vyfuk

Jasně. Film je to v něčem prvoplánový a jednoduchý. Má ovšem svoje nezaměnitelné dobové kouzlo, které je známé i přes i za okraj filmu, aniž by ho někdo musel vidět. Což byl můj případ posledních deset let. Jasně, tak trochu macho, ve kterém se ale nakonec ukáže i lidská křehkost a určitá síla přátelství. Bůh ví, pro někoho možná propaganda, za mě pohodový film, který by se měl určitě vidět.

Tato nová záležitost si dokázala získat spousty lidí. Ano, je to opět takový ten pseudodystopický apel na naše svědomí s nějakými sci-fi prvky. Však už to znáte. Zde to bylo jinak a bráno po svém. Jasně, hodně škobrtáme. Občas koukáme na něco a ani nevíme přesně proč a jak. Délka série už je docela někdy na pováženou, ale ještě se držíme. Asi chápu rozporuplnější pocity, ale za mě jedna z těch lepších věcí, které jsme v poslední době na seriálovém poli viděli. A ač Scott není zřejmě špatný herec, tak v tomto provedení vypadá strašně.

Zlatý polský renčičky. Co říci? Film po všech stránkách v rámci řemesla v pořádku. Hudba jasně dokresluje atmosféru syrového dramatu s tématem spravedlnosti se skvělými hereckými výkony. Ta délka filmů nad dvě hodiny začíná být dnes v celku úmorná, ale nemohu mluvit s tím, že by film neřekl nic, co by nebylo důležité.

[FEBIOFEST] Smarža zase zasahuje. S onou svojí syrovostí, až bizarností a krutostí, jak to jen umí. V tomto případě kouše do velkého sousta v podobě poloviční moderní předělávky pro slavné polské drama stejného názvu. Mám ověřeno, že nezáleží na tomto kontextu, abyste si film užili, ale s ním, je film povýšen na další úroveň. Komplexní tanec, kde se současníci potkávají s duchy minulosti jakožto veškerá možná kritika polské tehdejší společnosti, i když ne přímo oprávněně. Film je to silně náročný. Už tím, že vám skoro nic nedá zadarmo, je explicitní a snadno se v něm ztratíte. Délka je pocitově mnohem delší. I tak jde o silný film tvrdého zrna. Poláci ho evidentně moc neocení, ale Češi si v srdci kupodivu místo najdou. "Paměť je příšerná věc. Ale pokud není paměti, tak není člověka."

[FEBIOFEST] Když vám někdo natvrdo cpe feministické myšlenky, tak si člověk nedokáže představit lepší film než tento. Ženy uvržené v těhotenství do vězení pro své hříchy a jejich snaha žít dál. Intimní záležitost, která kupodivu nenudí a během jejího sledování se nejednou i upřímně zasmějete nebo i pookřejete. Kupodivu obraz filmu nejvíce pro mě narušilo to, že autoři dělali jakoby dokument. O to více jsem na to koukal skepticky a přitom naprosto zbytečně. Linky s dozorkyní a její matkou byly peckovní. Finále dojemné a silné. Velmi hezký film.

[FEBIOFEST] Režisér fakt musí nenávidět Holanďany. Přičemž mi osobně už dávno známe, jak už to bylo i ve Simpsonových. Zde je trochu vážnější nota. V ní dlouho nevíme, o co jde pak se nám to vrátí dvojnásob. Atmosféra děje dobrá. Autor si i dost vyhrál ve vztazích, v tom, kdy chcete a nechcete někoho urazit. Finále je trochu fádní, protože mnohdy by šlo zachovat chladnou hlavu a nějak by se to vyřešilo. Ale chápu, že v těchto věcech se tak činí těžko. Tvrdý film, u kterého na rozdíl od amerických podobizen nemůžete čekat dobrý konec. "Vy jste se vrátil pro medvídka? To je od vás vskutku hrdinské!"

Čtvrtá série je velice zvláštní. Mapuje asi nejzajímavější sezónu v F1 v 21. století minimálně. Jenže seriál se nějak jako pachtí v něčem, co jsme viděli už dvacetkrát jenom v jiných úhlech pohledu. To by nebyl takový problém jako to, co jsme i viděli, ale spíše neviděli. Kimi jako jedna z největších legend novodobé formule nedostal nic. V seriálu o něm snad ani jednou  není  zmínka. Chápu, že ten chlap je na rozhovory osina v prdeli, ale to nic nemění na tom, že mu mohli udělat medailonek nebo i celou epizodu, což by fanoušci ocenili asi víc než Tsunodu, který sere na hajzlu. Jasně, poslední části se pilně věnují finále sezóny a zaslouženě, ale i tak  musíme pracovat s očividnou manipulací tvůrců, kterou si na triko nevezou. Další série se bude muset hodně vytáhnout, aby objektivně přihlížející uživatelé mohli mít nějakou důvěru.

Film, který asi hlavně nejvíc může někomu sedět tou vlnou. Ojedinělá věc, kdy prostě sedne soundtrack, herecké výkony a styl jakým je to pojato. Finálový dojezd sice není nijak výjimečný, ale příběh je nějak v pořádku i relativně originální, ale nějak se to sešlo. Klasicky jediné co, tak konec klasicky opět působí jako hovno, kdy svobodné ženy utíkají z područí mužského uzurpátora a jeho submisivní manželky, co se sklonila před patriarchátem.

Totální bizárek, jehož rozjezd je v celku pomalý, ale v moment, kdy mě mohl háček chytit i za komoru, tak jsem jel. Výsměch principů strachu ze smrti, bizarní situace, ze kterých jsem šel do kolen a navíc vyprávění z pracování, které nenudilo. Za mě neuvěřitelné překvapení a zatím nejlepší film roku.

Ono už to tak bývá, že ty největší srance v rámci tématu jsou udělány jako bomba. A zde to jasně platilo. Hned po prvních dvou dílech jsem cítil strašně příjemný závan kombinace příběhu, tak zpracovaného, že mě jednoduše bavil. Herecké výkony na všech stranách perfektní. Hudba trochu vykrádačka Trenta Reznora, až jsem byl přesvědčený, že to dělal on. Ke konci kouzlo trochu vyprchalo, ale i tak mluvím o super podívané, jakou jsem dlouho neviděl. Prostě nádhera.