J.Connor

Na jednu stranu poměrně laciný, na druhou stranu poměrně originální kus o vlivu masmédií a peněz na lidskou identitu.

Na Mosaic (podobně jako na spoustu jiných filmů McLarena) nelze nahlížet dnešní optikou. To, co dnes může působit jako banální abstraktní animovaná hříčka je skoro půl století staré a jako takové úžasné. Stejně tak klasicky hudební doprovod, který smrdí vizionářstvím úplně stejně jako vizuální část.

Naprosto úchvatná muzika Johna Carpentera, která vytváří tu správnou tísnivou atmosféru už od úvodních titulků.... U Halloweenu cítím silnou paralelu k Phenomeně Daria Argenta (Donalda Pleasence vynechme), v obou případech se totiž režisérovi podařilo za pomoci hudebního doprovodu a svého umu vykouzlit hrůznou atmosféru v lokacích, u kterých bych to rozhodně nečekal (když pominu hrůzu estetickou a kulturní), a sice městečko v Alpách a středostavovské vilové maloměsto v USA a nutno podotknout, že přes den. Pomalý plíživý rozjezd a upřednostňování kvality před kvantitou (vraždy a krev), nechť je poučením všem možným pozdějším gorefilům vraždícím v rychlejším tempu, než šicí stroj, což bývá možná zábavné, ale málokdy strašidelné.

Akiho severovýchodněevropský pokus o odpověď (či možná parodování) na americké filmové kousky dopadá opět nejapně, i když mu nelze upřít snaha. Krátký snímek zachraňují Leningrad Cowboys, jejichž pokus o to samé, ale v hudební rovině, vyznívá o mnoho lépe.

Tvůrcům bych doporučil shlédnout třeba o čtvrt století starší Kybernetickou babičku od Trnky. Ale v roce 1988 upozorňovat na "technological threat" takhle diletantským způsobem je k ničemu. Možná potěší nápad, že je to celé zabalené do hávu grotesky od Loony Tunes, ale to je tak všechno...

Neuvěřitelná pohoda, dokonce mám chuť na hodnocení přitlačit, protože ten film je chvílemi až rozkošný. Postapo trash jak má být - nechybí nukleární katastrofa, mutanti, poušť, trosky měst, krysy, závody a souboje na život a na smrt, tlupy pyramidami pobitých všeho schopných pankáčů a další proprietky, tady navíc totalitní velmoci a nějaké ty raketky. Závěrečné složení party sestávající z modela v brnění, blondýny, liliputána, cyborga a George Eastmana v roli opičáka je skutečně na úrovni. K tomu nějaké ty syntíky od Oliver Onions (duo de Angelis) a docela neotřelý námět (pozdravuju Potomky lidí), zkrátka tohle by šlo.

Příjemné překvapení. Jasně, není to žádné veledílo ani v rámci žánru, ale Ted Kotcheff už měl přeci jen něco za sebou a film působí mnohem profesionálněji, než jsem myslel. Překvapuje mě rovněž místy docela rozmáchlá výprava, ať už to jsou honičky v uličkách nebo scéna s přehlídkou před Pražským hradem. Holt byli jedni z prvních, tak se jim dovolilo ještě celkem dost (ještě, že je nepustili dovnitř). Pozastavovat se nad tím, že reálie na sebe nenavazují mi přijde absurdní, jasně pro Čecha to může být legrační, ale je to něco jako se smát tomu, že ve filmu "XY" se jedna scéna točila v ulici v Bostonu a druhá třeba v Chicagu, není to jedno ? Naopak české reálie jsou roztomilé, např. Dolph Lundgren v LIAZce přejíždějící zradivší americké agenty nebo souboj s odstřelovačem v normalizačně zařízeném bytečku. Praha je zde navíc vyobrazena jako až lehce mysteriózní a temné místo, řekl bych až Meyrinkovsky....

Nechci opakovat zde již řečené, ale Pam Grier byla fakt něco...Milovníky M*A*S*He jistě potěší psychiatr Sidney Freedman (A. Arbus) v roli mírně perverzního mafiánského bosse. Mezi dobré hlášky určitě počítám: "Radši budu feťák, než nikdo!" A když už jsme u toho, nedovedu si představit, že by někdo nepoznal, že si místo "ejdže" připravuje cukr, navíc by si takto vzniklý karamel těžko dopravil do žil a kdyby se mu to nedej bože podařilo, tak by to teprv byla legrace...

Nic ve zlém, ale Rammstein prostě nejde takto obdivovat, pokud máte nějakou znalost elektropostindustriální scény, nejblíže mají zřejmě k Laibach a Die Krupps (někdy až přímé vykrádání řekl bych, a to nejen image, ale v případě Krupps si troufnu tvrdit, že i minimálně jednoho riffu). Abych jen nekritizoval, taky jsem se orosil, když kdysi krvácející Balthazar Ghetty hledal v domě nějakého pornografa koupelnu a k tomu zní "Mensch brennt.... " (Lost Highway). Nejde u mě o nějaké undergroundové pozérství, ale prostě jsem s odstupem času zjistil, že opravdu výborných skladeb mají Rammstein pomálu (nejradši mám Du riechst so gut), zbytek je sice šlapající, ale průměrná úderka. Bohužel stejně je to i s vizuály a výborné klipy střídají i průměrné. Přesto všechno si hoši 4* ode mě zaslouží, je to vlastně sympatická parta, minimálně co se střednějšího proudu týče. Pro kovaného fanouška je tato nabušená kolekce ovšem naprostou povinností.

Tákže bijáků o lovech na lidi bylo dost, ale upřímně řečeno všechny, které si pamatuju byli z pozdějšího data než tento (hra o přežití, živý terč, jeden díl odpadlíka), takže první plus. Když pominu to, že trojka Michael, Steve a Sam za podpory Menahema a Yorama je mi ve své 80´s inkarnaci mimořádně sympatická, tak musím ocenit vzletnou výpravu (karneval v New Orleans, honičky, mejdan v bažinách), dobrou kameru, dynamickou syntezátorovou muziku (na tohle mě vždycky dostanou) a také na místo a datum výroby velmi slušnou nekorektnost (spočívající zejména v četnosti a způsobu umírání hlavních postav včetně dětí a rasistických teorií a hlášek od slušných jižanských chlapců). Závěrečný souboj a otevřený konec s malým tajemstvím můj dojem ještě umocnily. Velmi povedené, hoši, díky za to.