gudaulin

Filmů o holocaustu a světě koncentračních táborů za 2. světové války vznikla už spousta, včetně vysokorozpočtových, efektně natočených děsivých podívaných, a filmový divák je už tím viděním náležitě namlsaný. Přijít s něčím novým je těžké, ale Ruzowitzkému se to podařilo. Pokud se dá Ďáblově dílně něco vytknout, pak je to malý, typicky Evropský rozpočet, který neumožňuje žádné velkoryse natočené davové scény, panoramatické záběry a vizuální orgie. Je to malý film, který stojí na silném příběhu, zajímavě načrtlých postavách, kvalitním herectví a v neposlední řadě na tom, že vychází ze skutečné události, a tvůrci se mimochodem drželi reality věrně. Příběh skupiny vězňů, kteří pro nacisty uprostřed vyhlazovacího lágru v přísné izolaci a maximální konspiraci vyráběli falešné peníze, dokáže nabídnout spoustu absurdních momentů, kdy např. se projevují stavovské rozdíly mezi profesionálním zločincem a bankéřem, kteří se sejdou v jedné cele při společném úkolu znehodnotit měnu. Výborný tah bylo učinit hlavním hrdinou nikoliv idealistického politického vězně, ale cynického příslušníka galerky, který má velmi svérázný smysl pro čest a je vybavený pro přežití v extrémních podmínkách. Mezi padělatelem Sorwitschem, mladým komunistou sabotujícím výrobu a esesákem, který dohlíží na padělatelskou dílnu, se odehraje zvláštní psychologický zápas o přežití a co nejdůstojnějším vyrovnáním se se svým podílem na práci pro nacisty. Celkový dojem: 90 %.

V určitém smyslu mi Ševčíkův Normal připomíná dílka režiséra F.A.Brabce - přinejmenším tím, že forma silně přebíjí banální obsah a že se režisér přímo vyžívá v zobrazování těch nejprofláknutějších klišé. Normal je taková načančaná, efektně nasnímaná, hudebně pečlivě ošetřená a přiměřeně odehraná - pseudoumělecká nuda. Dialogy šustí papírem a frázemi, scénář je bez nápadu a bez napětí. Větší vzrušení prožiju při sledování večerníčku... Celkový dojem: 40 %.

Jsou filmy, o kterých se těžko píše, protože vystihnout jejich podstatu a hodnotu v několika větách je takřka nemožné. Málo známý snímek Claude Berriho k nim patří. Už jeho zařazení do určitého žánru je zapeklitý oříšek. Je to psychologické drama, politický film, tragikomedie s milostnou zápletkou, v tomhle filmovém kousku se dá vystopovat řada prvků z různých žánrů. Kdybych měl najít nejvhodnější přívlastek, pak pro Uranus platí, že je to překvapivý a provokativní snímek, který nutí k zamyšlení a rozbíjí zažité stereotypy. Berri přivádí na plátno řadu neobyčejně zajímavých postav a snaží se zachytit celou složitost doby bezprostředně po válce, kdy v lidech byla obrovská flustrace z válečného strádání, pocit vlastní viny, účinně vytěsňovaný snaživým pronásledováním těch, co mají (zdánlivě) větší máslo na hlavě. Film nemá jednoho hrdinu, Berri představuje celou skupinu rovnocenných postav a konfrontuje jejich postoje. Francouzský fašista, kterému hrozí poprava se ukryje v rodině středostavovského liberála, který trpí pocitem viny, že proti okupaci a fašizmu ze strachu před následky nehnul prstem. Se svým selháním se vyrovnává jednak cynismem, jednak se snaží vykoupit tím, že chrání před smrtí svého odpůrce. Místní komunistická organizace zahrnuje jednak prospěcháře, radikální zahořklé fanatiky ale i idealisty. Ve městě se pochopitelně najdou větší i menší kolaboranti, šmelináři, profesionální udavači a obecně "lidé malých duší". Policie má strach zasáhnout proti těm, co drží či mohou držet politickou moc, je vydíratelná, vždyť ti policajti sloužili už za Petaina...Někteří "hrdinové" v sobě nesou prvky sebeparodie, což je jedním z problematických prvků filmu - linie mezi komikou a dramatem je někdy nezřetelná, tu vyváženost komiky a tragiky, jakou známe například ze Skřivánků na niti, Uranus přece jen postrádá. Hostinský Leopold, výborně zahraný Gérardem Depardieu, je postava, která jakoby unikla z Hrabalových knížek, takový ten pábitelský fanfarón s velkým komediálním potenciálem. Právě s touhle postavou se divák asi nejvíc ztotožní a režisér mu v rozporu s divákovým očekáváním připraví trpký úděl. Některé postavy a motivy jsou nevyužité, typické je to v případě učitele zahraného Philippe Noiretem. Suma sumárum, poctivé čtyři hvězdičky a konstatování, že podobný film bychom si zasloužili i u nás. Celkový dojem: 80 %. Skvělá je závěrečná konfrontace, kdy se komunistický odbojář rozhoduje, zda udá fašistu, který by pravděpodobně za okupace svého politického soka neprozradil...Žádná postava není černobílá, ani ten Noiretův pohodář, všichni jsou zbarveni do různých odstínů šedi. A postava známého komika M. Galabru je možná ta vůbec nejodpudivější, jakou si kdy ve své kariéře zahrál...

Faunův labyrint splňuje všechny předpoklady pro vznik kvalitního filmu - silný příběh, přiměřený rozpočet, zkušený režisér a solidní herecké obsazení. Je to přesně ten druh fantasy, který mám rád, protože neždímá tím nejlacinějším způsobem tisíckrát vykradené motivy z Tolkiena, ale jde vlastní cestou a kombinuje klasický pohádkový příběh s realisticky pojatým válečným dramatem. Je to originální,emotivní, napínané, výtvarně propracované s výbornou kamerou a režisér se nebojí ani naturalistických krvavých scén a zabrousí i na půdu čistokrevného hororu. Celkový dojem: 90 %. Dosavadní vrchol tvorby Guillerma del Tora, který bude režisér jen těžko překonávat...

V mnoha ohledech vyjímečný film, který se dá považovat za politický nadčasový manifest liberálních a demokratických hodnot, svobody slova a spolčování. Komorní drama zcela záměrně zbavené všech potenciálně rušivých zábavných prvků vše podřizuje dojmu dobové autencity a obsahu sdělení. Na konfliktu mezi odvážným novinářem a populistickým politikem jedné éry se snaží režisér vytvořit nadčasové podobenství o věčném konfliktu mezi abstraktními demokratickými ideály a přízemním uplatňováním politického vlivu vystaveného pokušení zneužít koncentrovanou moc. Černobílý obraz, uměřené, civilní herectví bez hvězdných manýr se snahou o dokumentární zachycení atmosféry. Film je založený na dialozích, vyžaduje vnímavého diváka. Celkový dojem: 95 %.

K výstižnému komentáři July není příliš o dodat, ČT 2 budiž udělena pochvala za její sobotní divadelní večery, při kterých nás seznamuje s tím nejzajímavějším, co se na divadelních prknech u nás objevilo. Erik Pardus jako židovský herec i tyrolský sedlák je výborný a inscenaci spolehlivě táhne, největší kus práce ale odvede sama hra zasazená do šíleného režimu a šílené doby. Celkový dojem: 80 %

Z mého pohledu nejsilnější film Sama Peckinhapa, nesmírně působivé, zneklidňující drama věnované fenoménu násilí. Psychologicky přesné, hodnověrné, ve své absurdidě realistické, zraňující a hodně hořké... Pomalu se rozvíjející příběh konfrontace mezi intelektuálně zaměřeným vysokoškolákem a nevzdělanými venkoany a nabírá postupně na tempu a vrcholí šokujícím masakrem. Je to film o odlišných hodnotových žebříčcích, o neschopnosti kompromisu, ale především o temných pudech a potlačované agresivitě, která se skrývá v každém z nás a pokud jim okolnosti umožní se projevit, mohou napáchat neskutečné škody. Celkový dojem: 95 %.

Jeden z dobově hodně provokativních filmů buňuelovského stylu, který vzhledem k zásadním společenským změnám a globalizaci dnešním divákům už mnoho neřekne. Ferreri zesměšňoval tehdy dominantní vliv katolické církve na společenskou morálku a sexuální život. Počínání jeho hrdinky je jen důsledným naplněním katolických představ o sexu a rodinném životě. Počátkem 60. let byl film předmětem mnoha protestů ze strany církve a opravdu se určitý čas nesměl promítat. Dnes už je to jen součást filmové historie a klubová záležitost. Celkový dojem: 55 %.

Spisovatel Serkin jako alter ego Bukovského, který vrchovatou měrou splňuje představy o nekonformním, provokativním a svobodomyslném umělci, to je nesmírně vděčná postava, která skýtala velký potenciál a atraktivní podívanou s filozofickým podtextem. Úvodní scéna, kdy seznamuje Serkin své fanoušky se svým pohledem na "styl" jako způsob života je navíc opravdu stylová a filmového fanouška navnadí. Kdyby se Ferreri víc zaměřil na stránku dialogů a zrychlil tempo, kdyby nechal ve filmu zaznít víc Bukovského myšlenek a kdyby dokázal z postaviček, které jeho filmového hrdinu obklopují, udělat plnohodnotné postavy, se kterými se Serkin a jeho hodnotový žebříček musí konfrontovat a které se budou navzájem v podobě dramatického konfliktu ovlivňovat, mohlo vzniknout vyjímečné dílo. Bohužel, zvolené tempo je nesmírně rozvláčné, kamera líně klouže tu po nahém ženském těle, tu po mořském břehu. Dramatická linie je slabá, byť ozvláštněná na svojí dobu velmi odvážným zobrazením lidské sexuality. Pohled na obnaženou Ornellu a její sebetrýznění byl bezpochoby počátkem 80. let na samém kraji akceptovatelného. Dnes je tenhle filmový kousek už jen součástí filmové historie, určený pro filmové nadšence a jako stvořený pro promítání ve filmových klubech. Celkový dojem: 60 %.

Hitler: vzestup zla bylo sice dílko nedokonalé, zatížené jednak ryze televizním vzhledem, jednak zkratkovitostí, nicméně v porovnání s Maxem jde o vyloženě mistrovský kousek. Max je jednak z dramatického hlediska mdlý, nezáživný a klišoidní, jednak je zavádějícím způsobem historicky zreslující. Zdaleka tu nejde o to, že umělecký talent Hitlera byl prokazatelně mizivý, jde spíš o to, že tvůrcům se nepodařilo přesvědčivě a realisticky vystihnout jeho charakter a okolnosti, které formovaly jeho hodnotový žebříček. Dialogy, vkládané do úst filmovým postavám jsou nepřesvědčivé a neodpovídají dobovému myšlení.Celkový dojem: 40 %..