smrt.ka

Dávám tři, protože to beru s rezervou (pak ten film dostává jiný rozměr) a mám "vánočního ducha". A pak to jde. A občas je to dokonce vtipný.

Nemůžu si pomoct, ať přemýšlím tak nebo jinak, Fish Tank se mi přád jeví jako úžasnej počin. Je to film, který má smysl, který má příběh, který není kýčovitě křečovitě "podmanivej"; je naprosto svůj. Neherečka (?) Jarvis a Fassbender jsou hvězdy, role Mii je kouzelná, celistvá, uvěřitelná a zábavná ve své nepředvídatelnosti. Kdyby to byl seriál a měl třeba padesát dílu, tak se na něj, ač nejsem zrovna seriálovej maniak, podívám moc ráda až do konce

To byl nádherný film! Osobní jako román. Jemný jako ústřední melodie.

Podle mě je to velmi povedený a krásný propagandistický film, propaguje se melancholie, úspěšně.

Shakespeare je založen na herectví, Pacino sice vrhal obrovské stíny, ale nikoho rozhodně nezahanbil. Mě film velmi, velmi mile překvapil.

Čekala jsem hodně, ale něco, co bude takhle nadupané nápady odshora až dolů, to asi ne. Výborný scénář, který má všechno, co má dobrý film mít, plus něco navíc. Lidský film bez příkras, který ovšem přes svou pochmurnou (ne)barevnost a výběr hlavních postav (nojó, laicky bychom je mohli nazvat "nešťastné") působí velmi nadějně až optimisticky. Ulice plné vajglů, návštěvy psychiatra, nadváha, matka-alkoholička, manžel-homosexuál, blbý znamínko, žebráci, samota, deprese, duševní poruchy, pokus o sebevraždu. A bože, stejně, stejně to díky té vší nadsázce, humoru a pár moudrých slovíček byla jízda tolik veselá a tolik hezká!

Filmy o Harrym Potterovi jednoduše nejdou hodnotit "objektivně"; jeden je posedlý srovnáváním s předlohou, druhý je příliš vstřícný, protože jde o jeho "srdcovku". Chápu, že pro Yatese, ačkoli měl k dispozici pořádnej balík peněz, musel být tenhle úkol jedním z nejtěžších - byl to zřejmě ten nejočekávanější Potter, sledovaná premiéra, noviny plné HP, kina se zase po dlouhé době naplnila k prasknutí. Zvládl to lépe, než jsem předpokládala, ale paradoxně mi připadá, že to, co jsem myslela, že přijde, nepřišlo a naopak. Efekty, "úchvatné scény" a napětí mě uspokojilo. Co mě ale neuspokojilo, byly právě ty scény, které měly být dojemné - normálně se patetismu a dojetí bráním, ale u Harryho jsem na to čekala a těšila se na to - přece jenom, jak říká plakát, "vše končí". Řežba, kterou Rowlingová zahájila a strhla do ní čerstvé rodiče Lupinovi, vždy úchvatně vtipného Freda, Snapea a další, v knize dokáže slabší čtenáře i rozplakat, film byl v tomhle bohužel dle mého hodně pozadu. Taky jsem tajně doufala, že cukrkandlový epilog do filmu Yates nedá, ale zřejmě mu máma Rowlingová pohrozila vrtačkou. Sedmý díl měl být ten nejlepší, protože konec má být vždycky to nejlepší. Pro mě nejlepší není, ale povedl se skvěle. Dokonce mi tentokrát ani ten Radcliffe tolik nevadil a to je, prosím, co říct.

S Sherlockem je to podobně jako s divadlem - někdo by byl rád, kdyby se léta a léta a léta hrál Sherlock "klasicky" (čti zaprášeně/nenápaditě). Mě u filmu potěšil především nadhled, který se vynul atmosférou. A nadhled je pro Sherlocka nejspíš ještě důležitější než fajfka. Díky nadhledu mi nevadily ani ty otřesně nepravděpodobné "drobnosti", ani fakt, že Sherlock je nejen výborný detektiv, chemik, výtvarník, hudebník, ....(doplň podle libosti), ale i bojovník a krasavec. Jó, jediná závažnější vada na kráse je pro mě ta, že zatímco první půlka je až příliš nesrozumitelná (no, někteří rádi hádají, jak to dopadne, už nazačátku, ale tady nemají šanci-prostor), druhá půlka je až příliš čitelná (ti, co měli přijít, přijdou, ti, co měli zemřít, zemřou). Ale vtipu bylo dost, vážně jsem se pobavila a otec zase uhýbal kulkám, takže film to byl nejspíš vážně dobrý.

Vávra je prostě Vávra. Krakatit je podle mě jeden z nejlepších českých filmů a rovněž je jednou z nejlepších adaptací. Höger hrál jako o život, Florence byla tak přitažlivá a odpudivá zároveň, že snad žádného diváka nemůže nechat v klidu. A to nejlepší - ta atmosféra! Cloumalo to se mnou naprosto stejně jako když jsem Krakatit četla. Škoda, že se ho Čapek nedožil...

Nechápu, proč se některým přítomným nelíbili mladí herci. Podle mě jak můj oblíbený Novák (který je ale na divadle ještě lepší) tak Adamczyk hráli dobře. Ono je nutné při "posuzování výkonů" myslet na to, jaký prostor byl hercům dán - a jasně, že postava starého Šímy nebo Marie má více poloh a herci se tak mohou předvést mnohem víc, ale já jsem to těm mladým všechno věřila. Rodena netřeba příliš komentovat, byl výborný. Nesnažil se svou postavu vykreslit kladněji, než měl, za což ho obdivuji nejvíc. Radost jsem měla ještě, když jsem spatřila olíbeného Vondráčka, Bydžovskou, Lichého, Luknára (zkrátka výběr herců se podle mého vyvedl dobře). Líbila se mi i hudba. "Krásná" kamera, která si ráda všímala rozdivočelé oblohy mi občas lezla dost na nervy. Co se týče mnohými kritizované hry na velkofilm, mám na věc asi na dva názory: zaprvé dojem vyrovnat se světovému velkofilmu spatřuji především právě v práci s kamerou, která mi přišla dost "nečeská" a do celého konceptu i tématu, který je ryze český, mi nezapadala. A zadruhé: upoutat lidi na Lidice jako na velkofilm je něco, co se jednoduše muselo stát - film byl drahý, na film se dlouho čekalo a hlavně se jedná o film, který chce (řekněme z morálního a tématického důvodu) přílákat co nejširší a nejpestřejší publikum, takže jim toto gesto nemůžu vyčítat. Ačkoli tenhle film ale spadá k tom lepšímu, co se za poslední dobu v tuzemsku urodilo, ukazuje se v něm (jako ve všech předchozích českých filmech), že český film trpí nejvíce svou přetvářkou, snahou ukázat těm za hranicím, že se jim dokážeme přiblížit a jako výsledek pak vzniká něco, co nevypadá ani česky ani "světově". Proč se snažit upoutat lidi za hranicemi, když o českém filmu pochybuje už i většina Čechů?