Eruntano

Tedy, ten scénář, to je neuvěřitelné dílo. V pochopení obsahu a motivací mám trochu mezery, Elizabeth a Richard byli okouzlující, ale přeci jen dosti komplikovaný pár. Přesto mi cosi říká, že zážitek z tohoto filmu byl prvotřídní. A scéna s deštníkem? Darmo mluvit.

Žebrácká opera je mnohaúrovňově vtipná, příjemně stylizovaná a bravurně zahraná parodická metafora. Havlův jazyk snad v každém dialogu úžasně stírá hranici mezi pravdou a lží, dobrem a zlem. Podsvětí je geniálně komplikované až k nepochopitelnosti (závěrečná promluva Hrušínského k Abrhámovi je mistrovské dílo) a čím víc si který gangster myslí, že přechcává ostatní, tím víc se zpravidla mýlí. Kouzelná je též proradná děvka Jenny "Dyť už du!" Šafránková. Nejlepší na tom ale je, jak dokáže film zamrazit při následném přemýšlení o něm. Třebas prostřednictvím Filche, člověka, který ctí slušnost starých časů a v nové mašinerii na něj prostě nezbyde místo. Nebýt některých zbytečně upovídaných pasáží, kde se Havel nechal možná příliš unést duchaplností svých dialogů, byl by to pro mě téměř hit.

Proboha. Proč se musí plivat na tak hezké věci.

Nádherné, nádherné zpracování jednoh z nejkrásnějších děl lidské tvořivosti a lidského srdce. Jsem vrcholně dojat.

Úchvatné dílo. Hra s tempem, která podtrhává různé detaily a dává člověku dost prostoru k zamyšlení, které je masírované snad každou scénou, každým záběrem filmu. Na sugestivnosti tomu přidává ještě ta neuvěřitelně hypnotická hudba. Působivé svědectví o tom, jak absurdní a hloupá někdy může být lidská existence v moderní západní civilizaci. Jedna z úžasných chvil je, když se kamera v davu zaměří na náhodný obličej. Z plátna pak přímo vysrší imprese z její "oběti", která tlak na divákovo vědomí a rozum zesílí ještě víc.

Silent Hill je velice slabě a kýčovitě odprezentovaný příběh. Jak je dnes zvykem, je to technicky skvělé a místy krásné na pohled, ale ve vnitř prázdné, hloupé, povrchní a nezáživné. Zajímalo by mě, kolikrát ještě budu podobná slova psát. A to se ke mě tyhle filmy dostávají spíš náhodou. Je mi z toho smutno.

Dosti nevyvážený film. Ze začátku má nasazeno na slušné tempo a díky střetu dvojky charismatických španělských "buranů" s civilizací v podobě švýcarského městečka také kopu vtipu. Pak ovšem přichází milostné zápletky, příjezdy rodiny a vyprávění se zbytečně roztahá. Což je škoda, protože mnohem více času by si zasloužila část poslední, kdy se Martin s rodinou vrací z malebných hor do odporného, chudého Španělska. Zkoumání vztahu lidí k vlasti, které dají přednost před blahobytným životem, mohlo mít klidně větší rozměr než jedné zkratkovité repliky matky rodiny. I přesto, že si autor mohl odpustit pár uzlíků v ději, je to ale milý a příjemný film.

Milý, příjemný a vtipný film, vyprávějící o nenápadném přátelství rozvíjejícím se na pozadí vskutku netradičních okolností, které udělaly z filmu zábavnou povídku:-) Ti dva herci byli opravdu dojemní.

Trochu strachu Villmark člověku nabídnout může, ale nezastře tím svůj nekonečně hloupý scénář. Postavy, na kterých by podobně komorní horor měl stát, jsou ploché a bez špetky kloudných důvodů nebo motivací jen nesmyslně pobíhají sem tam po lese, popřípadě pronášejí skromné a pitomé repliky. Mohl-li tento film mít atmosféru, nesměl by mě nejdřív nechat kroutě hlavou civět na tu spoustu nesmyslů, přes které jsem ji neměl šanci vnímat ani v nejmenším.

Nebýt úžasných herců a parádního zpracování, dal bych méně. Uvnitř je ten film totiž povážlivě prázdný. Kouká se na to dobře i přes tříhodinovou stopáž, protože je to natočené perfektně, ale když se nad tím filmem zpětně zamyslím, vkrade se mi do hlavy jakýsi myšlenkový stín. Kromě promě překvapivého způsobu konstrukce příběhu (který byl ale dán pravděpodobně reáliemi) tu není moc záchytných bodů a protože samo vyprávění neaspiruje na to být strhující, ale epické, samo si tak vytváří mezeru, kterou není schopno vyplnit. Ještě něco: Sharon Stone může být jakkoliv dobrá, ale její postava mi připadala v kontextu filmu docela zbytečná a bylo na ní vyplýtváno příliš mnoho prostoru.