emma53

Filmy podle skutečné události jsou pro mě vždy sázkou do loterie, ale tady jsem až na tu příliš dlouhou stopáž byla spokojená. Ano, jeden díl se tam nedělo téměř nic jiného, než potápění v moři, ale tak jsem měla možnost alespoň ocenit práci potápěčů, protože se to zdálo příliš snové než aby z toho moře něco vykutali. Absence pachatele zde opravdu nebyla vůbec nutná. Najít skutečný důkaz usvědčující pachatele u soudu byla nesmírná dřina a to nemluvím o času stráveném na tomhle případu.

Asi to není film pro každého a je to celkem pochopitelné. Kdo si tím alespoň částečně neprošel, těžko pochopí některé situace, které tam nastaly. Vzhledem k tomu, že mám podobně smutnou zkušenost za sebou, tak mohu s čistým svědomím napsat, že Liam a Lesley zahráli své role naprosto dokonale a vytvořili tak i tu správnou atmosféru.

Sean neměl rozhodně jednoduchý život. Mládí a s tím spojená traumata začal kompenzovat o něco později ne zrovna tím nejlepším způsobem. Ale co já vím o tom, co a kde se to v člověku blokne při takových situacích, která prožil jako malý kluk. Film, který si na nic nehraje, ale podává ho syrově a diváku suď sám.

Dost dlouho mně trvalo než jsem si zvykla na svojského Backstroma a než jsem zjistila, že není jen buran, který se neumí chovat a je to narcis na druhou, ale že má také pozitivní emoce, které byly v tomhle případě lehce načrtnuty. Pomohlo mně to vidět situaci i z jiného úhlu. Právě on byl tím, který z tohoto miniseriálu udělal něco trochu jiného než jsem zvyklá. Kjell ho hrál tak věrohodně, že si ho nedokáži ani představit v reálu nějak jinak. Za mě 70% spokojenost.

Tak tomuhle já říkám filmařina jak má být. Nenásilná, s dobrým scénářem a skvělými i když ne moc známými tvářemi. Jo jo, zkuste si v cca kolem padesátky začít s něčím novým, neotřelým a vyjet ze zajetých kolejí života. Občas nabourat, ale nevzdat se a znovu do toho jít. James byl sympaťák se vším všudy a já mu budu fandit úplně ve všem i v tom, co je tam jen lehce načrtnuto. Gary jen houšť takových snímků, tady jsi zabodoval.

Po zhlédnutí jsem měla chvíli pocit zhybnotinovasti, což se mně stává málokdy. Rozhodně to není film pro širokou veřejnost, ale kdo má rád pomalu plynoucí atmosférickou, mysteriozní až éterickou podobu tohoto snímku, jděte do toho. Navíc jsem měla ze zbohatlického, sterilně působícího prostředí téměř husinu po těle. Kdybych tam měla bydlet, tak by mně museli hodně namastit kapsu. Alec Utgoff byl perfektní volbou pro tuto roli. I on působil téměř snově, ale fyzičku měl dobrou:)

Tak si říkám, jaký to asi musel být výlupek, když se ho ujali náhradní rodiče. Zřejmě to chtělo hodně práce a úsilí i když podle fotky v závěru mu čiší z očí laskavost. Já si myslím, že to Alex trochu osekal a nalil nám celý kýbl emocí, který byl pro tenhle projekt možný. Já jsem cíťa a tak dnes nebudu vzdychat nad klišé, patosem, předvídatelností a podobně a ráda dám tomu už ne klukovi hezoučkou čtyřku se slzou v oku. A drž se dál jako dosud Johne.

Jako obvykle se musím pousmát posledním minutám, které mně celkem pravidelně ničí dojem z celku. Ale to bych už mohla být někde na Aljašce, kdybych to pokaždé hodila do nízkého hodnocení. Takže si to odmyslím a je to čtyřka, protože napětí a spád to nepostrádalo a byly chvilky, kdy jsem sváču snědla rychlostí blesku.

Věřte mně nebo ne, ale ke konci jsem byla dojatá a hned zítra opráším film Včera, dnes a zítra. O samotné ikoně italského filmu toho bylo napsáno neurokom a přesto mám někdy dojem, že je to stále málo.

Je pravdou, že takových krimošek je spoustu, ale tady se mně líbilo, že jsem až do konce nevěděla, která bije. Až teprve v závěru mě to trklo do nosu, ale to jsem asi celá já. Vyšetřuje se tady víc případu dohromady, ale spojuje velmi dobře zahraný Joaguin Furriel. A Pipa byla tou hlavní osobou, která si nedala pokoj a šla tvrdě za svým cílem. Luisana Lopilato byla zkrátka skvělá a kéž by měla na kontě víc prima filmů. Dévám sice trojku, ale v skrytu přemýšlím o tom, že to jednou zvednu.