Peaks mě baví nechápat. U Mulholland Drive ale cítím, že pochopeno být chce. Pokud někdo tvrdí, že funguje samo o sobě, ať už divák rozluští zápletku i se všemi detaily (jestli jsou ovšem všechny detaily součástí zápletky nebo některé jen chtějí zmást) nebo ne, fajn, jestli ho to bavilo, pak film (jako obecný termín) splnil svůj účel. Ovšem už z plakátu (nemyslím ten šeredný s Naomi a Laurou, ale ty dva tmavé) prostě cítíte, že tam o NĚCO JDE, že Lynch vám sice připravil schválně nelehký úkol, ale cítíte, že opravdu CHCE, abyste došli cíle. A stejně jako u Lost Highway a u Twin Peaks má i tenhle film svůj CÍL. Až mě překvapilo, že si stačí po filmu na dvacet minut sednout do křesla a jen si utřídit časové linie a člověk je TAM, kam ho chtěl filmový štáb dostat. Lynch opravdu není Buńuel, ve své podstatě je jeho protikladem.

Romeo a Julie no... Příběh, který se tváří jako věčné téma, ale ve stejném stavu kapalném, v jakém nám ho dal už ó velký Will Shakespeare, je to nuda. Když chcete natočit klasiku, kterou využilo a zneužilo gigantické množství lidí po celém světě, musíte do toho dát něco extra. Ale tím to ještě nekončí, musíte za hranice normy, ale nesmíte za hranice nevkusu nebo kýče. Každý film musí být zajímavý, nebo alespoň zábavný, aby jste ho měli rádi. A originální a výjimečný, aby jste ho milovali.

Důvod proč zvracet a nadávat (nebo bojovat?). Lidé už neznají ani hrdost, ani čest, ani lidskost.