Schlierkamp

Britský dvojdílný film popisující tragické události, které se odehrály v Londýně v září 1888, kdy v chudé čtvrti Whitechapel řádil sadistický vrah pojmenovaný Jack Rozparovač, který si za své oběti vybíral mladé prostitutky. Vraždy tohoto psychopata se vyznačovaly brutálností a nevídanou destrukcí těl mladých žen. Scotland Yard pověřil vyšetřováním inspektora Fredericka Abberlina (M. Caine) a seržanta George Godleyho (L. Collins). Ústřední dvojice sympatických Angličanů notně přispěla k úspěchu tohoto snímku, který se vyznačuje kromě toho i propracovaným dějem s překvapivým odhalením pachatele. Ve filmu je kromě kriminalistické části zobrazena i tehdejší společenská situace, v níž po sérii bestiálních vražd vznikala panika a této situace se snažili zneužít jedinci pro vytváření nepokojů a násilí. Na vzniklé situaci se snažili profitovat senzacechtiví novináři. Mezi hlavní podezřelé patřili také londýnský divadelní herec s úžasnou proměnou osobnosti prováděnou přímo na jevišti či jasnovidec neboli médium poskytující své služby samotné královně. V malé roli umělkyně a dřívější Abberlinovy přítelkyně se objevila i známá J. Seymourová. Film D. Wickese a jeho zpracování příběhu o legendárním londýnském vrahovi mě zaujal a nevidím důvod neudělit nadprůměrné hodnocení.

Československá televizní komedie natočená podle motivů G. K. Chestertona. Do šlechtického sídla přichází novinář O. Vízner za účelem vytvoření interview s významným britským aristokratem, kterého ztvárnil B. Polívka. Ten je však zrovna zaneprázdněn, a tak novinář vyzpovídá místo něho starého pána, čestného předsedu Klubu zlatého servisu, jehož představoval národní umělec R. Hrušínský. Stařec velmi sugestivně popisoval, jak mladý B. Polívka přišel do jeho sídla, jak došlo ke ztrátě zlatého servisu, z něhož se při klubových hostinách jedlo a jenž byl vnímán jako ústřední prvek a nedílná součást klubových diskuzí. Jako už mnohokrát herecký výkon této české herecké legendy pozvedl celkové vnímání snímku, avšak v tomto případě byla předloha natolik nezajímavá a slabá, že toho moc s nepodařeným filmem nesvedl. Hrušínského projev je vskutku jediná část v tomto čtyřicetiminutovém filmu, jež snese alespoň nějaká měřítka. V menší roli komorníka se objevil E. Jegorov. Naděje na alespoň trochu zachraňující závěr vzaly bohužel za své, neboť pointa tohoto snímku spočívá v tom, že ke ztrátě onoho zlatého servisu dojde na základě vyprávění pamětníků znovu. Ve výsledku však toto vyvrcholení podtrhuje velmi slabou dějovou úroveň filmu K. Smyczeka a pouze kvůli panu Hrušínskému uděluji dvě hvězdy.

Česká pohádka podle motivů B. Němcové o chudém chasníkovi Ondrovi, který díky svému důvtipu vrátil princezně řeč a pojal ji za manželku. Do hlavní role byl vybrán M. Kavalčík, který se zde herecky projevil poněkud nesměle až zakřiknutě, uvážíme-li, jak v pozdějších letech zdivočil a jaký drzý pacholek a tvůrce pokleslé zábavy se z něho stal. Pokud se nepletu, od této pohádky už pan Kavalčík žádnou hlavní roli nedostal. V první části můžeme sledovat, jak Ondra svou chytrostí vytrestal hloupé sedláky a teprve poté přišel do města a vyučil se zlatníkem. Díky mimořádné zručnosti se brzy stal zlatnickým mistrem a vypracoval unikátní šperky pro princeznu (J. Kulhánková). Když zjistil, že jeho milovaná princezna ztratila dar řeči, ihned se vypravil ji vyléčit. K dosažení svého cíle se musel vypořádat s intrikami dvořenína V. Postráneckého a poté již nic nebránilo jeho štěstí. V dalších rolích se jako zlatnický mistr ukázal F. Řehák a král L. Tokoš. Pohádka Z. Havlíčka natáčená ve Štramberku je milá, v první polovině dokonce i zábavná, ale celkově není v ničem výjimečná. Domnívám se proto, že průměrné hodnocení je odpovídající.

Americký akční sci-fi film inspirovaný románem S. Kinga Běh o život v hlavní roli s A. Schwarzeneggerem. Příběh se odehrává v roce 2017, což byla v době vzniku filmu daleká budoucnost a v té době trpěla americká společnost pod diktaturou, která byla propojena svojí propagandou s oblíbenou televizní show Běžící muž. V tomto televizním pořadu byli posílání vězňové a režimu nepohodlní lidé do ponurého podzemního světa, kde měli bojovat o svůj život s vycvičenými lovci. Bývalý vojenský pilot B. Richards (A. Schwarzenegger), který odmítl rozkaz ke střelbě na civilisty, byl do této smrtící show také umístěn. Hlavní hrdina však začne likvidovat agresivní a primitivní lovce jednoho po druhém, až moderátora pořadu R. Dawsona zachvátí zoufalství. V závěru provede Arnold spolu s povstalci ukrytými v podzemí něco jako státní převrat, k jehož realizaci stačilo zastřelit pár mužů ochranky a bezpečnostních složek v televizním studiu. Ženský prvek v tomto nízkorozpočtovém snímku P. M. Glasera představovala bývalá kubánská modelka M. C. Alonsová. Ze známějších herců se ve snímku ukázal Y. Kotto jako Richardsův společník, jenž zahynul v podzemí. Bojové scény byly tentokrát slabší a příběh, který se soustředil především na souboje s lovci v televizním přímém přenosu, také. Záběry na šílící obecenstvo v televizním studiu názorně ukazuje zmanipulovanou masu lidí s vymytými mozky, kteří věří všelijakým lžím, neboť nemají jinou alternativu a neznají jiné informační kanály. Běžící muž je málo známý Arnoldův film, jenž patří do kategorie béčkových filmů s nízkým rozpočtem a který hodnotím průměrně, neboť i mezi nízkorozpočtovými filmy, kterých se v této době točila spousta, se najdou filmové skvosty, k nimž však tento snímek neřadím.

Československá televizní pohádka z produkce brněnského studia, v níž se malý Vašíček ztratí v lese, a tam se ho ujmou dva lesní mužové starající se o zachování pořádku v lese. Hlavní roli chlapce ztvárnil známý dětský herec A. Kala a jeho ochránci představovali O. Navrátil a J. Karlík.  Za dobré služby ve prospěch lesa Vašíček obdržel kouzelné předměty, které použije v závěru při velmi prapodivných námluvách v zámku. Nejenom že se sám v devíti letech uchází o o něco starší princeznu, která neřekla v pohádce ani slovo, dokonce během těchto námluv přemůže druhého nápadníka, zlého prince Zpupňocha. Bohužel výkon hlavní dětské postavy mě nepřesvědčil, stejně jako jednoduchý a v závěru absurdní a hloupý příběh. Pokud mohu posoudit, československé pohádky z brněnského studia zaostávají za těmi barrandovskými nikoli v hereckých výkonech, ale především v dobře a smysluplně napsaném příběhu. Nemohu se ani zbavit dojmu, že herci, aby poněkud zmírnili špatně napsaný děj, značně a zbytečně přehrávají. Kromě neznámých herců v malých rolích mě zaujala snad jen postava krále v podání F. Derflera. Neznámá režisérka M. Barušová natočila nepříliš povedenou pohádku, jejíž závěrečná část podstatně snižuje hodnocení, které by ani tak nebylo vysoké.

Český film popisující o událostech v protialkoholní léčebně, kam se dostane devatenáctiletý Adam (J. Trojan). Tento mladík zavinil v opilosti autonehodu a kvůli snížení trestu je zařazen do léčení pod vedením terapeuta V. Fridricha. Film vyplňuje značné množství retrospektivních úseků, díky nimž si může divák udělat představu o životě tohoto mladíka a o příčinách jeho pádu. Co se týká léčebných procedur, snímek se věnuje pouze nepříliš dlouhým dialogům s terapeutem, seznámení s mladou alkoholičkou A. Bereckovou, starým pijanem M. Čížkem a Adamovým úvahám, jež bývají přerušeny odvozem mrtvých těl z ústavu. Minimálně polovinu filmu vyplňují mladíkovy vzpomínky na minulost, kdy si uvědomuje, jak se ho touha po alkoholu postupně zmocňovala, až nebyl schopen myslet na nic jiného. Přesto si myslím, že jeho závislost byla pouze na počátku a nikoli příliš hluboká, takže osudová nehoda ho pouze postavila na správnou cestu a snad mu zachránila budoucnost. Současně shledávám, že snímek díky četným retrospektivám a absenci dramatických a šokujících událostí částečně vnímám jako dokumentární pokus o nahlédnutí do života maturanta, jemuž byla ponechána příliš velká svoboda. Adamovi rodiče L. Hlavica a K. Frejová byli ve snímku zaznamenáni pouze okrajově, stejně jako ve skutečném Adamově životě. Naopak velmi pozitivně hodnotím herecký výkon hlavní postavy Josefa Trojana a domnívám se, že jeho slavný otec může být spokojen. Roli Adamova kamaráda a pijáckého kumpána, jenž měl lví podíl na jeho potížích, ztvárnil Š. Fridrich. Mezi filmy z protialkoholických léčeben se však film D. Vignera určitě neumístí na předních pozicích, neboť díky plochému a částečně prázdnému ději ho čeká pouze průměrné hodnocení.

Český film natočený podle románu P. Kohouta vyprávějící o šarmantní staré vdově Růženě Čechové, žijící sama s papouškem. Jednoho dne pronajme pokoj cizinci kurdského původu, jenž na paní Čechovou zapůsobí svým bezprostředním chováním a slušným a galantním jednáním. Do hlavní role Krásné paní, jak byla v mládí mnoha muži nazývána, byla obsazena k mé libosti M. Drahokoupilová a postavu temperamentního Kemala ztvárnil J. Kukura. Paní Drahokoupilová, jež patřila v mládí k našim nejkrásnějším herečkám, neztratila ani v sedmdesáti letech nic ze svého tajemného půvabu, přirozené elegance a nepopsatelného druhu svůdnosti, a proto si oslovení ´krásná´ zaslouží v jejím věku více než kdo jiný. Střední část filmu se nese v romantickém duchu, neboť dochází ke sblížení těchto dvou osamělých osob a v okamžiku, kdy Kemalovi vyprší povolení k pobytu, nabídne paní Růžena svému nájemníkovi svou ruku. V poslední půlhodině se dramaticky změní styl vyprávění, neboť dochází k nevyhnutelnému konfliktu mezi papouškem paní Čechové a Kemalovým perským kocourem. Následuje vážná roztržka mezi manžely, což způsobila špatná komunikace a diametrální rozdíly v jejich povahách a kulturách a prchlivý Kemal odchází z domu. Ze zbytku filmu si přináším rozčarování, neboť láskyplná a milá esence filmu se vytratila a zůstalo pouze podivné a těžko pochopitelné chování obou hlavních hrdinů, které skončilo tragicky.  Nedomnívám se proto, že by se režisérovi V. Polesnému závěr snímku vydařil. Ve vedlejších rolích můžeme shlédnout J. Kačera jako právního zástupce paní Čechové a J. Vlasáka coby Kemalova nadřízeného v práci, přičemž oba chovali v mladém věku k paní Růženě vřelé city, jež nebyly naplněny. Dále se ve filmu objevila J. Kolesárová v roli Kemalovi srbské přítelkyně a v maličké roli i P. Řezníček jako realitní agent. Potěšení z obsazení paní Drahokoupilové a výkonu obou hlavních postav vystřídala rozpačitost z ukončení příběhu, a proto nemohu hodnotit více než průměrně.

Československé psychologické drama, jež vypráví o neuspořádaných rodinných poměrech rozvedeného redaktora novin Františka Staňka, jehož ztvárnil J. Schmitzer. Tento muž, žije v domě se svým otcem moudrým R. Lukavským a dějový zlom přichází v okamžiku, kdy ho jeho exmanželka D. Bartůňková přesvědčí, aby si vzal jejich čtrnáctiletého syna Filipa (T. Jánský) k sobě. Vztah otce a syna je poznamenám dlouholetým odloučením a logicky tak Filip vychází lépe s dědečkem. Pan Lukavský dává synovi často najevo svou nelibost se způsobem vedení jeho života, neboť J. Schmitzer zřejmě dal v minulosti přednost kariéře před synem a rodinou. Tichý společník z titulu filmu má právě vyjadřovat Schmitzerovo stále přítomné černé svědomí. Staňkovo jednání je totiž též ovlivňováno jeho nadřízenými a mocnými muži, s nimiž nechce ztratit dobré vztahy. Snímek popisuje i Filipovo seznamování s novým kolektivem ve škole, které až na počáteční potíže zvládl dobře. V závěru dochází k situaci, kdy se má otec Staněk rozhodnout, zda bude jednat podle toho, co po něm chtějí jeho představení, aby mohl nastoupit na místo šéfredaktora, anebo se postaví za svého syna navzdory všem problémům z toho vyplývajících. Toto jeho veledůležité rozhodnutí bohužel zůstalo autory snímku otevřeno a divák může pouze doufat, že se tentokrát rozhodne správně. V menší roli fotografa se objevil svérázný R. Hrušínský, jenž se kvůli svému nepředvídatelnému chování dostává se Schmitzerem do konfliktu. V ještě menší roli primáře se objevil Hrušínského syn Jan a postavu vedoucího stavebního podniku, proti němuž nechce Staněk vystoupit, ztvárnil neokoukaný M. Vágner. Režisér Z. Flídr natočil zajímavé psychologické drama o muži, jenž se nemůže rozhodnout, zda bude jednat podle svých pocitů či podle toho, co se od něho očekává. Výsledný dojem poněkud kazí záměrná neukončenost filmu, ale přesto se domnívám, že toto drama mohu zařadit do nekonečné řady průměrných a zapomenutých československých filmů. Současně jsem překvapen, v kolika filmech české, ale i slovenské produkce byl v této době obsazen J. Schmitzer do hlavní role, ačkoli se dle mého názoru nejedná o nikterak vynikajícího herce.

Americký akční film, jenž je současně pátým a posledním pokračováním série o drsném policistovi Harry Callahanovi, jenž je prezentován C. Eastwoodem. Vraždou známého zpěváka začíná vyšetřování série vražd, jejichž oběti jsou zapsány na seznamu osob. Tento seznam byl původně sázka členů filmového štábu, kteří odhadovali, která ze známých osobností v nejbližší době zemře. Tato sázka však byla zle zneužita psychopatem, který bezmezně obdivoval režiséra pochybných kvalit L. Neesona, a který své vraždy uskutečnil podle návodu z jeho filmů. V malé roli zavražděného zpěváka se objevil ještě málo známý J. Carrey, jenž byl v titulcích označen jako James. Významnou postavou v tomto filmu byla i postava novinářky P. Clarksonové, která si zpočátku logicky nemohla přijít s nepřívětivým Callahanem na jméno, avšak v závěru jejich společná spolupráce vedla ke zneškodnění pachatele. Callahan musí paralelně s řešením série vražd odolávat dramatickým vražedným útokům zabijáků, kteří byli posláni do akce mafiánem, kterého dostal za mříže právě drsný Harry. Všechny pokusy o zabití však byly zmařeny a se zabijáky bylo naloženo velmi nekompromisně. Partnera při pátrání tvoří Eastwoodovi sympatický policista s čínskými kořeny E. C. Kim. Režisér W. van Horn vytvořil zajímavé filmové dílo s Eastwoodem v jeho oblíbené poloze samotářského a nelítostného strážce zákona, nejsem si však jist, zda celkové hodnocení dosahuje až k nadprůměru.

Československý televizní kriminální film podle námětu G. Simenona zabývající se vyšetřováním vraždy člena vážené rodiny Lachaumů. Nesourodé duo vyšetřovatelů v podání R. Lukavského a R. Nováka st. narazí hned na začátku na neochotu pozůstalých spolupracovat s kriminalisty. Pana Nováka jsem nemohl ihned rozpoznat, a přestože byl údajně v době natáčení závislý na alkoholu, jeho herecké vystoupení bylo poměrně příjemné a s panem Lukavský se dobře doplňoval. Zatímco vyšetřovatelé sbírají informace, vychází na povrch velké finanční problémy v jejich lahůdkářské firmě s dlouhou tradicí a podivné vztahy v rodině. Spoustu užitečných stop získali od Lachaumovi dcery V. Vlčkové, která nadobro opustila styky s rodinou, neboť jí nutili do nerovného sňatku kvůli penězům. Snímek mě velmi zaujal zejména díky závěrečnému retrospektivnímu pohledu na okolnosti a způsob vraždy. Dusivá atmosféra v izolované rodině vzpurných svědků byla zachycena též velmi působivě. Členy odtažité rodiny Lachaumovi tvořili otec K. Houska, matka V. Kubánková, zavražděný syn V. Mareš, druhý duševně nevyrovnaný syn M. Středa a Středova manželka V. Freimanová, jež byla do rodiny přijata pouze díky jejímu vysokému věnu. Součástí rodiny byla též neochotná služka V. Tichánková. V menší roli přítele V. Vlčkové a současně milence V. Freimanové se objevil fešák s knírkem v podání P. Štěpánka. Domnívám se, že režisérka E. Sadková natočila jeden ze svých nejlepších filmů, jemuž k nadprůměrnému hodnocení výrazně napomohl povedený dramatický závěr a mírně otevřený konec.