Schlierkamp

Československý historický film podle knižní předlohy M. V. Kratochvíla nabízí pohled do zákulisí tří evropských mocností a zachycuje klíčové události, které předcházely vypuknutí první světové války. Hlavní postavou je vídeňský císařský achivář Václav Kavan v podání J. Bartošky, který v méně vyýznamné dějové linii pomáhá srbské aktivistce Z. Jandové s návratem do Bělehradu. Více mě však zaujaly popisované situace ve Vídni, kde stařičký císař František Josef I. (R. Hrušínský) trvá na stávajícím rozložení monarchie a vylučuje jakékoli reformace a současně tuší, že nastávající válka přinese neodvratný konec staleté říši tvořené mnoha národy. V Berlíně naopak válku nadšeně vyhlížejí a doufají, že tímto způsobem rozšíří svůj životní prostor a získají mimoevropské kolonie, jež závidí Anglii a Francii. Je až s podivem jak je rétorika německého císaře Viléma II. (J. Frohriep) shodná s pozdějšími projevy A. Hitlera. Na ruském trůnu v Petrohradě je situace značně nestabilní, neboť nebohý car Mikuláš II. (A. Rostockij) váhá, jak má reagovat na atentát v Sarajevu s ohledem na stoupající nepokoje v jeho vlastní obrovské říši. Pro obsazení příslušníků německého a ruského národa byli vybráni němečtí, resp. ruští herci. V malé roli arcivévody Ferdinanda, jehož násilná smrt nadobro změnila mapu Evropy, se objevil J. Vinklář. Bartoškova přítele a spisovatele I. Olbrachta, s nímž se scházel ve vídeňských vinárnách, představoval O. Vízner. V dalších vedlejších rolích můžeme sledovat J. Somra, P. Kostku, M. Růžka, O. Brouska či S. Zindulku. Pro diváka majícího v oblibě historické filmy přináší poslední snímek O. Vávry mnoho zajímavého, mě zaujaly nejvíce souběžné pohledy do evropských monarchií s odlišnou politickou a společenskou situací a náhledem na válku a budoucnost. Avšak vzhledem k tomu, že snímek obsahuje i některé nepříliš významné dějové linie, například romantický vztah J. Bartošky s Z. Jandovou či krátký pohled do Bartoškova soukromí, hodnotím pouze průměrně.

Americký film, jenž je považován za kultovní, vyjadřující postoje mladé generace 60. letech. Dva motorkáři Wyatt, nazývaný též Kapitán Amerika (P. Fonda) a Billy (D. Hopper), kteří získali peníze výhodným přeprodejem drog, vyrazí na cestu napříč Spojenými státy. Při své cestě nemají žádný cíl, neustále pokuřují marihuanu a jejich vyznačují se bezstarostnou povzneseností. Během své jízdy narazí na osoby, kteří se dočasně připojí k jejich cestě. Jedná se především o vedoucího představitele odloučené náboženské komunity, která se snaží o absolutní samostatnost na společnosti a filozofujícího neukotveného George Hansona (J. Nicholson), se kterým se seznámí ve vězení. Výrazná odlišnost, jak fyzická, tak myšlenková, od obyčejných obyvatel tehdejších Spojených států, však způsobovala dlouhovlasým cestovatelům nejednu nepříjemnost a v závěru se nevraživost a netolerance náhodných vesničanů k hipíkům na motorkách dokonce rozrostla do tragických rozměrů. V závěru snímku se objevila vydařená psychedelická část, během níž jsou P. Fonda s D. Hopperem a dvěma dívkami pod vlivem drog. Závěr filmu, který režíroval právě D. Hopper, přičemž P. Fonda napsal k tomuto filmu scénář, je mimořádně zajímavý, nejen kvůli drogovému opojení a smutnému konci obou mužů, ale tvoří i jakýsi kontrast mezi úvodní, bezstarostnou částí. Konec snímku mě také přesvědčil, že se vskutku jedná o výjimečný film, zejména kvůli inovativnímu a přelomovému pojetí snímku.

Československý film odehrávající se během jednoho dne v životě Jiřího Donáta (M. Kopecký), zaměstnance instituce pořádající reprezentační výstavy v zahraničí. Snímek se zabývá především vztahy tohoto muže s ženami, což automaticky evokuje souvislost s pozdějším Kachlíkovým filmem Já truchlivý Bůh, jenž jsou propojeny postavou M. Kopeckého. Donátovu partnerku nepředstavuje nikdo jiný než půvabná, ale povrchní O. Schoberová, tento vztah je však poznamenán vysokým věkovým rozdílem a také kalkulem za účelem získávání výhod ze strany partnerky. Dále se kolem Kopeckého objevila jeho starší nadřízená V. Matulová, která se neúspěšně snažila o navázání bližšího kontaktu. Později se za neobvyklých okolností seznámil s mladou návštěvnicí baru J. Hlaváčovou, která Kopeckého sice přitahovala, avšak nebyl si jist její nečitelnou totožností a měl obavu, aby nenarazil na ženu lehkých mravů. Většinu snímku vyplňují dialogy mezi Kopeckým a Hlaváčovou, které nejsou ani zábavné ani zajímavé, zaujala mě spíše atraktivita a inteligence mladé paní Hlaváčové. Snímek M. Hubáčka patří právem k zapomenutým dílům nové československé vlny, neboť komické prvky jsem v něm téměř nezaznamenal, a celý film působí dost nudně a zbytečně. Ve snímku se špatně zvoleným názvem se objevuje mnoho vedlejších postav, které však na příběh nemají téměř žádný vliv, zmíním tedy jen ty nejvýznamnější : V. Menšík, V. Hrubý, J. Menzel. Nejvýraznější část filmu je v mých očích hudební vystoupení kapely Olympic, u níž mě překvapilo nadšení a energie, které z jejich interpretů včetně mladého P. Jandy a J. A. Pacáka tryskalo. Domnívám se, že film provokativně zobrazuje probděnou, nikoli proflámovanou noc, což snímek zařazuje k novému stylu natáčení filmů, avšak umělecky a významem nedosahuje ani průměru.

Český kriminální film natočený podle stejnojmenného románu E. Vachka. Inspektor Klubíčko v podání M. Donutila rozplétá případ vraždy staré lichvářky Zacharové. Proti nebohému manželovi Hugo Zacharovi (T. Töpfer), dlouhodobě trpícím pod despotickým chováním své ženy, svědčí všechny indicie a je automaticky pokládán za hlavního podezřelého. Důvody vraždy spadají do minulých časů, které sahají až do období před první světovou válku a je do nich zapleten i Zacharův přítel Friedman, kterého ztvárnil V. Postránecký. S vyšetřováním na první pohled jasného případu inspektoru Klubíčkovi pomáhal R. Holub a začínající kriminalista J. Strach a cennými informacemi přispíval i novinář J. Langmajer. Ve snímku se objevují osoby, u nichž jsem měl poněkud problém určit jejich vztah k ostatním postavám, jednalo se především o S. Postlerovou a V. Cibulkovou, s čehož vyplývá, že vztahy ve snímku byly dosti komplikované a nepříliš srozumitelné. Z vedlejších postav mohu ještě zmínit policejního technika M. Táborského, Zacharovu bývalou sekretářku N. Konvalinkovou a především mého oblíbence J. Bábka v malé roli bankovního úředníka. Nakonec vyšlo najevo, že vražda byla spáchána kvůli drahocennému prvotisku K. H. Máchy, což se mi nezdálo také příliš přesvědčivé. Jak už bylo napsáno, film D. Kleina vyžaduje značné soustředění a ani tak není jisté, zda divák pochopí všechny souvislosti. Přesto si dovolím hodnotit průměrně, neboť žádné jiné hodnocení nepřipadá v úvahu.

Československá komedie o žižkovském frajerovi Hubertu Hraběti, kterého vynikajícím způsobem ztvárnil K. Heřmánek. Tento elegán, hrdě se hlásící ke svému čistému trestnímu rejstříku, se živí různými podvůdky a obohacuje se tak na úkor zámožných občanů. Dává si však pozor, aby nezabrousil do vážnějších kriminálních činů a policie ho tak nenachytala na nějaký paragraf. Inspektora Mourka, který vyvíjí veliké úsilí, aby konečně mohl Huberta obvinit z trestného činu, si zahrál taktéž vynikající P. Kostka. Dokonce si obstaral tajného informátora z blízkého Hubertova okolí, konkrétně jeho přítele funebráka Emana (P. Zedníček), avšk ani tento krok nepřinesl kriminalistovi kýžený úspěch. V dalších rolích se představila hvězda italských erotických a hororových filmů 80. let Z. Kesslerová jako Hubertova milá Růža, Emanova partnerka L. Kozderková provozující masérskou činnost a zpívající úvodní a závěrečnou píseň, dále L. Kostelka jako soukromý detektiv Špirk a další Hubertovi kumpáni P. Nový a J. Somr. Komediální snímek I. Tomana spíš než souvislý příběh vnímám jako sled Fešákových lumpáren se závěrečným znemožněním inspektora Mourka, neboť díky Hubertověmystifikaci místo mezinárodně hledaných padělatelů bankovek zatkl ředitele banky Union (J. Holý) a vykutáleného komorníka obstarožní šlechtičny L. Lipského. V rolích policejních asistentů inspektoru mourkovi pomáhali J. Teplý a O. Lackovič. Velmi zábavná scéna se objeví na konci, kdy jdou inspektor a jeho asistenti zatknout domnělé padělatele do hodinového hotelu a omylem si spletou pokoj. Přestože je postava Fešáka spolu s prvorepublikovou atmosférou velmi sympatická, důmyslnost a propracovanost příběhu je poněkud slabší, a proto po krátkém váhání uděluji tři hvězdy a hodnotím tudíž průměrně.

Československá televizní inscenace z prostředí venkovské lékárny, kde došlo k chybě, neboť místo destilované vody byl do léku přimíchán slabý roztok peroxidu. Ačkoli tato kombinace nebyla životu nebezpečná, rozhodl se vedoucí lékárny Sychra (J. Vinklář) nalézt všechny zákazníky, kteří si přípravek zakoupili a vyměnit ho za správný. Během této noční akce se divák společně s Vinklářem seznamuje s charaktery jednotlivých zaměstnanců lékárny a způsobem, jakým si plní své povinnosti. Zkouška kvality z názvu snímku totiž nepopisuje jakost nějakého materiálu či chemické látky, nýbrž právě zkoušku odolnosti zaměstnanců proti stresu v mimořádných událostech a ochotu udělat pro kolektiv něco navíc. Nejvíce amorálnosti ve svém charakteru projevil J. Štěpnička, namyšlený a sobecký lékárník, který si dělal naděje na vedoucí pozici a který raději trávil noc v lékárně, zatímco jeho kolegové objížděli pacienty. Další výraznou osobou v této inscenaci byla V. Kubánková, starší lékárnice, jejíž syn začínal vztah se Štěpničkovou dcerou, což otec nelibě nesl. Dále se ve filmu M. Valové objevil povrchní V. Beneš, který onu chybu s peroxidem způsobil, své provinění se nejdříve snažil hodit na někoho jiného a přiznal se k němu, až když na něho poukázala jeho kolegyně. V menší roli se ukázal i V. Knop, který zahořel láskou ke své kolegyni J. Pokorné, jež opět nevybočila ze svého standartního a nezajímavého ztvárnění ublížené a zachmuřené ženy. Jedná se o jednu z mnoha zapomenutých televizních inscenací, které byly natočeny v 80. a 90. letech, nemám dojem, že by se v ní objevilo něco mimořádného, přesto mám podobné snímky dlouhodobě v oblibě a s klidným svědomím uděluji průměrné hodnocení.

Francouzská komedie o úplatném policistovi Reném v podání P. Noireta. Ten si za léta služby vypracoval systém, kdy mu malí zlodějíčkové a podvodníci platí malé částky za to, že je nechá být. To se však nelíbí jeho novému kolegovi s podivným jménem Francois Lesbiche (T. Lhermitte), který je jako nováček u policejního sboru plný ideálů. Postupnou Reného manipulací se Francois stává úplatný stejně jako jeho starší kolega. Přestože se ve snímku nachází jisté humorné prvky, celkový námět o úplatných policistech, což je ve snímku vnímáno jako standard a není to nikterak kritizováno, mi vtipný nepřijde. Rozpačitá absurdita filmu C. Zidiho, jenž je hodnocen jako jedna z jeho nejlepších komedií, vrcholí v závěru, kdy se oba prohnilí policisté vrhli do velké loupeže, i za cenu dopadení jednoho z nich, a tento kriminální čin je ve filmu nepochopitelně vyzdvihován téměř jako hrdinský čin. V dalších rolích se objevil i nepřehlédnutelný policejní ředitel J. Guiomar, Reného družka v podání belgické zpěvačky Régine či bývalá šlapka Grace de Capitani takticky dohozená Francoisovi. Přestože se ke mně dostala informace o existenci dalších dvou pokračování Prohnilích, s největší pravděpodobností uniknou mému zájmu. Možná tento komentář působí příliš konzervativně, avšak téma ani zpracování mě příliš neoslovilo a hodnotím po zásluze průměrně.

Český kriminální film podle románu E. Vachka odehrávající se v roce 1937 převážně v Karlových Varech. Atmosféra filmu je silně ovlivněna vzrůstající silou nacismu, což má dopad i na vyšetřování kriminálních činů, neboť se čeští kriminalisté snažili nedráždit křiklouny v Sudetoněmecké straně a zametat některé případy pod koberec. Inspektor Klubíčko v podání elegantního M. Donutila je převelen do Karlových Varů na pomoc tamějšímu vyšetřovateli Tykačovi (O. Vetchý), který se zabývá případem vraždy související s opakovaným ničením klavírů od firmy Orfeus. Stopa vede k majiteli prosperující firmy Kodetovi, který je několik měsíců nezvěstný a který do jednoho z devatenácti klavírů, které měl na skladě, ukryl šperky a drahokamy. Snímek se vyznačuje prvorepublikovou elegancí, jež je však stále více ohrožována německou rozpínavostí a drzostí, přičemž první polovina snímku nabízí navíc i zajímavý příběh. Závěr snímku však nepovažuji za tak zdařilý, neboť totožnost pachatele jaksi vyplynula v průběhu filmu a také mě nepotěšil poněkud překotný závěr. Nejedná se vlastně ani o typický kriminální příběh, nýbrž o jakousi dobovou výpověd o společenské situaci v pohraničí v předvečer nacistické okupace. Herecké obsazení bylo však více než dobré, kromě výše zmíněných herců můžeme sledovat R. Holuba jako kriminalistu Veverku, jenž též pomáhá s případem, pražského policejního radu V. Mareše, J. Langmajera coby odvážného vlasteneckého novináře Maurina či K. Issovou jakožto dceru uneseného Kodeta. V hlavní záporné roli nacisty Ericha Bodenschatze se objevil M. Stránský a v menších rolích jsme mohli pozorovat M. Pavlatu jako demokraticky orientovaného Němce s dobrými vztahy s českou populací nebo kolaborující německou manželku inspektora Tykače M. Hilmerovou. Poslední díl třídílné filmové série o inspektoru Klubíčkovi režiséra D. Kleina hodnotím průměrně, neboť i přes nadějný začátek filmu se mezi nadprůměrná filmová díla řadit nemůže.

Český kriminální film odehrávající se ve Francii v 70. letech 20. století v luxusním domově důchodců Magnolia. Hlavní postava, osamělý spisovatel trpící depresemi Marton (J. Abrhám) je znepokojen, neboť v Magnolii umírají za podivných okolností jeho obyvatelé. Série úmrtí začala v okamžiku, kdy se do penzionu nastěhuje manželský pár Vouvreových, přičemž nerudný manžel J. Pohan je upoután na invalidní vozík a jeho mladší manželka Odile (E. Balzerová) se prezentuje tajemným a podezřelým chováním. Přestože mezi spisovatelem a Odile vzplanou více než přátelské city, Marton podezřívá svou přítelkyni ze smrtí obyvatel penzionu, kteří jí byli v jistém smyslu nepohodlní. Stejně jako Marton, který taktéž jen o vlásek unikne smrti, je i divák přesvědčen, že Odile má na svědomí smrt svého bývalého manžela A. Švehlíka, paranoidního starce S. Zindulku a nakonec i svého manžela, který údajně nešťastně uklouzl ve vaně, neboť její chování tomu nasvědčuje. Úmrtí v penzionu vyšetřuje komisař P. Štěpánek, avšak je pouze okrajovou postavou, neboť na překvapivou stopu skutečného viníka přijde jiný obyvatel Magnolie, generál ve výslužbě R. Brzobohatý. V menších rolích jsme mohli sledovat ředitelku penzionu D. Kolářovou, služebnou Klementýnu J. Smutnou či malíře bez většího významu J. Kepku. Snímek Z. Zelenky hodnotím zcela určitě nadprůměrně, neboť velmi dobře napsaný příběh s překvapivým závěrem, herecké výkony zkušených herců a výsledný dojem tomu odpovídají.

Československý kriminální film vyprávějící o pátrání po pachateli, který odcizil automobil značky ford Cortina, zranil cyklistu a zmizel z místa nehody. Hlavního podezřelého představuje Tomáš Kořínek (O. Havelka), automechanik v minulosti trestaný, jehož otisky prstů se našli v havarovaném vozidle a o jeho vině se nezdá být pochyb. Také výslechy svědků majitele vozu E. Cupáka, náhodného motoristu J. Lábuse ani hostinského P. Havránka a servírky C. Mayerové, mladému Havelkovi nepomohly. Případem, v němž hlavní podezřelý vehementně opakuje svou nevinu, se zabývá vyšetřovatel J. Kodet, kterému pomáhá Havelkův obhájce Horálek (R. Jelínek). Havelka nepochopitelně při výpovědi nesdělil vyšetřovatelům celou pravdu, nechápajíc, že tím ubližuje pouze sám sobě, nakonec však prozradí celé pozadí případu. Poté už pro kriminalisty není problém najít skutečného pachatele, který svým počínáním chtěl zakrýt pojistný podvod. V menší roli Kořínkova kolegy z autoservisu se objeví O. Pavelka. Snímek A. Procházkové se mi hodnotí nesnadno, neboť příběh je napsaný velmi dobře, divák do poslední chvíle netuší, zda je O. Havelka pachatel či nikoliv. Vzhledem k tomuto a dobrému hereckému obsazení jsem se rozhodl s mírnými pochybami udělit nadprůměrné hodnocení.