gudaulin

Tak vážně nevím - když pročítám ty vychvalující pozitivní komentáře, přiznám se, že můj zážitek z Bílé byl o poznání slabší, i když film nepochybně obsahuje řadu filmařsky brilantních scén. Kieslowski by zasloužil postavit pomník za své starší filmy, jako byl Krátký film o zabíjení, Krátký film o lásce nebo Dekalog, které mi přišly mnohem celistvější a funkčnější. V Kieslowského pozdní tvorbě 90. let z mého pohledu převládá foma nad obsahem. Mám jednoduše problém se scénářem, který řadu motivů i posatv řeší pohádkovým způsobem kde se vzaly, tu se vzaly. Nevadí mi, že Kieslowski o řadě svých hrdinů (např. o Mikolaji) prozrazuje jen minimum. To považuju za součást režisérovy hry s divákem. Vadí mi ale, že postavy procházejí těžko uvěřitelným vývojem. Karel, který na počátku příběhu je naprosto bezradný, slabošský a neschopný vyrovnat se se svým pařížským pobytem, se jakoby mávnutím kouzelného proutku mění ve všeho schopného manipulátora a úspěšného byznysmena, byť je pouhým vyučeným kadeřníkem. No a motiv pomsty své bývalé manželce, byť musel hlavního hrdinu stát obrovské úsilí a financí, je evidentně krkolomný, překombinovaný a nefunkční. Kieslowski si umí vybrat herce, umí je vést a některé jeho pohledy na polskou společnost počátku 90. let jsou opravdu půvabné, přes to všechno jsem z filmu jako celku hodně rozpačitý. Celkový dojem: 55 %.

Červený drak samozřejmě nemůže obstát v porovnání s precizním a filmařsky působivým Mlčením jehňátek. Ještě pořád je to slušná filmařina, jenže Ratner představuje režijní průměr, je to prostě jen obyčejný filmový řemeslník, který jede ve vyjetých kolejích svých slavnějších kolegů. Chybí tady jednoduše působivé originální scény, ta jemná hra s divákem, která umožnila nejširší divácké obci překlenout se nad eticky problematickým námětem, kdy hlavním hrdinou je brutální masový vrah. S hereckým obsazením nemám problém, především Ralph Fiennes si svého psychopata evidentně užívá. Celkový dojem: 60 %.

Robert Wise se snažil o "seriozní" přístup k látce a natočil střízlivou podívanou o tom, jak by mohla vypadat smrtící epidemie budoucnosti. Vycházel přitom ze soudobých vědeckých teorií, jeho největším přáním evidentně byla uvěřitelnost příběhu a jeho racionalita. Vědomě se vzdal obvyklých žánrových klišé, což je sympatické, jenže ve výsledku vznikla poněkud sterilní podívaná, do jisté míry trpící zbytnělou stopáží, přehnaným důrazem na dialogy a celkovou statičností. Poctivé tři hvězdičky, není to ale film, u kterého bych pociťoval touhu se k němu stále vracet. Celkový dojem: 60 %.

Výtvarně vysoce stylizovaná studiová podívaná, která čerpá z více zdrojů, především ze známého příběhu o Červené Karkulce, z lidových mýtů ovlivněných pohledem církve, z romantismu 19. století a konec konců i z moderních hororů současnosti. Výsledkem je hororová pohádka pro dospělé, která se podobá např. Sleeping Hollow nebo pohádkovým filmům našeho Juraje Herze (Deváté srdce a Panna a netvor). Nejcennější je právě výtvarné pojetí, takhle nějak jsem si jako kluk představoval strašidelný les plný obřích hub, lesních velikánů s mohutnými pokroucenými kořeny a se spoustou tmavých zákoutí plných pavučin a svítících očí. Režisér mísí krvavou červeň s bílou barvou mléka, hraje si se zpomalenými záběry rozlétajících se střepů a s nejrůznějšími detaily hraček nebo živých tvorů, které dohromady vytvářejí tajuplnou atmosféru plnou vzrůstajícího napětí a v neposlední řadě i erotiky. Stejně jako je erotický motiv využíván ve starých upírských filmech, pak i zde je motiv vlkodlaka využíván ve smyslu pudové smyslnosti, kdy v každém muži i ženě se ukrývá kus dravce. Celkový dojem: 85 %.

Na téhle rádoby komedii je dobře patrné, jak hodnotitele ovlivňuje známé a vysoce ceněné jméno režiséra. Kdyby byl pod podobným snímkem podepsán neznámý režisér, měl by zcela jistě film méně než 50% hodnocení a možná by se pohyboval kolem 40 %. Je to totiž bezkonkurenčně nejslabší film, jaký jsem od Bergmana zatím viděl. Komedie, která má sice slibný námět, ale vyloženě slabé zpracování. Jednoduše není k smíchu. Pokud má být nejhumornějším místem věta, že viloncelistka musí především umět roztáhnout nohy, pak je to průšvih. Ve filmu se objevují pokusy o napodobení klasické francouzské frašky a americké grotesky, ale všechno to jde do prázdna. Je to ovlivněné divadelní manýrou, dialogy jsou bez nápadu a tam, kde by měl být vtip, se vyskytuje jen křeč. Celkový dojem: 25 %.

Michael Haneke netočí příjemné a hezké filmy, ale zneklidňující dramata, která zraňují a zanechávají po sobě podivnou pachuť. Přesto, nebo možná právě proto, to není špatný snímek. Zobrazuje možná nepříliš rozšířený, nicméně reálně existující svět sexuálních deviací lidí pokřivených neustálým předstíráním, utajováním a nenaplněnými touhami. Je to rozhodně realističtější pohled na určitou stránku erotiky a mezilidských vztahů než mnou nedávno shlédnutý Shortbus. Nevíc se film může pochlubit vynikajícími hereckými výkony v čele s Isabelle Huppert. Ta ve své roli psychopatické učitelky přímo exceluje. Jestli něco na filmu překáží, je to příliš dlouhá stopáž. Některé scény jsou zbytečné a jiné přetažené. Celkový dojem: 80 %.

Doklad vynikající úrovně komediální tvorby amerických studií na začátku 60. let. Velká příležitost pro Jacka Lemmona a Shirley MacLaine. Konverzačka, která i po několikátém shlédnutí potěší. Celkový dojem: 90 %.

Jan Švankmajer pojal slavnou povídku klasika hororové prózy E. A. Poea po svém jako vysoce stylizovanou animovanou hříčku bez živých osob. Na začátku filmu se objevuje velký ponurý dům a pak už se kamera noří do labyrintu chodeb a místností, kde se pohybuje rakev, a atmosféru rozkladu lidského sídla vyjadřuje pohyb hmoty, chátrání zdiva, pohled na močál a v neposlední řadě výtvarné ladění do tmavých odstínů šedi a hnědi. Vše doprovází komentář Petra Čepka. Je to výrazně pociťový film s baladickou atmosférou. Celkový dojem: 90 %.

Kultovní horor, který mě přes slušnou režii Johna Carpentera nikdy nedokázal nadchnout jednoduše proto, že tématicky mě vyvražďovačky tohoto ražení naprosto míjí. Jen v málo subžánrech se najde tolik klišé a hloupostí jako tady. V téhle oblasti mě zaujal snad jen Vřískot 1 a 2 pro svůj ironický nadhled. Na druhou stranu, když už vyvražďovačka, tak v Carpenterově pojetí. Jeho následovníci často svůj vzor jenom vykrádali. Celkový dojem: 45 %

Rafinovaný, kvalitní scénář umožňuje tvůrcům neustále překvapovat a s divákem si hrát jako kočka s myší. Ten až do posledního záběru neví, na čem vlastně je a díky originalitě snímku a a jeho vtipnosti tak vznikl slavný thriller často vykrádaný a citovaný v dalších filmech a seriálech. Celkový dojem: 95 %.