Killingjoke

Nejlepší léta našeho života je velmi solidní poválečné drama nesoucí zpověď toho, že pro vojáka vracejícího se z války se doma leckdy otevírá druhá fronta. A tahle válka může mít v osobním měřítku daleko závažnější dopady… Začátek filmu je velmi podařený a nastavuje velmi zajímavá očekávání. Jsme plynule vhození do osudů tří vojáku, kteří se vracejí domů a každého z nich čekají jisté potíže, každý si nese svá traumata (není to sice pojato tak skvěle jako ve filmech o Vietnamu jako třeba Návrat domů, ale stojí to zato). Tahle sociologická rovina filmu je opravdu výborná (ač jsem nikdy ve válce nebyl, dokázal jsem se docela dobře vcítit do jejich pocitů). Jen je škoda, že se tohle pečlivě budované téma zhruba v polovině filmu trošku rozpadne. Nastupuje romantická rovina snímku a sociální drama se mění spíše v melodrama. To mi trošku vadilo. Herecké výkony jsou perfektní, každý hraje svůj part velmi osobitě a se zaujetím, zvláště bych pak vyzvedl výkon Harolda Russella, který opravdu přišel ve válce o obě ruce a za svou roli postiženého Homera si odnesl Oscara. Jinak s filmem spokojenost a tentokrát jsem rád i za ten jindy proklínaný happy end…

Tady půjdu trošku proti většině. Ač je Eso v rukávu výborný film a Billyho Wildera mám hodně rád, rozhodně film nepovažuji za geniální nebo vůbec nějak výjimečný. A to jsem si jej raději pustil hned dvakrát, abych mu před psaním komentáře nějak nekřivdil. Souhlasím, v detailu je film nadprůměrný, což je viditelné hlavně ve srovnání se současnou sterilní tvorbou. Režie Billy Wildera je velmi osobitá, Kirk Douglas podává excelentní výkon v hlavní roli a film se zaobírá velmi závažným a kontroverzním tématem. Právě ono téma novinářské etiky a manipulace s fakty (které zde mají fatální důsledky) tvoří páteř oné přidané hodnoty, kterou má film oproti průměru. Jenže je to všechno jaksi mimochodem. Příběh totiž hodně moc pokulhává a mě to prostě nijak nevtáhlo ani emočně ani filmařsky. Navíc je hned od prvopočátku jasné jak tohle všechno dopadne, kdo má jaký charakter a roli, co můžeme od koho čekat… chybí jakýkoliv moment překvapení. Jinak to mohl být opravdu bezvadný film. A ještě jedna věc mě zase naštvala a to je konec, který je šíleně nedotažený a přitom šíleně přitažený za vlasy. A teď se ptám jestli je to u filmů s Kirkem Douglasem jen náhoda, protože v poslední době jsem viděl Stezky slávy, Detektivní příběh a teď i Eso v rukávu a ve všech mi zážitek z jinak celkem podařeného filmu zkazil naprosto nepodařený konec. Vtipné…

Tak tohle byla tedy těžkotonážní psychologická bomba! Nicméně, když jsem se na film díval včera, dal jsem mu plný počet, dnes kdy mám myšlenky trošku víc setříděny musím jít s hodnocením lehce dolů, ale vezmu to trošku popořádku… Detektivní příběh je výborně natočený film, pohybující se téměř v divadelních kulisách jedné policejní stanice, s jedním či dvěma pomrknutími do ulic města. Skvěle je tak vidět chod takové policejní stanice, vztahy mezi policisty, mezi policisty a jejich rodinami, humor a skrývaná bolest. Ano, tak nějak to ve skutečnosti opravdu vypadá i dnes, s tím rozdílem, že kamarádství střídá soupeření, poslání střídá bezohledný kariérismus. Znám toto prostředí v českých poměrech dobře, proto mne dostal i tento film svou upřímností a výpovědí, jenž je však nostalgickou ozvěnou minulosti. To jsem ale už odbočil… V popředí příběhu je mladý detektiv v podání Kirka Douglase (jasně dokazuje, kdo je v klanu Douglasů jednička a originál), řešící všechny případy z černobílého úhlu pohledu a postrádající jakoukoliv míru empatie. Chtělo by se říct, že je polda ze staré školy, ale po několika desítkách minut víte, že to tak není. Víte, že za svou maskou drsného detektiva je to slaboch deprivovaný nenávistí k vlastnímu otci, jehož „nejlepší“ vlastnosti si sám nese a popírá. Slaboch, který ze své pozice moci rád rozhoduje o spravedlnosti a osudu všech okolo sebe, včetně své manželky. Role zahrána tak perfektně, že u mne vystřídala několik pocitů k postavě (postupovalo to takto: je to dobrý chlap a polda – je to necitlivý polda a egoista – je to šílenec a slaboch – je to politováníhodný šašek). Film ale rozhodně není „one man show“ Kirka Douglase, protože i ostatní postavy nádherně dokreslují celou atmosféru. Všichni ti ostatní policajti, zatčení, novináři, no prostě funguje to jako jeden výborný systém. Za všechny vyzvednu roli Kirkovy manželky, kterou skvěle zahrála Eleanor Parker nebo rolička zločince, která však patří k nejlepšímu ve filmu v podání Josepha Wisemana… Proč tedy potom všem snižuji hodnocení? Pro ten závěr! Jistý herec (nechci prozrazovat) zde umírá tak teatrálním, nepravděpodobným a směšným způsobem, až jsem myslel, že se dívám na jiný film. Ten konec to fakt zabil. Jinak je Detektivní příběh perfektní psychologická studie hlubin mysli jednoho poldy…

Zatrubte fanfáry! Na osmý (!!!) pokus mi to s tím Kubrickem konečně vyšlo. Konečně jsem viděl záblesk něčeho, co vybočuje z filmového průměru. To však neznamená, že bych Kubricka stále nepovažoval za průměrného režiséra, jehož genialita mi bohužel stále uniká. Přesto jsem rád, že jsem na Stezky slávy narazil, už jen protože vypráví velmi zajímavý příběh z období 1SV. Kubrick se soustředil na kritiku vojenského velení, jenž pro svou slávu často hodlá vydat naprosto nesmyslný a nesplnitelný rozkaz. Následky takového rozkazu bývají velmi tragické. Trošku to připomíná boj s větrnými mlýny, kde v roli pomyslného Don Quijota vystupuje mladý plukovník Dax (výborný Kirk Douglas), který se dosud nesmířil s vojenskou mašinérií a uplatňuje vůči vojensko-velitelské pravdě prvek zdravého rozumu a soucitu. Idealismus však bohužel v reálném světě nenajde nikde oporu a já jsem rád, že i faktické vyvrcholení příběhu nepostrádá punc ryzí uvěřitelnosti. Jediné problémy tentokrát spatřuji v jistém zdání rozháranosti příběhu a zbytečné ploužení kamery v zákopech na začátku filmu, jenž mělo zřejmě působit jako artový efekt (velmi únavný) a trošku patetický závěr, jenž je až moc šroubovaný ke zbytku filmu. Tentokrát tedy spokojenost a pro mne jednoznačně nejlepší Kubrick…

Tohle že je film Alfreda Hitchcocka? Tedy, kdyby to nebylo napsáno v popisku, vůbec by mne to nenapadlo. Spolu s Ptáky rozhodně to nejhorší co jsem od mistra viděl. Film jsem viděl již před lety a nezaujal, dnes jsem se ve svém názoru ještě utvrdil, když film zrovna dávají v TV. Kostýmové melodrama fakt není Hitchcockova parketa. Scénář a počítám, že i předloha stojí za starou belu. Ale abych jen nehanil, musím pochválit výkon Ingrid Bergman, která hraje alkoholičku jako dáma a tajemnost Josepha Cottena. Naopak role úlisného a nešarmantního Michaela Wildinga na mne působí v kontrastu se záměrem filmu velmi odpudivě. A jeden prvek filmu mne naprosto irituje, ta trapná hudba hrající neustále na pozadí…Ach jo, prostě jak jsem řekl, zatím nejhorší Hitchcock, jakého jsem kdy viděl. Škoda…

Občas to byla sranda, to ano. Co už ale tak srandovní není je skutečnost, že je tento film mnohými pasován na komedii roku. Moc nových komedií jsem letos neviděl, ve valné většině je to proto, že se prostě snažím vyhýbat pubertálně-fekálnímu humoru, který je většině novým komediím společný. U Millerových toho sice není tak mnoho, ale i tak se dnešní tvůrci „zábavy“ prostě nedokážou obejít aspoň bez špetky nějaké té nechutnosti. A to je možná ten důvod, proč se mne tato komedie docela pobavila, protože méně znamená (v mém případě) více. Proto ty čtyři hvězdy… No, ale jestli je to tohle opravdu komedie roku, tak se děsím nad představou, jakými filmy nás chtějí rozesmát příště. Oni totiž Millerovi nejsou absolutně ničím originální, film je plný scén, které jste už určitě viděli jinde a co se hlavních rolí týče, nenabídnou ani zvlášť neokoukané a neprovařené tváře… Fajn, přiznávám, že jsem se docela zasmál, jen tu striptérku jsem té Jennifer fakt neuvěřil ani trošičku…

Veliké zklamání. Pro mne osobně patrně nejnudnější a nejméně zajímavý noir, jaký jsem kdy viděl. Dokonce jsem měl místy pocit, že sleduju nějakou soudobou telenovelu, jenom oděnou do černobílých stínů (práce s kamerou je výborná). Joan Crawford představuje sice pracovitou a podnikavou matku, která je však veskrze tupou osůbkou, jenž by si pro rozmary své starší dcery nechala useknout obě ruce, ba dokonce podstoupila daleko horší věci. Zato Ann Blyth v roli rozmazlené dcerušky exceluje. Větší a rozmazlenější svini těžko pohledat. A to je vlastně jediná emoce které ve mne film vyvolal. Matinka by potřebovala pár facek a dceruška rovnou pětadvacet a hezky zostra! Všechno je to ale hodně neosobní a odtažité, nehledě na to, že jsem se už od poloviny začínal modlit za blízký konec. Vzhledem k docela vysokému hodnocení jsem očekával úplně jiný film a ne jen stylově vypadající limonádu, jakoby natočenou dle předlohy Rosamunde Pilcher a ne dle literárního mistra drsné školy Jamese M. Caina…

Perfektní zábavná hříčka těžící s mistrovské symbiózy před i za kamerou. Když na obou stranách této barikády stojí profíci svého oboru, minimálně máme základ na výborný výsledek. Ne jinak je tomu v Jezinkách a bezinkách, kde dostal výtečný Frank Capra k ruce hvězdu první velikosti a geniálního komika Cary Granta. A tohle je opravdu Grantův píseček, protože je v každém jednotlivém záběru prostě k nezaplacení… O filmu jsem předem nic nevěděl, takže jsem čekal nějakou konverzačku s romantickými motivy, ale chyba lávky. Po několika okamžicích se rozjede kolotoč neuvěřitelných bizarností, ve které je jen těžké hledat někoho zcela příčetného. Kdo by ale odolal tetičkám „milostivým vražednicím“, jednomu bratru s tváří Frankensteina, druhému který si myslí že je bývalý prezident USA nebo poldovi, píšícímu divadelní hry. Panoptikum, které jen tak nenajdete, ale naprosto úžasné! Mimochodem, ona divadelnost je v celém filmu patrná, není se čemu divit, předlohou skutečně divadelní hra byla. Nečekal jsem, že to bude tak dobré a proto jsem hodně mile překvapen. A Cary Grant byl vážně pan herec…takže "Do útoku!!!!"

Ale jo, je to docela poctivý noir. Jen mu k dokonalosti chybí malý chloupek. Celé to totiž tentokrát stojí na výkonu Humphrey Bogarta, jehož vypravěčské dialogy drsným hlasem jsou naprosto boží. Filmu má trošku jednodušší děj, za to však silné postavy. Mimo Bogarta je to tentokrát hodně dobře napsaná a také zahraná postava femme fatale v podání Lizabeth Scott… Musím souhlasit s komentáři tady, pokud je to váš první noir, budete jistě uneseni. Jestliže však za sebou pár filmů z tohoto žánru máte, bude vám stejně jako mě chybět pocit trošku bezvýchodnější situace a rafinovanější děj. Na druhou stranu je pravda, že i pro celkem dlouho abstinujícího kuřáka je tady až neúnosné množství cigaretového kouře (fakt jsem dostával strašlivou chuť :-P), výborný twist na konci a drsně neodolatelný Humphrey Bogart, bez něhož by tyhle filmy nikdy nebyly tím čím jsou…

Naprosto špičkový film! Jedná se o volné pokračování dvou předešlých filmů Fritze Langa, které spolu paradoxně nijak nesouvisí a to Doktor Mabuse, dobrodruh a Vrah mezi námi. Inspektor Lohmann musí řešit další zapeklitý případ, jehož stopy začínají a končí v městském blázinci, ve kterém je mimo jiné už několik let zavřen slavný Dr. Mabuse ve velmi apatickém stavu… Nebudu se tady rozplývat nad všemi kvalitami filmu, těch superlativů by bylo opravdu nespočet. Musím přiznat, že jsem tak výborný krimi-thriller po nepřekonatelném Vrah mezi námi ani nečekal. Jedná se opravdu o vrchol možná nejlepší etapy filmové kariéry Fritze Langa. Ve filmu funguje vše, postavy jak z brakových detektivek, mysteriózní příběh říznutý nadpřirozenými událostmi, atmosféra a základní myšlenka o vytvoření „vlády zločinu“. Je to ve všech ohledech originální a novátorské. Zajímalo by mne zda náhodou nebyla automobilová honička na konci zcela první v dějinách filmu. Pokud ne, jistě byla jedna z prvních a navíc na dobu vzniku i velmi dobře a dynamicky natočená… Pikantní na celém snímku je, s jakou odvahou se Fritz Lang pustil do nápadné a chvályhodné kritiky nastupujícího nacistického režimu. Jen scéna, kdy profesor Baum obhajuje Dr. Mabuseho v blázinci hovoří za vše, jako byste před sebou viděli skutečného Hitlera, pronášející svůj „nádherný projev plný lásky“ k davům v krizi se zmítajícího Německa. Náckové za to Langa nenáviděli, já mu však naopak hlasitě tleskám…