gudaulin

Jiří Barta se v minulosti zabýval prakticky výhradně autorskou tvorbou pro dospělé a v případě svého nejnovějšího projektu sáhl k žánru pohádky vlastně z nouze, když není možné získat finance na ryze artovou animovanou tvorbu pro dospělé publikum. Jenže i tak své původní představy o animovaném filmu vtiskl do svého filmu, takže vzniklo něco, co se snad nejvíce podobá Švankmajerovu snímku Něco z Alenky. Poetická podívaná, která je na hony vzdálená běžným rodinným snímkům, které v současnosti chrlí světové společnosti typu Pixar nebo Walt Disney. Děj není podstatný a dá se shrnout do několika řádků, důležitá je atmosféra filmu a zejména jeho výtvarné řešení. Prostor je zaplněn obrovským množstvím předmětů, které lze nalézt na dávno opuštěné půdě, a ty předměty díky režisérovi a animátorům ožívají a vytvářejí bizarní svět, který je ve výsledku přitažlivější pro dospělého diváka než pro malé dítě. Zužovat film Na půdě na žánr pohádky je zavádějící. V kině jsem si všiml, že si ten film vážně vychutná spíš rodič než jeho potomek, byť hlavní hrdinkou je dětská panenka. Při prvním shlédnutí jsem si ani nedokázal vychutnat všechny ty výtvarné detaily a filmařské nápady. Je to typ filmu, který si nejvíc vychutná fajnšmekr animované tvoby, film, který patří do špičky současné tvorby a má šanci zabodovat na některém festivalu. Je jen škoda, že se nepodařilo najít dostatek financí, aby se natočilo i zbývajících 20 minut filmu podle původního Bartova záměru. Barta do svého filmu navíc zabudoval i linii politické satiry, jeho vládce Říše Zla je vlastně taková zapomenutá busta totalitního státníka, který k ovládání svých poddaných používá praktiky typické pro autoritářské státy. Rozkošné jsou např. vládcovy rozhlasové projevy a slovník, který používá. Celkový dojem: 95 %.

Jakkoli se snažím být vstřícný k večerníčkovým cyklům současnosti, v případě SOSáků nemůžu najít prakticky žádné klady. Především absentuje tradiční česká poetika, scénář je takový didaktický, bez citu a prožitku a hlas vypravěče, respektive vypravěčky je nezáživný bez špetky charisma. Celkový dojem: 25 % (za praktické informace dětem do života). Zajímavé je, že jak se mi tentýž výtvarný styl líbil v případě raráše Mlíka, u SOSáků mě odpuzoval.

V 70. letech byly příběhy o panu Auťákovi a jeho dětských přátelích v Polsku stejně populární jako u nás příběhy o panu Tau. Vycházely jednak knižně, jednak se natočily tuším tři a možná i více filmů resp. seriálů v polské televizi. Těžko říct, jak by obstály v dnešní době, protože je to už dlouhá řádka let a vzdávám se tedy procentuálního hodnocení, ale ve svém dětství jsem je měl rád.

Bizarní hříčka, která zapadá do pokusů České televize o alternativní zábavu v pátečním pozdně večerním bloku na ČT2. Rukopis nezapře režiséra, který se podílel např. na výrobě Tuzemského konzumního. Dvě hvězdičky jsou za odvahu a originalitu. Celkový dojem: 70 %.

Otevřeně se přiznávám, že tvorba studia Disney mě svou orientací na nekonfliktní rodinné filmy tak říkajíc "pro všechny" a svým neblahým vlivem na podobu animovaných filmů odpuzuje a dopředu jsem poněkud zaujatý. O to víc mě překvapilo, že jejich nový celovečerní animák je nejen koukatelný, ale sehrává víc než vyrovnanou partii s nejlepšími animovanými filmy roku vzniku. Pokud ho srovnám s VALL-I, pak pixarovský snímek vede v oblasti animační techniky, ale emocionálně mně je bližší Bolt. První polovina filmu byla za jasných pět hvězdiček, v té druhé, kde se objevil místo ironické nadsázky sentiment a hrdinský patos ve stylu Lassie se vrací, jsem musel slevit na 4 hvězdičky. V první části ovšem kraluje lehkost a řemeslná virtuozita. Díky uměřené nadsázce tyto scény ocení jak příznivec podobné akční podívané, tak i její kritik, který ty scény vnímá jako parodii. Dobře vykreslené postavy, kdy Bolt vystupuje coby Don Quijote a jeho společnice černá kočka se svým praktickým, poněkud cynickým přístupem k okolí, jako Sancho Panza. Pěkné, dynamické a dobře vypointované scény, jednoduše kvalitní film pro děti, dobře stravitelný i pro jejich dospělý dozor. Celkový dojem: 85 %.

Tři barvy: Červená je nejsympatičtější a patrně i nejlepší část Kieslowského barevné trilogie. Vedle vykonstruované Bílé a depresivní Modré je natočená poněkud odlehčeně a funkčněji. Scénář sice postrádá lehkost a přímočarost Kieslowského děl z 80. let, takže divák se k pointě, lépe řečeno smyslu celého příběhu dopracuje o poznání pracněji, ale hodně zachraňují herci, především Jean-Louis Trintignant, který své postavě soudce dal hned několik rovin a je radost jeho vyzrálé herectví sledovat v každé scéně, kde se objeví. Je to film o toleranci a o střetávání různých pohledů na život a svět kolem nás. Režisér záměrně konfrontuje postoje starého zatrpklého muže, který coby soudce zažil mnohé s optimismem mladičké půvabné a idealistické dívky...Celkový dojem: 80 %.

Zajímavý námět by tu byl - plyn, který mění zásadním způsobem lidskou náladu, je nápad, který mohl vést ke spoustě krkolomných situací a nabízel nesmírně mnoho možností. Bohužel scénárista s ním naložil tím nejbanálnějším způsobem, takže vznikla tuctová komedie, do které tvůrci splácali všechno, o čem se domnívali, že diváka naláká. Máme tu potrhlého vynálezce, bandu gangsterů, kteří chtějí ukrást jeho objev, honičky a rvačky ve stylu starých grotesek, westernové městečko, půvabnou krásku, která se zamiluje do hlavního hrdiny, prostě ničím ten film nevyniká a protože humor je takový jalový a příběh rezignuje na logiku, jediným důvodem, proč se ke snímku dnes vracet, je Jean Lefebvre v hlavní roli. Celkový dojem: 40 %.

Veberův vybroušený filmařský styl mám rád a ani tentokrát mě nezklamal, byť z pohledu celé jeho tvorby určitě nejde o nejlepší kousek. Kdo čeká komedii se smrští gagů ve stylu Hračky s Pierre Richardem bude sklamaný, na to už ke stáru Veberovi přece jen schází energie a nápady, nicméně nadhled, jiskřivé dialogy a přiměřená dávka situačního humoru Dablérovi určitě nechybí. Na rozdíl od přeslazených amerických romantických komedií dokáže Veber udržet úroveň a nesklouzává k podbízivosti.Jeho příběh o nevěře je sice v zásadě moralita, podaná ale vlídně, s pochopením a s elegncí. Snad jen finále mohlo být nápaditější...Celkový dojem: 70 %.

Jaroslav Hašek kdysi líčil, jak psal povídku, kterou potřeboval co nejrychleji předat vydavateli, a nevěděl jak ji zakončit. Obrátil se tedy na přátele o radu a ti mu řekli, ať to tam všechno pomlátí sekerou a jde s nimi do hospody. Protože se mu opravdu chtělo jít do hospody, nechal své postavy opravdu pomlátit sekerou a spěchal na tah. Netuším, kam to táhlo Coeny, ale mám pocit, že tenhle snímek šili příliš horkou jehlou. Námět je atraktivní a přišli i s řadou zajímavých postav, jenže nedokázali jejich potenciál využít ani zdaleka tak, jak by si zasluhovaly. Je to nedotažené a nevyrovnané, byť je nutné zdůraznit, že určitě nejde o v jádru špatný film. Snímek disponuje půvabnými momenty, kdy např. Frances McDormand trpce říká, že by se jako herečka se svou postavou a obličejem neuživila a v Hollywoodu by se jí vysmáli, a kdykoliv se na plátně objeví George Clooney nebo Brad Pitt, je vidět, že berou své postavy jako parodii svého hereckého typu a svých obvyklých hrdinů, kteří je proslavili. Co je to všechno platné, když řada scén je zakončena nevýrazně a filmu vůbec chybí takový ten prvek komplexnosti a preciznosti, který Coeny proslavil. Není to zkrátka film ve stylu Muže, který nebyl, Farga nebo, pokud budeme bavit o komediích bratrů Coenových, pak Bratříčku, kde jsi. Celkový dojem: 60 %.

Poměrně ujetá záležitost, která by se dala charakterizovat jako komedie s kriminální zápletkou, která využívá ve stylu Tarantina násilí jako zábavný prvek. Je z ní cítit ovlivnění americkou nezávislou scénou a nejblíž by se snad dala připodobnit ke snímku Zkurvená noc. Scénáristická hříčka, kde se proplétá víc dějových linií, postavy filmu na sebe vymýšlí sérii průhledných i zcela neprůhledných podrazů a celé to stylově není příliš čisté, nicméně zábavnost se tomuhle kousku upřít rozhodně nedá. Největším tahounem je Simon Pegg, ale ostatní film určitě nepotápí. Záporem je, jak už jsem uvedl, neschopnost udržet čistý styl, takže film někdy brnká v postavě hlavního hrdiny na strunu sentimentu a některé scény jsou pro změnu zbytečně krvavé na film, který se po většinu své stopáže tváří jako rodinná komedie. Celkový dojem: 75 %.