Eruntano

Ve filmech, u kterých se prostě a jednoduše cítím dobře a jsem upřímně dojatý jejich příběhem, se mi ani za mák nechce vrtat. Jen si z nich vezmu jejich lidské teplo, které si nechám u srdce. Tento film je krásný díky hlavnímu protagonistovi, jehož umění dělá z Cho-wona tak úžasně čistou bytost. Konfrontace tohoto typu postav (nedávno mě takto dostal například sloní muž) s naší realitou je prostředkem, který mě nenechává chladným. Navíc momenty typu: "Co se stane, když se zebra unaví a spadne na zem?" - "Co se stane? ... Lvi a hyeny ji sežerou! Oh! To je strašidelné!" - "Takže neběhej rychle!!!" nebo scéna kdy trenér zkouší, jestli je jeho svěřenec geniální matematik, mě rozesmívají nejmilejším smíchem.

Film, u kterého moc nevím, co bych měl ocenit. Připadá mi, že kdyby ho natočili Evropané, že by ztratil celý zbytek kouzla, protože obsah je naprosto primitivní. Hodnotit ale film jen kvůli exotice mi nepřipadá rozumné. Co tedy zbývá jsou dobří herci (líbil se mi hlavně otec rodiny Lalit, který například z linie pedofilního strýčka udělal bravurním monologem velmi působivý prvek filmu), nedějové medailonky z ulic Dillí, něteré milé vtípky a samozřejmě šílená postava Dubého (i té jeho pracovní megačety). Je to ale film, který mi proletí hlavou jak obláček dýmu a nezanechá po sobě lautr nic.

Žádný zásadní dojem na mne tento film neudělal. Oceňuji to, že jsem dostal poměrně zajímavý - i když nijak zvlášť hluboký či rozvedený příběh - bez trapných klišé, patosu či HW tupých tlachů. Neseděl mi ale postup, kdy se objevuje a zase mizí jedna postava za druhou (i když "odchod" těch několika, ke kterým jsem si stihl utvořit včas nějaký vztah byl rozhodně působivý) nebo kdy se o spoustě věcí, které vyvolávají otázky, nic moc nedozvím, aniž by ovšem ve mě zůstal pocit napětí vyvěrající z tajemství. Připadalo mi to jako knižní předělávka: příliš mnoho věcí na příliš malém prostoru, kam se nemohou pořádně vejít. Co mi zvedlo vztah k filmu byly až některé velmi silné scény (zvláště ke konci snímku), které rozvířily atmosféru alespoň z umělecké stránky, když už z příběhové zůstala trochu ospalá. Přesto je to slabší trojka.

Bude zřejmě patřit mezi tu skupinu, které se Kubrick příliš nezavděčil druhou polovinou tohoto svého filmu. Polovinou, ve které se z úsměvného příběhu lehtajícího pírkem absurdity, které mám velmi rád, stává průměrný, nezáživný viktoriánský román, který nezachrání ani velmi zajímavé postavy typu reverenda Runta nebo melancholika Lorda Bullingdona. Co do pokochání se je ale Barry úchvatný, to ano. Mé srdce doslova plesalo nad mnoha obrazy. Jenže to bohužel není věc, která mi u tříhodinové ságy připadá podstatná.

Čeho si na tomto filmu cením nejvíc je úvodní výcviková část. Oproti zvyku je oproštěná od téměř veškerých humánních motivů, kterými se často příběhy z tohoto prostředí snaží ukázat kontrapunkt lidskosti a armády. Zůstává téměř jen ten absurdní drill který je, pod vedením famózního Lee Ermeyho, nesmírně působivý i sám o sobě. Masomlejn jedna radost. Sdělení, že v člověku může při/po jakékoliv zkušenosti zbýt trochu dobra, Kubrick odložil na pozdější část, což je dobře.

Dobrý film. Tak specifický a svérázný, jak jsem si u Tarantina zvykl. Nejvíc na QT (a tedy i na tomto filmu) zbožňuji ty skvělé poloabsurdní dialogy takříkajíc "o ničem", to je už opravdové umění. Těsně za tím následuje výběr a "použití" herců, na kterých stojí drtivá míra drajvu, který filmem prostupuje. No a samozřejmě nelze zapomenout na tu vzácnou vymazlenost, která se do filmů dostává s upřímnou láskou jejich tvůrců a tady je jí více než požehnaně. Konkrétně u RD mám ale problém s nedotažeností či nevyrovnaností. Často se mi totiž stávalo, že se mi opěvované dialogy před očima proměňovaly ve zdlouhavé tlachání a drajv ve zbytečně natahovanou nudu. I příběh (ač braný s nadhledem) občas uskočil z přesvědčivosti kamsi do pochyb. Holt každý se na něčem učí. Mám ten film ale rád.

Krásný je český humor. A ta gradace, to vypointování - kam se hrabe Goldoni!

Ježíši Kriste! Zcela upřímně, jestli tato věc nezanechá žádné následky na mé duši, tak se budu hodně divit. Během sledování jsem se ve vzácných chvílích, kdy trochu zesláblo mé naprosté uhranutí, nachytával, jak sedím zkroucený a klepaje nohama okusuju si ruce v kolébavém rytmu imaginárního blues jak svěřenec sestry Ratchedové. Nevím o čem to bylo a nechci to zjistit, natož abych o tom filmu sám přemýšlel. Ne, chci na něj co nejrychleji zapomenout. Proč pak ten film hodnotím tak dobře? Protože funguje, což považuji za husarský kousek. A protože Jack Nance měl dostat Oskara. Bůh se mnou...

Nechápu filmy, ve kterých hlavní hrdina či hrdinové klidně nechají umřít bůhvíkolik postav, aby zachránili jednu nebo dvě jiné, a ani jim to nepřipadá divné.

Další z pro mne kontroverzních setkání. Jak jen vysvětlit, proč na mne ten film nezapůsobil? Když to hodně okleštím - řekl velmi málo. Téma vraždy a především vraždy justiční je pro mne tématem již dlouho a něco málo už jsem se o něm napřemýšlel. Možná proto je z mého pohledu v tomto filmu rozebíráno příliš povrchně (tedy pokud nepočítáme kameru, která vidí vše). Bohužel ani po dlouhých úvahách a ještě delší debatě jsem neobjevil na KFoZ ani nic jiného, co by bylo rozebráno lépe a čeho bych se mohl zachytit (postavy, jejich vývoj, pohnutky, konkrétnější bezprostřední vliv událostí na ně, to vše je kluzké jak mokrá střecha). Film, kde jsou veškeré závěry na divákovi, aniž by ten dostal víc než strohý obrazový popis nějaké události, mi připadá zbytečný. Člověk ho k tomu, aby přišel na to, jak absurdní trest smrti, prostředí špinavého socialistckého města či narušená lidská psychika jsou, nepotřebuje. Pokud to ale opravdu měl být jen "krátký film o zabíjení", a to v doslovném chápání smyslu toho názvu, povedlo se to výborně. V obou případech je ale hodnocení stejné.