gudaulin

Žánrový fanoušek je tvor nadmíru konzervativní, takže k dobrému zážitku potřebuje stále tytéž ingredience namíchané v podobném poměru a okořeněné kapkou inovace v podobě upravené etikety na obalu. Mění se jen tváře hlavních hrdinů, podstata zůstává stejná. Noc patří nám vychází z módní vlny kriminálních filmů s tématikou obchodu s drogami a působení ruskojazyčné mafie na území USA. Jinak jde o tuctový film svého žánru s předvídatelným dějem, typizovanými postavami a obehranými schématy. Nechybí pochopitelně rodinný motiv, kdy hlavní hrdina kolísá mezi oddaností k rodině pracující u policie a svým přátelům s osobního života. Nechybí ani smyslná kráska v podání Evy Mendes. Fanoušek žánru si může pochopitelně libovolný počet hvězdiček přidat, ale film, kde dokážu dopředu odhadnout každý tah scénáristy a režiséra, mě neuspokojuje. Celkový dojem: 40 %. Východní přísliby to zkrátka nejsou...

Nadprůměrné televizní drama, které si celkem zákonitě vybral režisér Svoboda pro vyhraněný rebelský charakter hlavního hrdiny a atmosféru tíživých 50. let deformovaných stalinistickým režimem. Vzhledem k dlouholetému členství Jiřího Svobody v komunistické straně a jeho angažovanosti jde o jeden z pokusů vyrovnat se s vlastní minulostí. Podobné náměty s kriminální zápletkou jsou ve Svobodově tvorbě časté. Slušný scénář a především výborný Jan Dolanský v hlavní roli jsou hlavními přednostmi tohoto kousku. Celkový dojem: 70 %.

Velmi temná animovaná groteska o tom, jak může dopadnout pokus o výrobu zbraně hromadného ničení. Nedá se jí upřít atmosféra a zajímavé výtvarné řešení, ale co boduje především a řadí toto dílko do zlatého fondu naší animované tvorby, je námět s chytrou pointou, který je převzatý ze známé sci-fi povídky, kterou jsem kdysi měl možnost si přečíst. Podobný námět zpracovává ostatně i Stanislav Lem ve svém vynikajícím románu Mír na Zemi. Snad jedinou nevýhodou je příliš malý formát. Jde zkrátka o typickou zkratku krátkých animovaných filmů. Tomuhle kousku byl slušela středometrážní délka. Celkový dojem: 95 %.

Film s nesporně zajímavým námětem a velkým potenciálem, který ve výsledku dojel na příliš velké ambice svého tvůrce. Nepodařilo se mi rozluštit, co přesně bylo záměrem Hala Hartleye, protože snímek osciluje mezi několika žánry a žádný nenaplňuje, ale předpokládám, že právě tak to režisér chtěl a snažil se natočit temnou satiru na zvrácené poměry dnešního světa, existenciální drama o bytosti, jejíž údělem je žít věčně, a zároveň nenaplněný milostný příběh dvou zcela odlišných postav. Potíž je v tom, že všechny tyto ingredience nedokázal dobře sladit, takže kdykoliv se na plátně objeví Helen Mirren, sklouzává to do komediální polohy, kdykoliv se objeví netvor, jde o ono temné drama, a nešťastná Sarah Polley střídá polohy, ani ne tak sexuální jako spíš emocionální, až groteskním a především nedůvěryhodným způsobem. Hartley je nepochybně talentovaný režisér a scénárista současnosti, ale chybí mu kázeň a možná i dohled producenta. Filmu nelze upřít atmosféru zejména v první části, kdy podivní obyvatelé odlehlé vesnice a netvor obklopený nehostinnou islandskou přírodou bodují, jenže v momentě, kdy se děj přesune zpátky do civilizace, snímek sklouzává zase do průměru. Celkový dojem: 55 %.

Série filmů o Rocky Balboovi se čtvrtým dílem dostala z pozic tématicky mě míjejících filmových kousků do kategorie snímků, které mě s prominutím serou. Tak hloupý propagantistický film se vidí jenom zřídka. Jsou propagandistické kousky, které mají kvalitní režii, rafinovaný scénář, výborné herecké obsazení a výkony, jenže ničím z toho Rocky IV nedisponuje. Kdybych se měl na tuhle záležitost koukat s nahledem, musel bych dřepět na Jupiteru. Celkový dojem: 10 % (za Gorbačova s velkým červeným flekem).

Cameron Diaz je bezpochyby kočka, zvlášť když maskér přelíčí její proslulé ekzémy, a díky svým letitým zkušenostem dokáže svůj šarm prodat i filmovým divákům, jenže to mi na dobrý film jednoduše nestačí. Banální scénář, který vedl ke vzniku rychle zapomenutelné nenáročné komedie. Celkový dojem: 25 %.

Typicky tříhvězdičková americká mainstreamová komedie, která obsahuje pár povedených gagů a staví na několika hvězdách v čele s populárním Jimem Carreym. Ten opravdu film do značné míry svojí extravagantností a mimikou táhne, Téa Leoni mu pouze patřičně nahrává. Na jedno skouknutí obstojné, ale určitě se k tomuhle kousku nehodlám vracet. Celkový dojem: 55 %.

V době vzniku šlo bezpochyby o nadprůměrnou válečnou komedii, která měla vysoké šance zaujmout sovětské i zahraniční publikum. Film ovšem stihla nepřízeň oficiálních sovětských kruhů, kterým se nelíbila uvolněná atmosféra filmu, kdy sovětští vojáci nebyli líčeni s obvyklou dávkou patetismu, ale v první řadě jako lidé se spoustou slabostí a nedokonalostí. Ve filmu jsou zřetelně naznačené i některé problematické stránky chování k válečným zajatcům apod. Film staví na několika komických příhodách hlavního hrdiny, i přes určitou omšelost snímku jde o koukatelnou záležitost, kterou ocení zejména příznivci ruské filmové školy a válečných filmů. Celkový dojem: 60 %. Z dnešního hlediska jde už o překonané vidění války, protivníci jsou jednoduše nepřátelé, které se scénárista a režisér neodvážili dostatečně zlidštit.

Ryze béčková produkce bez ambicí a předstírání velkého umění, ale přesto nebo právě proto při akceptování zmíněného faktu vcelku zábavná a v rámci svého žánru přijatelná. Celkový dojem: 50 %.

Martin Šulík je známý svou citovou a profesní vazbou na 60. léta. Ve své tvorbě z československé nové vlny 60. let nesporně vychází, a tak se dalo čekat, že se tento fakt projeví i na jeho dokumentárním cyklu. Jde nesporně o cenný projekt, který se snaží mapovat slavnou éru československé kinematografie, jenže Šulík k tvůrcům 60. let přistupuje až příliš velkou úctou a v podstatě je nechá se vypovídat bez toho, že by jejich výpověď korigoval pohledem kritiky, filmových teoretiků nebo publicistů, producentů nebo poučených diváků. Pravda vzniká obvykle nasvícením z různých úhlů pohledu. Celkový dojem: 60 %.