J.Connor

Vyblitý barvy, samej tvrdolín, surový .... "you could be mine". Rozhodně příjemné překvapení (avšak chce to větší než malé množství shovívavosti).

Jednoduché, ale působivé, naivní, ale opojné, smutné, ale krásné....a tohle mají Corbijn a DM společné.

Obskurnost nejhrubšího zrna. Amatérské homemade kung-fu natáčené v Římě, Paříži a Hong Kongu a autorský počin zřejmě nejmenšího a nejhubenějšího akčního hrdiny všech dob. Neuvěřitelně naivní bitky se střídají se scénami, které každý brakomil musí ocenit (závěrečný souboj a animované nákresy toho, co se zrovna záporákovi zlomilo, uťatá hlava či useknutí ruky... jinou holou rukou). Tvůrci si to asi opravdu užívali a aby toho všeho nebylo málo, tak si dopřejeme i neuvěřitelně vlezlou a kýčovitou synthi muziky, která se pořád opakuje, pařížskou diskotéku, záplavy žen nahoře bez a také několik dost nechutných 70kových softcore scén, např. když hrdinové vymlátí porno studio nebo když se úlisný Bolo Yeung (zde jako Bolo Yang Tse) sápe na zfetovanou Sophii. Freak show doplňuje Sakata z Goldfingera, zde obdařen kovovou rukou s drápy, ale stále disponující vražednou buřinkou. Nářez, nářez, nářez...jo a Chick Norris není ten chlap z kolosea, ale ta mužatkovitá italská policajtka.

Nadupaná klišovitá jízda odpovídající po všech stránkách naturelu 80. let, za niž se, čert ví proč, alespoň weathersovi a baxleymu nedostalo většího uznání (v rámci svých mantinelů pochopitelně). Ambicióznost snímku dokládá i angažmá legend Michaela Kamena a především v té době už nejen jazzového experimentátora Herbie Hancocka coby tvůrců hudebního doprovodu. Jako bonus zde všichni milovníci béčkových filmů dostanou ranec profláklých ksichtů, ať už se jedná o partičku z Predátora (Landham, Duke), zfetovaného Roberta Daviho, asi 15 vteřin žijícího záporáka Eda O´Rosse, Bobbyho Sixkillera a aby toho nebylo málo tak dojde i na Ala Leonga (jen si ho vygooglujte, garantuju, že jste s ním viděli aspoň pět filmů), kterej v 80. let hrál enemyho s krátkou životností v každym druhym akčňáku.

Oops, he did it again.. Andrew Stevens vrací potřetí úder jako krpatý milovník a neohrožený bezpečák se šmíráckými sklony. Podruhé mu u toho dělá společnost Shannon Tweed, která v minulém díle hrála úplně někoho jiného. Trojka nočních očí je navíc Stevensova ryze autorská záležitost - hlavní role, režie, scénář a produkce, přičemž se jedná o vyzrálé dílo, místy až rodinného charakteru, kde se řeší i nenaplněné životy béčkových herců. Inu klump, jak má být, nicméně ne evil klump, Noční oči nerozčílí. Filmovou zajímavostí je jistě to, že závěrečné rozuzlení a souboj se odehrají na MULLHOLLAND DRIVE.

Na gymplu nám profesor češtiny vyprávěl o Páralovi natolik sugestivně, že jsem ho vyloženě obával rozečíst, neb jsem s v té době zabýval tématy stereotypu a šedi "vědecky" a panovala důvodná obava, že to těžce ponesu. Nyní zocelen životem již sice nemám na četbu čas a když, tak ne na seznamování s Páralem, ale byl jsem ready natrefit na tenhle biják v bedně. A výsledek ? Skutečně vynikající dílo, které je aktuální dodnes, byť glosuje dobu dávno minulou. Oni holt nedělní kuřata na paprice a banalita lidského žití (i přes různá vybičování se) nejsou jen otázkou totality, i když v ní nabývaly ještě více zrůdných rozměrů. Celá ta deprese je zde ale navíc protkána nebetyčnou srandou, které samozřejmě vévodí žárlivý Lanďák a výsledný mix dosahuje až ke kvalitám podobně obousečných Homolkových. A Ústí n. L. taky potěšilo.

KNY je určitě zajímavý a jeho sledování není ztrátou času už kvůli vynikajícímu Walkenovi, ale jako celek je film poněkud nevyrovnaný, když střídá působivé scény a originální zápletky s těmi fádními, které můžeme vidět v každé kriminálce. Holt Ferrara není Scorsese, ale snahu oceňuji. Je vidět, že Abel má zkušenosti s látkovou výměnou, protože daleko nejefektivněji na mě působily scény dekadence, šňupání a tanečků. Velmi zajímavej je i soundtrack, na kterém se představí legendy gansta rapu typu Schoolyho D a dalších. Ne nelekejte se, tohle není žádný hiphop a R&B tak, jak ho známe dnes. Nakonec jen noticku, že u nás vydala v prehistorii VHS firma Q film, které se to asi nějak dramaturgicky zatoulalo, protože obvykle český trh zásobovala taliánským trashem typu 2019: Fireflash, Blastfighter a dalšími.

Diskotékové post-apo s barvičkami, kostýmečky, klávesičkami a nějakým tím gorečkem. Vzhledem k tomu, že k v Itálii 70. a 80. let patřilo k dobrému vkusu režiséra natočit horor, western a trashové sci-fi, začíná mě po tomhle kousku dost mrzet, že Dario Argento nepsané pravidlo v případě sci-fi nedodržel. 2019 si v tomto podřadném žánru stojí celkem dost dobře, přeci jen Castellari není začátečník a dovede zvládat alespoň elementární filmařské úkony. Navíc se film nebere vážně, chvílemi je skutečně roztomilý a díky krátké stopáži nestihne nudit. Zajímavostí je, že tvůrci film umístili do stejného roku, jako později Martino své 2019: After the fall of New York. (jo a nejsou náhodou Fred Williamson a Steve James bratři ?) + úvodní scéna s miniaturou měste je ultimátní (v dobrém)

Kdyby mi pan Světlý řekl to obligátní : Boy that was really exciting. I bet you're a big Lee Marvin fan aren't ya?, musel bych odpovědět, že odteď už teda na 100%. Stylová drsná kriminálka se stejnými adjektivy honosícím se Marvinem, rutinním Hackmanem a naprosto okouzlující Sissy. Žánrově balancující někde mezi westernem, redneckploitation a noirem. Scéna, kdy tři kriminálníci uhánějí vozem po zaprášené cestě, v dálce zuří bouřka, Marvin si skládá svůj samopal a k tomu hraje na rok vzniku neuvěřitelně ostrá muzika (K čertu s nima Nicku !) na mě zapůsobila mimořádně. K tomu např. scéna s kombajnem, s hrstí nikláků nebo když Nick vyjebe s Clarabelle, ale jinak, než by očekávala. Prime cut není žádný diamant, ale velmi důstojný příspěvek do pokladnice 70kových drsných kriminálek.

D.o.a. je cool zábavička, která rychle uteče a pobaví, ale snaha být vystajlovaným trashem nejtrashovitějším je až příliš okatá a prvoplánová. Nestyděl bych se dát filmu o akci, holkách a doprovodné muzice absolutorium, ale to by holky nesměly být poněkud nezajímavé, akce svižná, ale nic nezapamatovatelného (snad jen to oblíkání uprostřed souboje) a muzika z MTV (vzpomeňme na nabušenej soundtrack z Mortal Kombatu). Příjemnej film, ale žádnej zázrak.