Súboj s nebom

První scéna a rovnou takovej šok. Slzička mě fakt dostala. Na Souboji s nebem mě naprosto uchvátily statické obrazy a práce s barvou. Pastva pro oči a velmi emotivní zážitek. Atmosféra by se dala krájet. Nádherně podstatu filmu vystihl Adrian. Sám bych to lépe nenapsal a opisovat se mi nechce, takže si jeho komentář radši přečtěte sami. (21.01.2008)

Vedle UMÍNĚNÝCH MRAKŮ další shocker aktuální festivalové sezóny, který má podobně nekompromisní a svěže originální optiku, a taky výborně pracuje s hudbou. Nemyslím, že jde o jeho „pochopení“; děj – neděj je celkem jasný, byť velmi pozvolný. Ani bych jeho sexuální scény neoznačil za „směšné“ (chci vidět zde komentující pány, až jim jako hrdinovi bude kolem padesátky) nebo „neškodné“ (mají hard-core elementy). Velmi zajímavá koláž subjektivních pohledů, obrazových asociací, „mechanických“ sexuálních figur a neotřelých hudebních ploch. (09.07.2005)

To, co mě na tom filmu nejvíc mrzelo, a kvůli čemu jsem nakonec dal "pouze" čtyři hvězdy, bylo to, že když si film vybral vizuální formu, která podporuje autentičnost a upozorňuje na realističnost a absenci nějaké "výběrové dramaturgie", tak jí stejně nedokázal celou dobu udržet a průběžně nejednou odskakoval vypůjčit si něco, co se s vybraným systémem prezentování dost tříštilo. Tím narážím na některé používání zvuků, hudby, přestylizovanou smrt atd. Ale některé momenty byly opravdu dokonalé. (12.10.2008)

Dotyk mystéria zrodený z pozvoľna plynúcich obrazov smútku, svedomia a sexu v metropole Mexika. Úsporné dialógy a zpomalé tempo (niekedy až znehybnené) znásobujú pocity odcuzenosti pôvodne vidieckych obyvateľov, neľahké prekonávanie sveta veľkomestského cynizmu bez úcty k prirodzenosti, všeplatným hodnotám. Hriech a následné otlačené svedomie pohnú k púti za spásu duše, vzdialenú prírode v mene prchavých hmotných výhod (ktoré sa aj tak nedostavia), pošpinenú zločinným riešením dilemy, či je možné uchovať lásku k človeku v dvoch srdciach. Pod kožu sa vrývajúca hudba, pospájanie obrazov do výslednej podoby paralel, náboženských mystérií a spomalená filmová reč, s neustálym pripomínaním odtikávajúceho času, nenechajú ľahostajným nikoho (v dobrom alebo v zlom). Carlos Reygadas originálny autorský rukopis debutového Japonska posunul do smutnejších polôh, prírodné prostredie nahradil veľkomestom, ktorého vplyv na zranenia duše v pozemskom bytí už nedokáže vyliečiť ani katarzný výstup na vrchol a meditácia v objatí zelene. Čaká za pokorné prijatie viny a zobratie hriechov na svoje bedrá Nebo - večná felácia s tými, ktorých sme milovali ? (05.12.2005)

Režisérův osobitý přístup se mi na celém Battle in Heaven líbil asi ze všeho nejvíc - jednak hrátky s kamerou, která občas "odlétá" pryč od hrdinů, často naopak zůstává jakoby zbytečně dlouho na jednom místě a také překvapující, až pornograficky detailní sexuální scény opravdu nepohledných lidí. Navíc celek dohromady dává smysl a dýchá na člověka opravdovostí, špínou a bolestí. Každopádně silný zážitek. (16.08.2006)