J.Connor

Jistě, bylo to trochu bulvární a šmírácké, ale musím říct, že právě gró pořadu a sice nachytávání slavných osobností bylo prostě vtipné a zábavné. Dlouho jsem přemýšlel, zda ne/jsou scénky nahrané, ale nakonec bych řekl, že min. ve velké většině nikoliv. Řada těch lidí totiž ze sebe udělala fakt blbce či spíše vyplavaly na povrch jejich ne zrovna pěkné stránky a často si pak už ani nepřišli pro "cenu". A bylo prostě zajímavé sledovat, jak se kdo ve vyhrocené situaci zachová, protože právě v takových chvílích se poznají lidi. Za vrchol považuju Luďka Sobotu v bordelu, kde na pokoji čekala za kurtizánu převlečená jeho manželka. "Ty děvko! Ty si fakt úplně blbá ! Neměls bejt s Brzobohatym na zájezdu ?? " Fakt nářez, kdo neviděl, nemá tucha. Z ostatních bych ještě vzpomenul Vašuta, kterému přejeli auto tankem ve studiích. Marek byl hodně napruženej, ale po pravdě úplně nejvíc ho nasralo, když nakonec řiká chlápek, "Počkejte, Vás já znám, Vy jste pan Roden z televize" - hrozila inzultace. Honza Čenský, který opravdu myslel na to, že by mohl být český král a pak ho nevybíravě napadla Policie (srazili na zem a spoutali) - to už bylo opravdu na hraně. Pavel Soukup, který se chtěl vypořádat s náhodnou milenkou (a "svým" dítětem) byl také hrubej a Vydra co byl pro schovat zastřelenýho chlapa...ty voe....Snad nakonec ještě zmínit Marka Ebena, kterého ani vykradení auta (motoru) nepřimělo přistoupit k povyku či vulgaritám, jako jeden z mála zúčastněných neztratil tvář.

Záslužný pořad, který byl zpočátku unikátní a v mnoha věcech přelomový. Vzpomeňme třeba Andělovu anketu o nejlepší český videoklip, v jejímž rámci shromáždil a odvysílal všechny české klipy od roku 1989. V "předyoutube" době k nezaplacení. Kdo se zúčastnil hlasování mohl vyhrát tolik CD dle výběru, kolik cm měří :) Postupem času ovšem bohužel na povrch vyplynula : 1) Andělova moderátorská impotence - neumí se s lidmi bavit, považuje se za kumštýře a pořád to ventiluje, ptá se na blbosti, mnohdy i velice nevhodně, o hostech často nic neví a je to znát, slovní zásoba děsivá - často už se omezuje jen na opakování "tak to je hustý" 2) čím dál děsivější tým typu Četař nebo rockerka Markéta 3) Anděl a spol. opanovali většinu kulturního vysílání pro mladé, ale zvláště v "noci" jim zakrátko dramaturgicky došel dech... a to velmi. Klipy se začali dost opakovat a furt na jedno brdo, trendy kapely typu System o.a.d. atp., samej punk rock, občas metal. Z kladů bych ještě vypíchl scénu, ne vždy se povede, ale vždy je cítit snaha a vždy je jiná + zajímavosti z archivů ČT.

Nenechte se zmást cool obalem či datem a místem výroby. Tohle není akční 80´s trash s kanibaly a nějakou tou erotikou a gore. Je to vcelku ambiciózní dobrodružný film z 30. let s lehkou inspirací Indianou Jonesem. Je to samozřejmě levná napodobenina, jak jsme u Taliánů zvyklí, ale narozdíl od jiných to neprohrává na celý čáře či kontumačně, ale jen o pár bodů. Vyloženě neurazí, nenadchne, zkrátka žánrový průměr. Subjektivně bych ještě vytknul Connellyho - ten chlap mi prostě nesedí, zaprvé mi připomíná Pepíka Laufera a za druhý vypadá a pohybuje se, jak kdyby mu bylo o třicet let víc, než ve skutečnosti, což pro akční role není zrovna vítaná proprietka.

Jakže to zpíval K.C. & The sunshine band a po nich třeba Dead or alive či Bruno Ferrari ? "That´s the way, aha, aha, that´s the way I like it...

MacIntyre posunul mantinely hry zvané investigativní žurnalistika o takový kousek, že už to začínal být jiný sport.

Tak takhle ne...SPOILER. Pray for death je bohužel pekelná srágora. Dobrou hodinu se ve filmu nic neděje, když pominu Kosugiho souboj se stařičkým otcem, kterého hraje třicátník s nalepenejma fousama. Nemusím dodávat, že tenhle ansámbl si hodinu bez akce nemůže dovolit. Chápu, že chtěl Sho prosadit svoje dva synky (hlavně staršího Kanea), dokud mlátěj vrstevníky jako v Ninjově pomstě, tak to beru, ale nezapojovat do soubojů s dospělejma. Po zabití manželky si doma nad japonskou restaurací uková meč (za zvuků naprosto příšerný popskladby "Back to the shadow" od Peggy Abernathy) a nastupuje pomsta. Kosugi v ulítlém kostýmu s helmou předstírá, že mu nevadí v pohybu a masakruje mafiány jak na běžícim pásu. Až dojde na hlavního zlouna, chlápka co kvůli tomu, aby si došlápl na svýho kámoše, vystřílí celou restauraci včetně obsluhy nebo pobije půl policejního sboru, aby si vychutnal Akirovu sexy manželku. Chápu, že závěrečný souboj bylo třeba natáhnout, ale odmítam přistoupit na to, že Ninja, kterej předtím zabil asi 50 chlapů bez škrábance a polejvá si ksicht vařící vodou si pak bude hrát na kočku a myš (kde on je myš) s nějakym hospodskym bitkařem. Nakonec v rámci věrohodnosti musím poznamenat, že tento komentář přinesl člověk, který dal třeba Ninjově pomstě 4* či Americkému ninjovi dokonce ** 5.

I přes občasnou krev na Hauerově kataně mě překvapilo rodinné ladění filmu, které zvláště podporovala linka s malým Billym (alias Brandon Call alias "džejtý " z Krok za Krokem). Ale i když jsem tedy čekal brutálnější akční hody, film mi nakonec dokonale sedl a splnil na výbornou to, proč byl natočen - pobavil, rychle utekl a zároveň se vyvaroval mnoha tupostí. Rutger výbornej...

Rozkošné.

Film sice zůstal poněkud za očekáváním, ale především za Delona či řekněme jeho postavu vraha (o jehož Mark Chapmanovských sklonech jsem tedy neměl ponětí) a zájem o danou věc hodnotím nadprůměrně. Burton, kterého opravdu můžu, se bohužel omezuje pouze na procházky po zahradě a politické proklamace z verandy, nicméně rozhodně neurazí. Je pravdou, že tvůrci zřejmě trochu alibisticky spoléhali na ústřední hvězdné herecké trio, což se jim nemohlo a ve finále také opravdu nevyplatilo. Film by si zasloužil více opravdu silných scén a také možná větší vykreslení pozadí celé věci. Ve finále pak ještě zarazí vyobrazení Trockého jako v podstatě neškodného idealistického staříka, tím opravdu nebyl...

Pro fanouška elektronické hudby nepochybně kvalitní dokument, který Vám však (pokud se o danou věc trochu zajímáte) neřekne zas až tolik nového. Já osobně sahám k poměrně vysokému hodnocení, protože vidět některé legendy live či z rozhovoru mi činilo nemalé potěšení (Genesis P-Orridge, FSOL, Danny Tenaglia, Juan Atkins, Giorgio Moroder, Alec Empire, Coldcut a tuny tuny dalších). Co je však dokumentu třebe bez debat vytknout je, že si klade ambice na rekapitulaci elektronické hudby jako takové, ale maximální důraz klade hlavně na její taneční variace, přičemž i zde chybí celá řada jmen. CHYBĚLA MI TAM TOHO MILIARDA : Co freetechno kultura ? Co Spiral Tribe? Co KLF ? Co pionýři ambientu ORB ? Co trance ? Co EBM a postindustriál (z týhle lajny pouze Genesis se zlatými zuby a obřímy prsy :) ? Co Gary Numan ? Co vlastně Kraftwerk, přesto, že se o nich krátce mluvilo ? No nic, pobavilo, poučilo méně, nicméně díky za to. Muso: To nebyli žádní deejays, ale členové Future sound of London.