Killingjoke

Lehce komediální, lehce dramatická a lehce krimi parafráze na velké špionážní filmy. Šaráda má velmi jednoduchou dějovou linku a film tak spíše než na výborném scénáři staví na několika momentech překvapení a především hereckých výkonech všech zúčastněných herců. Komediálnost a milá naivita snímku je samozřejmostí poplatnou době svého vzniku, takže ve výsledku namísto špionážní zápletky sledujeme milostné taškařice mezi ústřední dvojící Grant a Hepburn. A v tom je možná ten kámen úrazu, tedy aspoň pro mne. Já jim tu chemii a zamilovanost prostě neuvěřil... Šaráda je skvělým filmem, který výborně pobaví, ale k tomu abych mohl dát pět hvězd, jí prostě chybí nějaká ta větší jiskra. Přesto jsem se bavil skvěle, dokonce lépe než u valné většiny bondovek…

Tyhle francouzské filmy já můžu. Je to sice plné sentimentu a patosu, nicméně to dokáže chytit u srdce. Kdyby tohle natočili v USA, byla by z toho asi hodně divná limonáda. Ale Francouzi takové filmy prostě umí, namíchat mozaiku lidských životů, výborně vybrané hudby a dialogů, kdy i vtípky z trošku hrubšího zrna vyzní tak nějak něžně. Tento film možná není ničím zvláštní, přesto je velmi zajímavé sledovat další z mnoha variant na téma rodiny, na téma vztahu otce a dcery, na téma vzájemného zraňování, hledání odpuštění a cesty zpátky. Ne, tento film opravdu není nijak zvláštní nebo snad originální, na druhou stranu má obrovské srdce, vtipnou a krásnou Mélanii Laureant a pro mne má krom toho ještě jednu zásadní vlastnost a tou je fakt, že jsem se u něj po celou dobu nenásilně usmíval a to pro mé občas kamenné srdce znamená opravdu mnoho…

A sakra, tak nedávno jsem tady už pomalu dával cenu za pseudo-chytrý film pro rok 2013 filmu Trans Dannyho Boylea. No, nic není tak jak se zdálo a dnes to vypadá, že to první místo bude dělené, protože se na něj oním pověstným tahem na branku dere další „chytrost“ – Podfukáři. A přitom, kdyby to postupovalo směrem, který byl nastaven v prvních několika minutách, nemusel to být zas takový průser. Louis Leterrier (už při vyslovení toho jména jsem asi neměl očekávat nějaké překvapení) tak vytvořil něco, o čem asi ani sám nevěděl co má být. Příběhem o několika kouzelnících? Morální agitkou? Robinhoodovským thrillerem? Revenge dramatem? Bohužel, ta rozháranost a děravost scénáře, potažmo neexistence opěrných bodů příběhu tenhle film pohřbívá i přes jeho úpěnlivou snahu šokovat a obelhat diváka. Jenže tohle jsou všechno pouze kabaretní triky, vyčpělý kouř a prasklé zrcadla, pozlátko za kterým existuje už jen dějové vakuum. A pokud jste to všechno neprokoukli, asi „stojíte příliš blízko“. Takže, dávám pouze dvě hvězdy, jednu za Mélanii Laurent a druhou za Islu Fisher, protože jsou to obě krásné ženské a opravdu jediný důvod, proč jsem se na tenhle film dokázal dívat až do konce…

Na tenhle film jsem se těšil od chvíle co se na něm začalo pracovat. A že to nebyla právě jednoduchá cesta víme dnes asi všichni. První ukázky filmu, fotky a trailery vypadala více než slibně. Takže jsem se ještě víc začal těšit na zimní kanadskou přírodu, japonskou kulturu, ninji, samuraje a samozřejmě borce s adamantiovými drápy – Wolverina. Všechno by klaplo, kdybych si já hlupák před dvěma dny nepřečetl několik zasvěcených recenzí, které tento film poplivaly mnohem víc než bylo ve skutečnosti potřeba. Zajímalo by mne, kde se tak najednou berou všichni ti komiksoví experti, kteří znají všechny komiksové postavy, jejich příběhy, motivy, historii? Nejsou to právě ti, kteří by na nás mnohaleté komiksové fandy ještě nedávno brali tyče s tím, že komiks je zábava pro teplouše? Ať se jdou se svými názory vycpat! Já totiž dneska šel do kina a dostal jsem kanadskou přírodu, japonskou kulturu, ninji, samuraje a borce s adamantiovými drápy – Wolverina. To vše v příběhu inspirovaném (psal jsem inspirovaném, ne adaptovaném!!!) skvělým komiksem od Chrise Claremonta a Franka Millera. Vždycky jsem měl Wolverina raději jako sólo hráče než v týmu X-Men. Možná je to tím, že takto je daná postava mnohem víc lidštější a zajímavější, než v převážně sci-fi vesmíru s X-Men. Tenhle film mi přijde mnohem lepší než předchozí Origins, lepší než Poslední vzdor a dokonce bych jej stavěl téměř na úroveň prvních dvou dílů původní trilogie. Protože tenhle film měl příběh, měl zajímavé postavy a herce, kteří do jednoho hráli moc kvalitně, měl zajímavé prostředí a neměl CGI masturbace, za které by i zdejší „experti“ tleskali a přihazovali hvězdy. Dostal jsem film, který jsem dostat chtěl, i když bych také nějakou tu chybu našel. Prostě už dnes vím, že když na něco budu chtít jít do kina, nesmím číst recenze kde jakého čuramedána, který bude za týden vynášet do nebes něco, co zase já budu považovat za neskonalou sračku. Ale tak to na světě chodí. P.S.: Pokud moc chcete krvavějšího Wolverina, počkejte až Hugh Jackam zestárne tak o 20 až 30 let a někdo zadaptuje Old Man Logan, to budete mít krve, že se v ní budete topit experti…

Nuda, nuda, nuda… u Disneyů zřejmě film před uvedením do distribuce neviděli, protože by nemohli být v žádném případě překvapeni, že to bude jasný propadák. Někde se píše o nějaké zábavě. A kde byla? Já jsem nic tak zábavného nezaznamenal, možná to bude i tím, že veškeré vtipné scény (hlavně ty s vlaky) byly vystříleny již před premiérou v trailerech. Tak už to bývá, když si produkce neumí schovat nic pro samotný film, ach joooo! Samotný příběh milionkrát provařená záležitost a to proč hlavní hrdina nosí masku, když ji během filmu několikrát sundá a všichni vědí kdo je, prostě nechápu. Armi Hammer v hlavní roli, co k tomu dodat. Snad si všichni uvědomili, že tahle pěkná tvářička, která je však šedivější než ta šedá myš, nedokáže utáhnout takovýto velkofilm. A co se týče Johnny Deppa, všichni ti co říkají že na film šli protože tam hraje Depp, to opravdu myslí vážně? Vždyť ten chlap za posledních deset let hrál tak dvě dobré role (já prostě nesnáším ty jeho převleky a slizké postavy). Tenhle jeho indián je sice „normálnější“ postava, ale já bych od Deppa chtěl raději Donnie Brasca (a nechápu, proč se stydí za Jump Street 21, když to byla jedna z jeho nejnormálnějších rolí). No nic, Osamělý jezdec je jako letní filmová zábava vyhození peněz z okna, takže doporučuji zajít na jiný film a počkat, až tohle budou dávat na týví Nova…

Je to zvláštní, že minimálně jednou do roka se v distribuci objeví film, nad kterým se spousta lidí rozplývá blahem, jakýže to není chytrý a skvělý film. U některých nejmenovaných takové reakce očekávám již předem a raději jejich komentáře ignoruji, jakožto naprosto reverzní k mému pohledu na věc. Loni byl takovým „chytrým“ filmem Looper a letos tady zřejmě máme vítěze v novince Dannyho Boylea – Trans. Nenechte se mýlit, tenhle film opravdu není překombinovaný, je tak tupý a pitomý, že si musí vypomoct nesmyslnými berličkami, které každých deset minut chtějí vysvětlovat události jiným způsobem. Problém je, že se rychle zapomene, co se dělo předtím, jelikož nové vysvětlení popírá i logické a nezpochybnitelné události, které prostě nelze jen tak spláchnout v záchodě jako použitý kondom. Boyle už léta šlape vodu a prostě se neumí nikam posunout. Od dob Trainspottingu opakuje stejné postupy, stejný směr vyprávění a i stejný typ hudebního podkreslení, které mi už jednoduše pije krev… Takže, jistě se najdou (a už je tady dokonce vidím) ti, kterým tohle házení perel sviním bude připadat brilantní a chytré, já však nepatřím k těm, kterým stačí pohled na vyholenou pipku Rosario Dawson a víc od filmu nepotřebují. Jednoduše tenhle film je přesně tak blbý, jak chytře se snaží tvářit…

Velkolepé a nadčasově krásné v každém detailu! Až do dnes mne s tímto filmem pojilo několik omylů. Jednak jsem si myslel, že se jedná o americký film a jednak jsem myslel, že jde o průměrnou sci-fi z počátku 20. století, plnou vynálezů budoucnosti, robotů a podobných futuristických ptákovin. Chyba lávky… Jsem strašně rád, že jsem se dnes konečně dokázal přinutit a na tento film se podíval. Je až s neuvěřením, že je z roku 1927, protože je plný velmi zajímavých myšlenek, biblických motivů a nadčasových událostí. Věrohodně zobrazuje problémy, které můžeme vidět v každé etapě lidské historie a které se jistě budou opakovat v budoucnosti. Z dnešního pohledu tak na mne Metropolis nepůsobí jako futuristická utopie (město, katakomby nebo dělnické ulice jsou zobrazeny opravdu detailně a promyšleně), ale jako vztyčený prst všem těm, kteří chtějí žít na úkor druhých. Fakt jsem překvapen, v tom nejlepším slova smyslu. Velkolepost v každém detailu…

Nesnáším všechno co se nějakým způsobem dotýká současnému fenoménu zombies. Absolutně nesnáším filmy a seriály, ve kterých vystupují houfy krvelačných oživlých mrtvol, tupě a lačně toužících zakousnout své zuby do něčeho čerstvého a živého. Asi nikdy nepochopím, co na tom všem diváky a jiné fanoušky sakra tak baví… K tomuhle filmu jsem se dostal tak nějak omylem. Vlastně kdyby v něm hlavní roli nehrál Brad Pitt, zřejmě bych se mu vyhnul velikánským obloukem. Nakonec to asi bude jediná zombie záležitost, která mne nějakým způsobem kdy bavila (krom prvních dvou dílů Walking Dead, což byla další náhoda). Bylo to celkem napínavé, místy příjemně akční a občas i trošku zamyšlené. Vlastně jsem měl celou dobu pocit, že sleduji nějakou zhmotněnou počítačovou hru, kdy genezí příběhu procházíme od prvotní „invaze“ až po celosvětový boj proti nemrtvým. Brad Pitt zde předvádí, že i v takovém to filmu umí zahrát a ostatní herce nechává daleko za sebou. Jeho postava Gerryho, bývalého vyšetřovatele OSN je možná až moc „nesmrtelná“, protože si nedovedu představit, že by někdo dokázal přežít vše co on. Ale budiž, asi to bylo k věci a vlastně mi to vůbec nevadí. WWZ je zábavným filmem, který možná trošku neví, čím chce být. Jestli přímočarým letním akčňákem s oživlými mrtvolami, nebo filmem s nějakým tím vyšším poselstvím. Nakonec to bude jeden z mála zombie filmů, kterému jsem ochoten dát šanci s dalším shlédnutím a to je u mě tedy co říci…

Geniální! K Plánu 9 jsem se dostal díky filmu Tima Burtona Ed Wood. Musel jsem se na vlastní oči přesvědčit, zda byl Wood opravdu nejhorší režisér všech dob a zda je Plán 9 nejhorším „B“ filmem všech dob. A není to jen škodolibým sarkasmem, když na obě tvrzení odpovím, že jsou lživá. Plán 9 má naprosto nevídaný a brilantní střih, kdy se nepoznaně přechází mezi dnem a nocí, oživlé mrtvoly vyvolávající děs zakrytím svého obličeje (důvod je hodně prozaický), geniální mimozemšťany a mimozemské technologie (tady tedy nevím o co lepší je televizní Star Trek, mě to připadá zcela totožné), kteří znají princip „solární“ bomby a v neposlední řadě skupinku amerických hrdinů, vedoucí pateticko-patetické proslovy a smysluplné dialogy, kteréž to morálně vede jeden kapitán kripl od letectva. Jsou zde nezapomenutelné scény ze hřbitova, tvořeného papírovými náhrobky a naprosto boží je vyobrazení pilotování letadla, kdy piloti jen sedí se svěšenýma rukama a hledí do blba (u tohohle jsem dostával záchvaty smíchu, až mi tekly slzy). Třešnička na dortu jsou sofistikovaně vymyšlené létající talíře a ona samotná myšlenka filmu, že mimozemšťani provádějí své plány skrze oživování a ovládání čerstvě pohřbených nebožtíků… A víte co? Když se nad tím tak zamýšlím, prostě to není nejhorší „B“ film ani náhodou. Jen tak z fleku mne napadá kdejaká blbost se Seagalem, Stathamem, americké debilní parodie nebo teen komedie, které můžu označit za mnohem mnohem horší sračky, které bych nedokázal dokoukat ani do půlky. Plán 9 se bere šíleně vážně a tím je všem k smíchu. Ano, není to filmový klenot a je to celkem solidní blbost. Blbost, která mne svou nechtěnou směšností dokonale pobavila. A protože pobavit by mělo být základní funkcí filmu, musím dát plný počet hvězd (abych vykompenzoval přítomné sypače odpadu), jelikož jsem se nad tímto „veleslavným“ počinem bavil tak, že si jej hned zítra klidně můžu pustit znovu a u scény z kokpitu letadla si klidně strhnout bránici…

Po velikém úspěchu a nesporných kvalitách prvního filmu Batman, dostal režisér Tim Burton od studia Warner Bros. volnou ruku pro pokračování. Burton se hozené rukavice nezalekl, naopak se více pustil z řetězu a naplno předvedl svou výtvarnickou a vizuální stránku, jejíž kontury jsou dnes dobře rozpoznatelné každému divákovi. Vzniklo tak pokračování Batman se vrací, které je srovnatelně výborné s prvním filmem. Tentokrát je vizualizace víc nořena do gotických kulis a výprava je místy téměř hororově-pohádková. Nezaměnitelný režisérův rukopis dodává příběhu ještě temnější atmosféru, která je podpořena zvoleným příběhem a hlavně výběrem postav jako je Penguin, Max Shreck nebo dvojznačná Catwoman. Z prvního filmu se do hlavní role vrací skvělý Michael Keaton, aby zopakoval svou ikonickou roli a dokázal, že ještě skoro patnáct let bude on jediným opravdovým Batmanem. Druhým filmem se však netopýří ochránce noří více do stínů a hlavní otěže přebírají záporné postavy v podaní Danny DeVita, jehož Penguin je z počátku politováníhodný vyděděnec, postupem času však jedna z nejodpornějších kreatur, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Vedle Penguina zde máme Catwoman v podání krásné Michelle Pfeiffer, další tragickou figurku batmanova universa, jenž jako pravá kočka hraje svou hru na všechny strany a nutno dodat, že hraje parádně (no a na latex jsem nikdy moc nebyl, ale Michelle je v kostýmu Catwoman nezapomenutelná a neskutečně sexy). Batman se vrací si vzal to nejlepší z prvního filmu včetně hudby Dannyho Elfmana, avšak rozehrál hru s trošku jinými kartami, přesto ve výsledku musel potěšit nejednoho fanouška komiksové předlohy. I dnes, s odstupem dvaceti let má pro mne své velké kouzlo a patří k mým nejoblíbenějším filmům...