Killingjoke

Jak tak koukám, knihu Grahama Greena mám ve své knihovně. Je zařazená přesně tam, kam dávám knihy, které bych si časem rád přečetl, ale prostě k tomu ještě nebyla správná příležitost. To bude asi přesně ten důvod proč nebudu hořekovat nad przněním skvělé literární předlohy při jejím převodu na stříbrné plátno. Místo toho jsem se na film mohl dívat nezaujatýma očima a znovu obdivovat řemeslně zručnou a velmi kvalitní práci režisérského mistra Fritze Langa. Ministerstvo strachu nedosahuje kvalit Langových předchozích snímků, přesto jde i zde o velmi kvalitní počin. Nevím čím to je, ale místy jsem měl trošku pocit, že sleduji jeden z filmů Alfreda Hitchcocka, ta linka nespravedlivě obviněného muže při útěku za očištěním vlastního jména je místy až s podivem podobná. Rozhodně se mi líbilo jak se ve filmu pracuje s psychologickým vývojem hlavního hrdiny v podání skvělého Raye Millanda, jeho vnitřním bojem s paranoiou i skutečnými nacistickými špiony a celý ten proces odhalení spiknutí cizích agentů. To vše zasazeno do tíživé atmosféry 2SV, kdy se nad Londýnem pohybovaly mračna německých bombardovacích letadel. Na jeden podařený film celkem dostatečná kombinace…

No páni, kolik že už je tomu filmu? 64 let? Neuvěřitelné! Bílý žár se vůbec nemusí bát účasti v pěstním souboji s kteroukoliv novějším gangsterskou. Pokud by souboj nevyhrál, minimálně by byl velmi důstojným soupeřem. Perfektní je rozehrání myšlenky, že i ten nejodpornější gangster má někde svou milující matku, která by pro něj udělala cokoliv. A že je gangster Cody v podání Jamese Cagneye případ pro celé oddělení psychiatrie je jasné už od prvopočátku. On je to totiž pěkně neurotická a zákeřná svině, trpící náhlými záchvaty nesnesitelné bolesti hlavy a láskou k jahodám, což je kromě jeho matky a sebe sama jediná věc, ke které chová nějaké city. Cagney je pro podobné role prostě zrozen, stačí se podívat na jeho ksicht a dalších slov netřeba. I zde svého gangstera hraje s velkou bravurou a zbytek hereckého obsazení se zdá býti trošku dopočtu. Film nemá nijak zvlášť komplikovaný scénář, i přesto se jedná o promyšlenou hru na četníky a zloděje, ve které je radost pozorovat nesourodost charakterů nebo použití na svou dobu moderních policejních sledovacích metod a prostředku. Navíc je film velmi živočišný a nenajdeme snad jediný okamžik, kdyby se nedělo něco zajímavého… Rozhodně bych každému doporučil vyhnout se dobarvované verzi. Ty vyblité barvy jsou zlo, které trestuhodným způsobem podrývají kvality snímku. Já viděl obě varianty a na tu původní, krásně černobílou nedám dopustit…

Výborný film! Člověk se ptá, zda máme zapotřebí neustále sledovat další a další variace na téma nacistického „Konečného řešení Židovské otázky“. Říkám ano, už jen z toho důvodu, že se spousta lidí nepoučilo a neustále opakují stejné chyby. Zátah je filmem, který v mých očích patří k tomu lepšímu, co bylo na dané téma natočeno. Skvěle zachycuje atmosféru Paříže roku 1942, kdy hon na francouzské Židy dosáhl svého vrcholu. Nastoluje se tak otázka kdo je vlastně horší, zda kati nebo katani, zda vrazi nebo jejich pokorní přisluhovači. V každém takovém konfliktu je úloha policie a armády velmi nesnadná. Ti muži slíbili poslušnost rozkazům svým nadřízeným, což je třeba pochopit. Druhou stránkou věci je, že by neměli uposlechnout žádný rozkaz, který by byl v rozporu s lidskostí a jejich svědomím. Nejsou v tom však bohužel sami, za sebou mají tito přisluhovači dav „lhostejných“, kteří jdou vždy s těmi co zrovna mají moc a nedokážou bojovat za správnou věc. A neodpustím si připomenout třetí skupinu, která sice s filmem nemá nic společného a je spíše produktem dnešní doby. Jsou to paraziti, kteří často a rádi odkazují k hrdinským činům minulosti, mnohdy si je přivlastňují a připomínají bez jakéhokoliv opodstatněného kontextu. Rádi také mění historická fakta a vytváří mylné chápání minulosti… Zátah je filmem nepateticky a neamericky zachycujícím první dvě jmenované skupiny. Vypráví o těch, co připravili hladký průběh pro nacistickou mašinérii, o těch co se z moci úřadu a rasy povyšovali nad těmi slabšími a pronásledovanými. Jen je vždy štěstí, že mezi zbabělci žijí i hrdinové, kteří trápeným podají svou pomocnou ruku. Někteří říkají, že je to film hodně o mateřských citech. Mají pravdu, ale jak lépe vyjádřit hrůzu deportace než právě na vztahu matek a dětí. Snad každá matka by raději zemřela, než se nechala dobrovolně oddělit od svého dítěte. Tyto okamžiky ve filmu jsou a jsou velmi dobře zpracovány. Přiznám se, že jsem měl občas slzu na krajíčku. Mélanie Laurent na mne v tom naturálně zobrazeném pekle působila jako skutečný anděl, poslední naděje ve světě bez budoucnosti. Opravdu tleskám, protože roli sestřičky zahrála na výbornou… Doporučuji se zcela vyhnout českému dabingu. Jednak slyšet film originálně ve francouzštině a němčině umocňuje celý zážitek z filmu a jednak se na Mélanii Laurent s hlasem Lucie Vondráčkové nedá dívat déle než několik minut. Byla by hodně velká škoda si kazit zážitek z jinak výborného filmu…

Zdařilý pokus o natočení detektivního noiru po česku. Nutno uznat, že je to velmi, velmi sympatické. Jestli mne paměť neklame, od té doby (vážně od roku 1946?) se to nikomu nepovedlo. Na tento film se měl podívat pan Ondříček, než natočil své patetické Ve stínu, které se z kvalitní neo-noir detektivky proměnilo v politicky tisíckrát ohranou polívčičku… Na 13. revír jsem narazil nedávno, hned jsem si jej musel objednat na DVD, abych se přesvědčil, zda lze natočit nefalšovaný noir v českém prostředí. A světe div se, ne jen že to jde, ono je to i docela povedený film. Až se divím, že to nikdo později nezkusil znovu (a jestli ano, muselo to stát za starou belu). Příběh 13. revíru podle knihy Eduarda Fikera je velmi zajímavě natočená detektivka, se zajímavými postavami, výbornými dialogy a excelentními herci v hlavní roli. Ano, pana Marvana jsem měl vždy raději než třeba Vlastu Buriana a paní Medřická patří mezi mé Top české herečky odjakživa. Takže po herecké stránce spokojenost (a ne, Lída Baarová mi fakt nechyběla). A tento film do jisté míry dost stojí na hereckých výkonech, protože o akci jde až na posledním místě. No, prostě atmosféra, způsob vyprávění a celkové pojetí filmu je v českých poměrech jedinečné. Jsem rád, že jsem na 13. revír jako fanoušek noiru natrefil, opravdu to stojí zato…

Děsím se představy, že mě po padesátce přepadne druhá míza a já se šíleně zakoukám do nějaké mladé sukně. Samozřejmě, teď si to rozhodně nepřipouštím ale vím, že my chlapi věkem děláme občas pěkně pitomé věci. A nejen věkem… Šarlatová ulice Fritze Langa, tomu já říkám parádní noir. Naprosto výstavní po všech stránkách. Příběh výborně gradovaný, ač možná trošku předvídatelný. Co ale chcete, je tady jeden naivní postarší pán, manipulativní a zároveň manipulovaná mrcha a slizounský floutek, kterému byste dali pěstí ihned jak by na vás promluvil. Atmosféra by se dala s přibývajícími minutami krájet, pravidla žánru jsou perfektně respektovaná a dovedená k dokonalosti. Když se dva snaží přežít na úkor druhého, nikdy to nedopadne dobře. Ale co bych povídal, koukněte se sami, stojí to zato… Fritz Lang je neuvěřitelný režisér. A zase jeden z těch, jehož filmy jsem objevil poměrně nedávno. Ani tímto svým filmem mne nezklamal a opět do něj zakomponoval trochu toho vyššího poselství, tentokrát to je o síle lidského svědomí, před nímž se člověk jen tak neskryje. Herecké obsazení nemohlo být lepší. Edward G. Robinson je pro mne jistotou a hodně se mi líbí obsazení Joan Bennett, přestože je velmi pohlednou ženou, nenáviděl jsem její postavu Kitty od samého počátku a byla mi až odporně nesympatická (ta postava, nikoliv herečka). Dodala své postavě zvláštní postoj a i v tom hlase jsem slyšel neskutečně vypočítavou mrchu. A to k perfektnímu noiru prostě patří…

Nádherný a přitom tak nenápadný filmeček. Robert Redford na režisérské stoličce vypráví příběh z údolí Milagro, které je předurčeno k tomu, aby na něm peněz chtivý podnikatel vybudoval středisko volného času, díky němuž by ještě víc zbohatnul. Náhoda tomu však chce a mladý farmář Joe Mondragona začne zavlažovat svá pole na kterých má vyrůst golfové hřiště a pěstovat na něm fazole. Tento čin dá do pohybu řetězec událostí, protože bohatým se to nelíbí, chudí obdivují Joeovu odvahu a tím či oním způsobem jej podporují. Začíná tak malá válka, která však v Redfordově podání nemá fatální důsledky. A to je právě na filmu tak krásné. Je to film o životě, o svobodě a o nekonečné naději, která dává i chudákovi sílu postavit se boháči. Takže ač se jedná o konflikt, je vyobrazen velmi lidsky, s milým a nevtíraným humorem. Tenhle film můžu doporučit každému, kdo si chce odpočinout a podívat se jak může být krásně na světě. A až uvidíte toulavé prase, neúspěšného právníka píšícího noviny v buranově, studenta sociologie z New Yorku, dobráckého šerifa nebo nejstaršího občana vesničky, který rozmlouvá s anděly, jistě mi dáte za pravdu, že tenhle film má obrovské srdce a na první pohled byl natočen pro radost…

Když já jsem hodně na ty noiry. Dokonce jsem těmto filmům ochoten kde co odpustit a dokonce i přihodit nějakou tu hvězdičku v hodnocení. A chtě-nechtě musím říct, že je to případ právě tohoto filmu. Laura je v mnohých žebříčcích považována za jeden z nejlepších noirů historie, mnohdy dokonce jako dokonalá esence žánru. Bohužel, dovolím si tentokrát nesouhlasit. Ano, hlavní kontury šedého světa stínů, tabákového dýmu a bezedných skleniček alkoholu jsou i zde. Dokonce nechybí ani detektivní zápletka, celkem zajímavé charaktery a femme fatale, která je v osobě Gene Tierney opravdu krásná jako panenka. Problém u mne je, že mi tam chybí ještě „něco“ co by tenhle film opravdu nakoplo k samotné špičce žánru. On je totiž celý scénář tuctová povídačka ze šestákového románu a jeho slabiny nezahojí ani několikerá výměna hlavního podezřelého nebo stylizace vyšetřovatele, kterého hraje Dana Andrews, do archetypů ostrých cynických hochů stylu hard-boiled. Za těmi však i přes svou zřejmou sympatičnost těžce pokulhává. Laura je dobrý film, rozhodně však nepatří k těm nejlepším v daném žánru. Tohle všechno, těch pár chybiček a nedokonalostí však neznamená, že se na něj nebudu chtít zase jednou za čas podívat už jen proto, že Gene Tierney v roli Laury naprosto okouzluje…

Pět hrobů u Káhiry je špionážně laděné válečné drama z prostředí bojů v Africe v roce 1942. V podstatě se celý film odehrává v jednom hotelu na cestě do Káhiry, kde se ukryje příslušník britského tankového sboru v podání Franchot Tonea (trošku to smrdí Casablancou, ale Casablanca to fakt není :-)). Jenže, Německé jednotky jsou na postupu a zanedlouho obsadí i hotel. Franchot musí rozehrát hru na německého špiona v přestrojení za číšníka, protože jeden z nově ubytovaných je i slavná „Liška pouště“, který má velmi cenné informace o dalším postupu fronty … Billy Wilder natočil další ze svých povedených filmů. Vše perfektně odsýpá, postavy jsou zajímavé a prostředí válečných špionů může být lehce romantizující. Pokulhává pouze celý ten námět, pochybuju totiž, že by maršál Rommel ukryl jako německý archeolog v Egyptě během roku 1937 zásoby s tím, že bude válka. Sice mne 2SV hodně moc zajímá, co se týče Rommela mám trošku mezery, ale tohle mi přišlo až moc přitažené za vlasy. Druhou věc, kterou bych oželel byl závěrečný proslov na hřbitově z něhož je jasné, že film vznikl minimálně na částečnou objednávku americké vlády, což nás ale dle roku vzniku 1943 nemůže vůbec překvapit. Závěrem… jedná se o zábavný film s válečnou tématikou, kde není nouze o okamžiky napětí. Pokud se chcete nezávazně bavit stejně jako já, neuděláte s Pěti hroby žádnou chybu…

Paráda! Prvních několik minut jsem si říkal, jestli tenhle film Fritz Lang myslí vážně, jestli až moc nezlehčuje a jak sakra mohli američtí cenzoři film pustit do kin, když řadového Američana vyobrazuje jako idiota. Opravdu, co se týče chování lidí, jejich patetické proslovy a morality které začnou zadržením Spencera Tracyho, měl jsem pocit, že sleduji „U nás v Kocourkově“ nebo jinou komedii. Po nesmyslném lynči „spravedlivých“ Američanů však film dostává zcela jiný náboj a tehdy jsem pochopil, že mne ani třetí film od Fritze Langa, který jsem viděl nezklame. Je zde totiž předloženo morální dilema, zda proti nespravedlnosti bojovat další nespravedlností, zda je lepší upřednostnit osobní pomstu před zachováním lidské tváře a jistou mírou odpuštění. Hodně se mi líbila Tracyho proměna ze zamilovaného a plochého trdla v chlapa, kterého sžírá zloba a neukojitelná touha po pomstě. Fritz Lang do filmu zakomponoval i několik věcí, které jistě sám jako Rakušan v USA zažil, jmenovitě to, že cizinci znají ústavu USA lépe něž rodilí občané, že za většinu zlého co stane může nějaký „cizinec“ nebo že pro politika je důležitější zisk voličů než záchrana nevinného života. Zajímalo by mne, jak film zapůsobil ve své době na veřejnost, jestli někdo pochopil, co chtěl režisér sdělit. Já si totiž myslím, že nastolil více než solidní a nelíbivé zrcadlo tehdejší společnosti…

Další z řady výborných komediálních filmů z klasické éry. Tentokrát se podíváme mezi smetánku, které vévodí bohatá dědička Katherine Hepburn. Ta chystá svatbu s poněkud upjatým snoubencem Kittredgem. Vypadá to celkem banálně, jenže kdo ví co se může stát, když na svatbu dorazí párek bulvárních novinářů s vlastními ambicemi a zapovězený bývalý manžel. Na chvilku nevázané zábavy, komických situací a absurdit je tedy zaděláno. Hereckému ansáblu vévodí Katherine Hepburn, která svou roli „Bohyně“ nebo chcete-li „Zrzky“ zvládá s lehkostí. Nikdy přitom nepatřila mezi prvoplánové krásky, přesto má velké osobní kouzlo a talent na rozdávání. Katherine zde zdatně doplnil pár výborných mužských herců James Stewart a Cary Grant. U Caryho pak musím podobně jako u Katherine podotknout, že si mne definitivně získal, protože je to právě jeho postava Dextera, který celou dobu udává pravidla hry a to způsobem, že si toho nikdo z ostatních skoro nevšimne. Navíc svým typicky milým a úsměvným způsobem. Skvělé, zábavné a osvěžující…