smrt.ka

Já bych nerada omílala další klišé. Nerada bych citovala. Nerada bych vlastně vůbec co psala. Zkrátka film, u kterého si člověk může poplakat i zasmát, zasmát a zase poplakat, aniž by se musel stydět. A navíc si ještě člověk užije trochu zkrácené historie druhé poloviny dvacátého století, skvělého scénáře plného nápadů a Toma Hankse, kterému patří tři čtvrtě filmu.

Dlouhou dobu můj vůbec nejolíbenější film, dnes ho nemůžu zařadit ani do své top10, přesto bude vždy, VŽDY mým "osobním" filmem a jedním z těch filmů, které mi otevřely bránu do světa kinematografie, kterou se teď pomalu, ale šťastně prokousávám. Pro mě je tento film také nejlepší ukázkou Hanksova hereckého umění, evokuje mi spoustu věcí, seznamuje mě s historií nemoci, která je dnes již "starou známou neoblíbenou celebritou" na seznamech ročních úmrtí. Streets of Philadelphia je pro mě možná vůbec nejlepší filmovou skladbou a dodnes se stává zřídka, abych se u ní nerozbrečela, jo. A to já moc často brečím, u hudby ne. Skvělý, fenomenální film!