Killingjoke

Většina lidí by se při diagnostice rakoviny plic nejspíš uzavřela do sebe. Někteří by svůj boj předem vzdali a jiní by se snažili užít si své zbývající dny nadoraz. Středoškolský profesor chemie Walter White však nepatří doslovně ani k jedné skupině. První co jej napadne je, že musí zabezpečit svou rodinu. A jak nejrychleji získat peníze? Přece výrobou drog, ke které je vzhledem ke svým znalostem naprosto předurčen. A zde se zrodil Heisenberg... Seriál Breaking Bad je na televizní poměry něco neuvěřitelného. Nejenže disponuje výbornými charaktery, zajímavým a drsným prostředím, ale na první pohled zaujme svou románovou strukturou, která se často jen tak nevidí. Scenáristé věnují pozornost každičkému detailu, směrovaní příběhu není přímočaré, ale velice komplikovaně propracované v psychologicko-emotivní rovině. Je to asi nejlepší variace literární drsné školy, která kdy byla předvedena na televizních obrazovkách. Všechny postavy, včetně Walta jsou předvedeny plasticky tak, že z toho pocitu reálnosti a krutosti až mrazí v zátylku. Divák naprosto hltá vývoj každičké epizody, kdy se z neškodného profesora stává kriminálník toho nejhrubšího zrna a to nejen svými skutky, ale hlavně způsobem vlastního myšlení... Breaking Bad umístil seriálovou laťku hodně do výšin a nezávidím všem ostatním seriálům podobného ražení, které s ním od teď budeme chtě nechtě srovnávat...

Perfektní esence severského krimižánru a podle mne určitě jeden z nejlepších seriálů, jaký byl v Evropě natočen za spoustu let! Užil jsem si každičký z dvaceti dílů. Byl jsem až překvapen absencí explicitního násilí, kterými se obyčejně vyznačují seriály a filmy řadící se k Nordic Noir, i když ani tomu se zde rozhodně nevyhneme. Mrazivá, až psychologicky dusivá atmosféra je zde zachována, navíc je zde však prvek úžasné dvojice vyšetřovatelů. Martin je drsný, zkušený polda a Saga to je prostě miláček. Nepamatuji si, jestli mi nějaká ženská postava v seriálu někdy takto moc přirostla k srdci. Saga trpí Aspergerovým syndromem a ač na jednu stranu máte pocit, že byste ji nejraději zastřelili, je to prostě ženská, kterou nelze nemilovat. Sofia Helin svou roli hraje naprosto úžasně. Na někoho může příběh působit překombinovaně, mě se však nezdálo. Je zde během vyšetřování sice objeveno množství falešných stop a slepých uliček, ale vždy to má v příběhu své smysluplné místo. Z pohledu dvou sérií se mi líbila více ta první, ale to bude asi tím, že měla mnohem lepší osobněji vedenou linku příběhu. Finále první a druhé řady pak řadím na zcela stejné místo, tedy špičkové práce, jenž šlo postavám až na dřeň a z hlavních protagonistů vytáhlo to nejlepší. Jako fanoušek kvalitních kriminálek jsem spokojen a těším se na další sérii...

Ač to říkám nerad a doufal jsem, že to nikdy neřeknu o člověku jménem Clint Eastwood, protože jej považuji za naprostou špičku mezi režiséry a legendu mezi herci, ale Americký sniper je z komplexního pohledu další šlápnutí vedle. Dokáži sice pochopit, že Američan musí natočit film způsobem jako se událo. Ano, to chápu. Jen pro nás ostatní (tedy aspoň část) je tahle naprosto nekritická oslava minimálně zvláštní. Měřítko spravedlnosti je velmi subjektivní pohled a můžu otevřeně říci, že kdyby mou zemi dnes obsadila vojska jiného státu, neměl bych taky problém sáhnout po zbrani. Osud Chrise Kylea mě na konci nechal naprosto chladným. No, co rozepisovat, film je to totálně proamerický a kdybych se měl rozhodnou, byl bych nejspíš nejraději, kdyby Eastwood zakončil svou kariéru v roce 2008 naprosto bezkonkurenčním Gran Torinem...

Tohle bylo vážně mimo. Totální céčková záležitost, jejíž existence je tak pochybná, jako to, že se Luc Besson ještě někdy v životě podepíše pod nějakou pecku. A přitom Liam Neeson je herec, který by parádního tvrďáka zahrát zvládl, narozdíl od Bruce Willise (a měl jsem ho sakra rád), jenž v každé své roli za posledních 15 let působí docela směšně. A stejně tak na mne působí Taken 3 jako bratříček Smrtonosné pasti 5, což je film, který "totálně" zabil svou hlavní postavu. Za Neesona zvedám o dvě, jinak tedy hrůza...

No paní... nestačím zírat na zdejší debatu hrstky diváků, které tenhle film doposud viděli. Zvítězila forma nad obsahem, zvítězil obsah nad formou? Podle mě těsná plichta! Pokud bych chtěl na film pohlížet jako na něco, kdy je vyobrazeno odtrhnutí mladé generace z normálního života a vrženo do války, musím konstatovat, že se to absolutně nepovedlo. Pokud bych měl pohlížet na formu, tak jedna ulice zasypaná cihlami, jeden rozstřílený hřbitov a jeden krvavý déšť na hony vzdálený reálu se taktéž nepovedl. O trapně vyhlížejících zpomalovačkách nemluvě. Pak jsou tady ty scény jak vystřižené z amerických buzna seriálu, kdy probíhá líbačka mezi létajícími kulkami a šrapnely, kdy probíhá šukačka v situaci, kdy by se normálnímu chlapovi ani nepostavilo. Ne, tohle jelo všechno směrem "zápaďácký efekt", jenže totálně nepodařeně a moc tomu nepomohly ani naprosto amatérské a antihereché výkony. Tenhle film se snaží ukrást to, co v poslední době fungovalo v americké produkci. Od tud si bere tohle od tamtud toto, ale proč? Poláci umí točit dobré historické filmy a nenatočili jich málo, jestli se ale i Muzeum Varšavského povstání bude podepisovat pod tohle, bude mít každý neznalý z té temné a kruté války legraci a to rozhodně nebude dobře...

Můžete je nenávidět a nebo stejně jako já milovat. Kiss je prostě fenomén, který může jen těžko hledat konkurenci. Je to šou, je to divadlo a je to naprosto úžasný rock & roll, který s námi žije déle než jsem sám na tomto světě a doufám, že stejně dlouhou dobu ještě vydrží... Tohle je dokument o znovusložení legendarní kapely, podíváme se do zákulisí přípravy koncertního turné a uvidíme pár perliček, které prostě musí rozesmát. To vše provázeno všemi těmi parádními songy, které ocení všichni milovníci téhle kapely a i ti ostatní, kteří ještě (a opět stejně jako já) nepodlehli prázdnotě většiny moderních cukrkandlových hnusů a hudebních rádoby pokusů...

V televizi prd, tak jsem to po letech opět zkusil, zda se třeba v mém postoji a vnímání toho filmu něco nezměnilo. A ne! Stojím si za svým, tohle je strááášlivě nadhodnocená debilita postrádající jakékoliv záblesky něčeho zábavného. Nemá to žádné kouzlo a v relativně zatuchlém rybníčku romantických komedií, kde by i Rákosníček těžce šlapal kejdou je to hrozný podprůměr. Ne ne, tohle už víckrát absolvovat nebudu...

Tohle se fakt nedá. Jako fanoušek komiksů musím smutně konstatovat, že ty komiksové seriály jsou jeden horší než druhý. A tím nemyslím pouze ty od Marvelu. Stejně špatně jsou na tom ty od DC. Díl od dílu stupidnější zápletky, nesympatické a často metrosexuální postavy, nulová atmosféra. Tajně jsem doufal, že aspoň seriál s Peggy přinese trošku změny. Ale naprosto žádná změna, utípl jsem to po pár minutách druhého dílu a na další prostě nemám žaludek. Vím, že se jedná prioritně o seriály pro mládež, takže už asi nebudu cílovka, přesto si myslím, že by nikdo nad 7 let neměl byt podrobován takovýmto nevkusným a naprosto tupým výplachům mozku. Je to děs a nezachrání to ani sympatická Hayley Atwell. Začínám se hodně obávat jak dopadne v dubnu můj oblíbenec Daredevil, ale jestli to bude zase to samé, nadobro s tímhle typem seriálu končím...

Pecka! Málem jsem tenhle skvost minul, ale shodou náhod a zdejšímu vynikajícímu hodnocení jsem se k němu naštěstí dostal. Kurt Wallander je totiž ten typ policajta, který se svým reálným uchopením dostane hluboko pod kůži. Je to chlapík ve středních letech, okopávaný nástrahami své práce a života ze všech stran a přesto je neuvěřitelně nad věcí, což spoustě seriálovým a filmovým detektivům často chybí. Obsazení Kennetha Branagha se zde povedlo na jedničku, je vidět, že pro tragické hrdiny má jako expert na Shakespeara ty nejlepší předpoklady. Co se týče detektivních zápletek, ty jsou občas výborné (druhá série), občas trošku nedotažené (třetí série), ve výsledku však vždy nadstandardní. Může za to i oceňovaná knižní série Henninga Mankella, i když jsou v seriálu jednotlivé případy upraveny jak příběhově, tak i v pořadí ve kterém původně vyšly knižně. Nevadí, i tak vše působí nenásilně a konzistentně. Zásadní pro mne je melancholická nálada, hutná až mrazivá atmosféra krajiny jižního Švédska. Detektivka se tak často mění v sociálně psychologickou sondu mezilidských vztahů, což je v tomto případě zcela na místě. Wallander mne prostě dostal, kéž by všechny severské detektivky byly takto vyvážené a občas netrpěly až úsměvnou překombinovaností....

Ať si to pro mě za mě kdekdo bere jako těžký hype, ale Interstellar je naprostá pecka! Od Nolana jsem ani nečekal nic jiného, protože žádný z jeho předchozích snímků u mě v hodnocení neklesl pod 90%. V současné době prostě neexistuje lepší režisér, jenž by mne spolehlivě dokázal zaujmout, ať už svůj film vypráví v jakémkoliv žánru od mrazivé krimi až po mezihvězdné sci-fi. Zbožňuji jeho rukopis, který je od ostatních filmařů jasně rozpoznatelný. Intestellar mne dostal od prvních okamžiků, bavila mne pozemská i vesmírná linie příběhu a upřímně gratuluji všem, kteří se tady kasají, že od začátku věděli kam příběh směřuje. Sice se dá leccos odtušit, přesto jsou zde takové dějové zvraty, které jsem já vůbec nepředpokládal, mající zásadní vliv na netušené směřování příběhu. Nejsem ani expert na fyziku, tudíž neřeším nějaké teoretické lapsy, to nechám zdejším fyzikálním expertům, jenž zřejmě nepochopili, že se jedná o sci-fi a nalezli zde více odklonů od reality než ve Hvězdných válkách a Star-Treku dohromady (to jako vážně?). Ale nechme to koňovi, ten má větší hlavu... Film ale samozřejmě nestojí pouze na špičkové režii. Matthew McConaughey mne už po několikáté letos přesvědčil, že svou kariéru restartoval ve velkém stylu. Sic je jeho postava správňák do morku kostí, ale proč ne, i tahle otcovská, emotivní a u Nolana do jisté míry nová linka funguje skvěle. Hans Zimmer je také zpět v neskutečné formě, jeho varhanové téma mi stále rezonuje v hlavě i den po návratu z kina. Vizuální podoba snímku je pak oku lahodící podívaná, ať už se kamera prohání nekonečným vesmírem či jen obyčejným lánem kukuřice. Do kina často nechodím, ale letos jsem byl v kině několikrát a pouze z tohoto filmu jsem odcházel s pocitem naplnění, které vždy tajně očekávám, když se na nějaký ten film rozhodnu zajít. Tady konečně vše klaplo a tak je pro mne Interstellar jednoznačně filmem roku...