gudaulin

Kdyby... Kdyby podobný pořad natočil mladý student FAMU a já ho shlédl v rámci Noci filmových nadějí, dal bych s přehledem čtyři hvězdičky. Za nápad a zpracování odpovídající technickým možnostem, mizivému rozpočtu a nedostatku zkušeností. Pokud mi něco takového naservírují jako profesionální dokument České televize, pak musím mít řadu zásadních výhrad. Dokumentární fikce obohacená hranými pasážemi je už dlouhodobě používaný a oblíbený formát, se kterým má zkušenosti především BBC. Věci, které vycházejí z její dílny, jsou opravdu chytré a často špičkově natočené. Potíž je, že o Kdyby... se tohle nedá říct ani omylem. Hrané pasáže jsou po herecké i scénáristické stránce na odpad a celé to zavání děsivou laciností. Opravdu se nedaly najít zajímavější a příhodnější archivní materiály, opravdu se nedala zrežírovat žádná exteriérová scéna, opravdu museli vojenští velitelé mluvit tak toporně? Jedna hvězdička je za nápad a druhá za snahu předvídat vývoj událostí logickým a historicky podloženým způsobem. Celkový dojem: 35 %.

Velmi dlouhá, nesmírně depresivní podívaná založená na autentických výpovědích lidí, kteří přežili genocidu. Hodnotím s odstupem několika let, ale Šoa je dílo, které když už se někdo odhodlá ho sledovat, ulpí dotyčnému navždy v paměti. Maximálně emotivní záležitost. Celkový dojem: 100 %.

V pravdě televizní inscenace, která mi připoměla některé epizody pozdně socialistického seriálu Malý pitaval z velkého města. Sympatické obsazení sice něco málo zachraňuje, ale myslím, že ani příznivce detektivek tenhle kousek nenadchne. Celkový dojem: 45 %.

Tahle divadelní fraška se autorovi povedla a brněnská daptace z roku 1998 patří k těm nejlepším. Ať jsem to nepředpokládal, Jiří Dvořák se mi v hlavní roli líbil ještě víc než Viktor Preiss. Ten nepřítomný pohled a hučka na hlavě byly dokonalé. Obsazení nemělo jednoduše chybu. Celkový dojem: 95 %. Vkusná lidová zábava.

Tuhle reality show jsem sice nesledoval systematicky, ale představuje svým způsobem vrchol svého žánru, soutěžící prostě něco musí umět a předvést. Za první řadu bych dal tři hvězdičky, to, co přišlo potom, byla už jen nastavovaná kaše. Celkový dojem: 40 %.

Koncentrované voyerství pořadu mi samo o sobě přijde morbidní a kvazi-zábava vyplývající z nechtěné trapnosti "vyvolených" i moderátorky mě velkým obloukem míjí. Celkový dojem: 0 %

Sitcom je specifický žánr, který vyžaduje obvykle početný a kreativní tvůrčí tým, jinak to dopadá prachbídně. Asi není náhodou, že se mu daří ponejvíce v Británii a Americe, v jiných zemích je výsledek poloviční. U nás nemáme tradici a navíc tvůrčí prostředí televize Nova není nejspíš nejlepším odrazovým můstkem pro kvalitní sitcomovou produkci. Není to na odpad, tu a tam padne slušný fór, ale co naplat, té hlušiny je přebytek. Celkový dojem: 45 %.

Tahle večerníčková série začínala na velmi hezkých 20 % a, jak vidno, klopotně se vyšplahala na dnešních 30 %. Hodnocení současných večerníčkových seriálů je a bude deformované tím prostým faktem, že uživatelé CSFD holt nejsou ve věku, kdy by téhle produkci holdovali, a když už ji náhodou shlédnou, tak ji hodnotí dospěláckýma očima. Mezi hodnocením starých večerníčkových řad a nových projektů je propastný rozdíl. Těm starým pomáhá nostalgie, která nejednu hvězdičku přidá, a ta nová dílka se nekompromisně posílají do odpadu. Primárně je potřeba zdůraznit, že Čaroděj z nafukovacího stromu se natáčel pro cílovou skupinu 5 - 8-letých dětí. Nemá sice tak dobrý scénář, ale má solidní a hlavně moderní výtvarné pojetí i animaci, a co se toho scénáře týče, je myslím lepší než Maková panenka a dokonce má nepatrně větší švih než Víla Amálka. Dal bych tři hvězdičky, ale raději tomuhle podceňovanému dílku trochu přidám. Celkový dojem: 65 %. K největším kladům patří hlas zkušeného vypravěče Josefa Dvořáka, který se blíží k tomu, co předvedl v Maxipsu Fíkovi, a lehce ironický styl dialogů přizpůsobený dětskému věku.

Asi takhle... Pasolini dokáže mnohé provokovat a znechucovat vulgaritou jím nasnímaných sexuálních scén a zvrhlých prvků v jeho tvorbě. Na druhou stranu, když nic jiného, provokoval tím (malo)měšťáky. Carlos Reygadas naproti tomu snímá nahá těla, soulože a laskání penisu s esteticky vytříbeným vkusem. Kamera elegantně zachytí se všemi detaily právě vykouřený penis a potom se ladně přesune do okna a obkrouží náměstí historického centra Mexico City. Máme tu softporno s dokumentem v jednom.. ..Jsou tady naznačená dramata, jako je smrt dítěte, vyprázdněný život příslušníků horní vrstvy, to celé doplněné náboženskými symboly. Jenže to klouže tak nějak po povrchu, psychologie postav a jejich schopnost upoutat divákův zájem je nulová a celý ten snímeček považuju jen za chytráckou vějičku pro festivalové publikum. Tenhle povrchně dekadentní výlet do Mexika mě znechutil. Pasolini někdy točil doslova o hovně, tenhle snímek je s prominutím v přeneseném smyslu slova taky o hovně. Celkový dojem: 25 %.

Stalo se módou filmových fanoušků kritizovat u Craigova Bonda ztrátu stylu a téměř všech ingrediencí, které dělaly Bonda Bondem. Nikdy jsem nebyl ctitelem bondovské legendy a zarytým fanouškem akčních filmů, takže mi ztráta některých typických prvků pro tohle dílko nepřijde nijak bolestná. Schází mi vlastně jediné, a to je větší nadhled, typické sebeironické hlášky a odlehčené fórky. Tempo je svižné a styl odpovídá tomu, co mohli diváci vidět v předchozí 21. bondovce. Režisér Forster mě svým rukopisem neuráží, naopak jeho režii beru mnohem víc než některá slavnější dílka série. Nesedí mi vlastně ani přílišná akční suverenita, kdy hrdina dokáže bez mrknutí oka vyřídit tucty nepřátel, aniž by se zadýchal a také to, že tak luxusně ztvárnění záporáci, jako je postava Mathieu Alamlrica, mají tak krátkou životnost. Ale to už holt k bondovské pohádce tak nějak patří. Celkový dojem: 60 %.