Eruntano

Nechápu, proč Allen propadl tak hloupému a povrchnímu kýči. Obsah filmu odpovídá mírně podprůměrné televizní reklamě, stejně jako propracovanost postav, z nudy se utápějících v povrchních citových vzplanutích. Největší podraz je ovšem to, že se děj maskuje do filmařské zručnosti a charaktery do velkých keců a gest týkajících se umění atd. Kdyby to byla parodie, dávalo by to smysl. V téhle podobě je to zvrácenost.

Neuvěřitelný a drsný příběh tří přátel, mezi nimiž se našla jedna svině, což se velmi hodilo polským STBákům. Dokument, který má naprosto unikátní schopnost odkrývat nejen pokřivenost života v socialistické tyranii, ale také kuří oka lidských charakterů. Kdyby toto byla vyfabulovaná detektivka, byla by skvělá. Jenže ona je to pravda, a to mrazí.

Žasnu nad tím, jak úchvatně v těch dávných dobách Sjöstrom, mistr řemesla, režíroval. The Wind se v jeho rukou proměnil v plynule vyprávěný, svižný a díky narativní jemnosti až strhující příběh. Příběh poměrně prostý co do fabule, ale krásný hloubkou postav, o nichž vypráví. Křehká dívka Letty je devastovaná ani ne tak drsným podnebím "krajiny věčného cyklónu", jako nehostinností zdejších obyvatel. Bezbrannost a bezmoc v jejím souboji s krajní životní situací představuje Lillian Gish způsobem, díky kterému se do jejího herectví nelze nezamilovat. Dokáže mimicky vykreslit pestrou paletu emocí a stavů a pohnutek; pouhou tváří vypráví příběh své postavy zcela bravurně. I obsahově tak patetická scéna, kdy Letty strachem propadá do šílenství, je díky Gish k mému velkému překvapení neuvěřitelně přesvědčivá a tedy i dojemná. Druhá hlavní role v podání Larse Hansona, který bez problému přechází z komické postavy do tragické s tím, jak jeho bezstarostný Lige zažívá životní zlom, je také bravurní. Moment, kdy tento prostý venkovan pochopí, že jeho naivní představa o životě se rozplývá i se vší bezelstnou radostí, kterou do ní vložil, patří mezi nejsilnější ve filmu. Vedle těchto dvou ale díky suverénnímu režijnímu vedení vynikají i ostatní: co postava, to jasně vykreslený typ, počínaje již perfektní vizuální stylizací (zamračená hrubozrná Cora porcující prase, šaškovitý strejda kovboj Sardough...). Tam, kde nestačí herci, vypráví Sjöstrom geniálním střihem, jímž s lehkostí mistra rozhýbává potřebné souvislosti. Dokáže díky němu vytvořit výsostně dramatické scény, například při konfrontaci novomanželů. V závěru gradujícím k nesnesení napíná diváka na skřipec tím, jak mu poťouchle ukazuje jen část děje a nechává situaci dramaticky otevřenou až do konce. Nevěřil bych, že v té době filmové vypravěčství mohlo dosáhnout tak suverénní a zralé vypravěčské promakanosti. Děkuji Sjöstromovi za humor, napětí, strach i dojetí. Vše v míře vrcholné.

Tohle je jeden z kultů mého dětství. Ten film jsem znával nazpaměť. Ale to my bylo tak osm. Vidět to teď bych se bál.

Nuda nudovatá, přetažená, nevtipná a hloupá poněkud. Kouzlo ostatních dílů zde absentuje.

Komedie je to řemeslně bravurně napsaná, s velmi přirozeným smyslem pro humor. Dějově působí celou dobu prostince a jednodše. S dobromyslnou nadsázkou předvádí bystrého, leč obyčejného chlapíka glosujícího svět kolem sebe. No jo, jenže ony se zdánlivě neškodné postřehy o systému a společenské konformitě nakonec mění v brutální a technicky dokonalý nástroj zla. Geniální pointa. Pokud navíc máte Václava Vosku, nad jehož všestranně promakaným a radostným Herectvím (nikdy bych netušil, že existuje tolik forem ironie) visí čelist, vytřískáte z toho maximálně lahodný zážitek srdce rozplesávající a v mefistofelském závěru zároveň mrazivý. A k tomu nám dopomáhej Ornestova režie se skvělými nestřihovými přechody.

Ze začátku je to slabota; člověk se v duchu ptá, proč si tak polovičatý kýč vysloužil 85 procent, a obává se dalšího zklamání. Jenže postupně se to začne rozjíždět ("propíchnem mu gumu a on nás vezme") a ve chvíli, kdy na scénu vstoupí Tlusťoch s Holou lebkou (alias panem Chobotnicí atd.), nastávají totální orgie.

Nevím, kam to ti Islanďané dotáhnou, když tak strašně (alespoň co se filmové tvorby týče) ujíždějí na budování své identity coby afektovaných kreténů. Opět hezky natočený film se silnými scénami a fajn herci. Ale jak říkám, opět o idiotech. Tudíž bez hlubší než formální a více méně náhodné poutavosti. Sice tu byl náznak zajímavější postavy v jaksi nejednoznačném otci s pevnými hodnotami a zároveň pevnými závadami... ale nakonec nebyl nijak podrobněji vykreslen, bohužel.

Dechberoucí mistrně taneční zamyšlení nad stereotypy chlapáckých vztahů a jejich mnohdy velmi hořkými limity. Krásné.

Natočené je to hezky a Gudnason hraje o sto šest. Což je asi jediný důvod, proč to rovnou nezahodit. Jinak je to totiž pustoprázdná povídka o vrcholně nesympatickém pitomci, který není lautr ničím zajímavý a za celou dobu nehne ani prstem proto, aby tomu bylo jinak. Veškeré dějové posuny (včetně jeho poněkud neopodstatněného napravení) přicházejí tak nějak mimochodem, náhodou. Žádný čin, jen pasivita. A tudíž na druhé straně, tedy u diváka, žádné napětí a opět jen pasivita. A žánr komedie to neomlouvá ani náhodou.