Rubikon

Tak nějak jsem čekal, že po překročení tohoto Rubikonu asi nevrhnu na kostkách pětici, ovšem na druhou stranu mě nenapadlo ani to, že téměř vrhnu. A tak tu máme rádobyŽivotní Solaristickou telenovelu, v níž byly do vesmírné ponorky mrdnuty dva zelené mozky, a to evidentní specialista na maniodepresivní jebnuté subky ekoterorista Athelstan a od prvního pohledu krutě nesympatická gumácká herr (sic!) Ripleyová, plus jeden… no, prostě Rusák. Noa tahle partička byla ponechána cvakat jakože děsně falusoficky a moralizujícně vypínačem Odletět/Neodletět tak dlouho, dokud to i ta poslední žárovička dobrého vkusu a logiky nevzdala a v posledním vzedmutí sebeúcty neprdla. (14.07.2022)

Částečně ekologická agitka, částečně rádoby filosofující drama, ale především nuda tak ukrutná, že by nejspíš znechutila i lidi kteří se v boji za lepší počasí přilepují k silnici. Buď jsem v půlce usnul, nebo režisérka vynechala pár stránek scénáře, ale zdá se mi, že děj postupně přestal dávat smysl. Což je v pravdě úctyhodný výkon, protože se ve filmu prakticky nic nestalo. Od odpadu snímek zachránily jen ucházející efekty a těch pár oku lahodících záběrů. (10.07.2022)

Sci-Fi z vesmíru, to je moje. Filmy tohto typu vyložene vyhľadávam a musím povedať že tento rakúsky film má niečo do seba, avšak nie je dotiahnutý k dokonalosti. Azda to najhoršie bolo, keď sa 80% posádky zrazu vyparilo a to nielen z vesmíru ale z celého filmu. Škoda slabého soundtracku i keď jedna pesnička pri tanci našej ožratej posádky, to stálo za to. To je môj štýl hudby. Záver taktiež strháva body, a rozhodne konce tohto typu nemám v obľube. Čakáte niečo prevratné a ono je to slabý happyend. (19.8.2022) (02.09.2022)

Ach jo, takhle to dopadne, když sci-fi napíšou dvě zelené ekoložky, které by nejraději udělaly z hlavní hrdinky lesbu, ale kvůli tomu konci nemůžou, bo děti lesby samy nezplodí. Ona teda i ta hlavní hrdinka vypadá jak babochlap. Film je delší asi tak o hodinu, než by měl být, ta jednoduchá historka jej prostě neutáhne. Spousta hluchých míst. Ano, oceňuji, že na něco takového se Rakušáci vzmohli, o podobném filmu si česká kinematografie současnosti může jen nechat zdát, ale k čemu je to platné, když je to o tom, že si znečišťujeme ovzduší, korporáty jsou svině vychcané a nejlepší je žít s řasami. Ale potěšilo mě, že ten Bulhar (alespoň on a jeho syn mají bulharská jména) byl pravoslavný a měl pravoslavný kříž, ačkoliv autorky nechaly Dimitriho, aby po smrti syna Bohu přestal věřit a kříž moderně liberálně odvrhl, což mne zase nepotěšilo. Možná bych dal víc za vizuál, ale co po filmu, který se mi hned vykouří z hlavy a za týden si sotva budu pamatovat, co a jestli vůbec mi chtěl říct. Jo, a abych nezapomněl, co měli v plánu vlastně s tím děckem, kdyby nedošlo k tomu, k čemu na konci došlo? Nějaký incest a sourozenci, nebo tak něco? (11.02.2024)

Filmové festivaly mají na jedné straně moc určité filmy vynést na výsluní či rozpohybovat jejich hype, jak se to letos ve Varech stalo s "Trojúhleníkem smutku". Ale bohužel také dokáží jiné filmy zcela zadupat do země, protože pro ně vytvoří zcela neadekvátní podmínky či vyvolají mylná očekávání. To je případ malého scífka "Rubikon", na které prostě nemohou být nastavení diváci lapení v tradičním karlovarské nervozitě z toho, že vám někde utíká něco podstatného, o čem se budou všichni bavit. Je pravdou, že hlavní přednosti snímku spočívají v tom, že se jedná o nízkorozpočtový debut rakouských filmařek s maličkým mezinárodním hereckým ansámblem (jehož součástí je charismatický představitel malých rolí Mark Ivanir, známý především divákům akční série "Undisputed"). Ale i mimo tento kontext pořád jejich výtvor představuje solidní (nikoli přelomový, ani novátorský, nebo úchvatný) příspěvek svému žánru, který naplňuje základní předpoklad každého dobrého sci-fi díla. Ten nespočívá v napětí či zábavě, ale v tom, že divákům či čtenářům předkládá podněty k zamyšlení, které sahají za rámec jejich každodenní reality - zde konkrétně na téma člověka ve vesmíru a jeho vazbách k lidstvu na skomírající planetě. (12.07.2022)