Rimsy

Ambiciózní debut mísí kafkovské absurdno s tragikou nezapadajícího jedince a pohnutých proměn režimů. Kvůli nedostatku opěrných bodů však film stále výrazněji ztrácí titulní postavu, což nezachrání ani vtahující audiovizuál. Více zde.

Nejednoznačný, neuspokojující a těžko přístupný. Nový film Davida Cronenberga často balancuje mezi sebereflexivitou a sebeparodičností a často si zřejmě ani sám není jistý, kde se momentálně nachází. Více zde.

Erupce lásky zdatně kombinují autorský pohled na jeden neobyčejný vztah s fascinujícím přírodovědným dokumentem. Více zde.

Očekávaný nášleh od autora Šíleného Maxe se nekoná. Podivná fantasy romance nabízí řadu drobných radostí, rozklíženému celku je však třeba jít naproti až příliš. Více zde.

Z produkčního hlediska velmi kompetentní horor občas připomene i režijní schopnosti Scotta Derricksona, častěji však sklouzává do vyprávěcí řídkosti a slepých uliček. Vzhledem k nedostatku zdařilých hororů v kinech však lze Černý telefon v rámci žánru doporučit. Více zde.

Místy škobrtající či zjednodušující, ve výsledku však sympaticky upřímná studie jednoho vztahu, která dokáže říct to podstatné i bez otravné doslovnosti. Více zde.

Minulost, k níž se Ludvík upíná, je už dávno pryč. V podobě, v jaké ji znal a chápal, neexistuje – doba pokročila a nyní se hraje podle jiných pravidel, což metaforicky (a bolestně) zjistí. Než se tak stane, snaží se Ludvík realizovat ďábelský plán – chce se pomstít Pavlovi prostřednictvím svedení jeho manželky, s níž se náhodou potká. Zatímco stárnoucí žena vzpomíná na prchavou radost svého mládí, kdy lidé zpívali a všude byla cítit naděje, pro Ludvíka se jedná hlavně o dobu, kdy pár řádků napsaných z legrace mohlo zničit život. Jakkoli se však cynický svůdník snaží, jeho msta se zcela mine účinkem – a společně s chřadnutím jeho plánů se zadrhne i do té doby plynule šlapající vyprávění. Společně se svým beznadějným antihrdinou doklopýtá do konce a podtrhne tak maximální subjektivitu celého filmu. Více zde

Největší karlovarské utrpení za několik posledních let. Údajně čistokrevná sci-fi, což v praxi znamená přehlídku největších žánrových klišé a nelogičností dotažených ad absurdum. Tohle rakouské scífko přišlo tak o 40 později, než mělo – kdyby se bývalo svezlo na vlně popularity Hvězdných válek, mohlo dobýt Evropu 80. let. Jenže takhle se jedná o několikátý odvar Života či Pasažérů, což už samy o sobě byly trochu přelouhované sci-fi odvary. Debutující režisérka Magdalena Lauritsch využila okoukané papundeklové kulisy v startrekovském stylu, do nichž hodila pár idiotských postav (včetně týpka, jemuž nelze říkat jinak než „lumík“) a nechala je na vesmírné stanici věšet šňůry s prádlem. Pokud se chcete ptát na otázky typu „Co pro vás některý CEO kdy udělal?“ a u toho se tvářit filosoficky moudře, pokazte si večer jako já a na tuhle slátaninu se podívejte.

Emmanuelle Nicot is the new Céline Sciamma? Stejně jako třeba Klukanda je i Dalva kompetentním debutem, který se nepouští do kdovíjak neprobádaných vod, ale citlivě zkoumá zákoutí psychiky dospívající dívky. V tomto případě jde o postavu na hranici puberty, tedy v extrémně citlivém období pro vnímání vlastního těla i sebehodnoty. Titulní Dalva (v uhrančivém i křehkém podání mladičké Zeldy Samson) je umístěna do dětského domova poté, co je její otec obviněn ze sexuálního zneužívání. Tragiku situace umocňuje fakt, že fyzickou lásku Dalva nadále zaměňuje za lásku rodičovskou, a tak nezná jiný způsob, jak se k někomu přiblížit, než prostřednictvím své (stále velmi nezralé) sexuality. Pěkně natočený i zahraný snímek sráží předvídatelnost, přesto tenhle empatický vhled do ztrápené mladistvé duše za vidění stojí.

Producentka Sasha Kostina uvedla ve Varech film slovy, že možná pomůže lépe pochopit, co je vlastně ukrajinský národ zač. A skutečně, touhle optikou se jedná o fascinující pohled pod povrch východoevropské mentality se vším, co k tomu patří – důrazem na tradice, rodinu, hrdost, ale i s transgenerační mizérií, zkorumpovaností a kriminalitou představující jedinou aspoň zdánlivou šanci, jak se z marasmu vymanit. Snímek přitom nabízí i vizuálně vtahující a podmanivý příběh o vesnickém hromotlukovi, který by pro svou rodinu udělal vše – a nic jiného mu zřejmě ani nezbývá. Připočtěte dlouhé záběry založené na propracovaných kamerových jízdách, nenásilné zakomponování humoru a v neposlední řadě taky poučení, jak lze alternativně využít prášky na podporu erekce – a vychází z toho jeden z nejzajímavějších klenotů letošního festivalu.