Svadba

Smarzowski sa vraj pokúsil nastaviť poľskej spoločnosti zrkadlo. Nepoliak tak získa pocit, že všetci Poliaci sú antisemiti, rasisti, homofóbovia, primitívi, ignoranti, zadubení národovci, vyslovene prasačia povaha, ktorú tu necháva ako paralelu. Film to bol dozaista zaujímavý, ale urobiť znamienko rovná sa medzi nenávisťou k židom a dnešnou kritikou LGBT, to je prehnaný konštrukt. Nenávisť na rasovom či etnickom základe nie je to isté ako zhnusenie z toho, že deti učia kreatúry s pedofilnými sklonmi alebo z toho, že by sme mali 5-ročným deťom meniť pohlavie. Ani z toho, ako to dnes vidíme na dúhových festivaloch, že pred malými deťmi tancujú starí buzeranti s prašivými lofásmi vytiahnutými z trenírok. Ja tam rovnítko či paralelu s antisemitizmom spred 100 rokov nevidím. Smarzowski to teda trochu prehnal, správne poukázal na niektoré veci minulé i súčasné, ale v rámci tých neduhov nepoukázal na to, že sú v spoločnosti normálni ľudia so zdravým rozumom a nie každý kričí každú minútu zabi žida alebo černocha. Už len to slovo žid v hanobnom význame sa tu objavilo desiatky ak nie stovky krát, ako by Poliaci nemali nič iné na práci len hľadať nepriateľa. Smarzowski neukázal svetlé príklady okrem 100 ročného dedka, ktorý tu  o chvíľu aj tak nebude. Akoby chcel naznačiť, že aj tie posledné zbytky dobra odchádzajú. Smarzowski v podstate zhanobil svoj vlastný národ. (18.06.2022)

Poliaci natočili úžasne mrazivú výpoveď o stave svojej spoločnosti, prešpikovanú xenofóbiou, nenávisťou, chamtivosťou, rasizmom a antisemitizmom. Neskutočne ťaživá atmosféra, kde sa prelínajú dva príbehy z rôznych časopriestorov, aby sme v následnej genialite tvorcov sledovali oba príbehy v rovnakom obraze. Tento prístup je originálny a umocňoval divácky zážitok. (26.08.2023)

Svatba aneb jak Wojciech Smarzowski opět dává na prdel Polsku. Antisemitismus, rasismus, xenofobie a homofobie prolezlá zemí až na kost. Prolínáním židovského pogromu v Polsku během druhé světové války se současností skvěle ukazuje, jak se vůbec nic nezměnilo. Parádní herecké výkony a velmi chytrý střih! (30.07.2022)

Slušelo by se udělit nejvyšší hodnocení, subjektivní pocit z projekce to však neumožňuje. Film je mimořádně komplexní – nejenže paralelně rozvíjí příběhy ve dvou časových rovinách, jež jsou propojeny znázorněním antisemitismu v polské společnosti, nýbrž nechává obě linie postupně čím dál více samovolně splývat, díky čemuž zdůrazňuje, o jak velký problém se dodnes jedná. Bez skrupulí také kritizuje lidské pokrytectví či amorálnost bohatých podnikatelů. Není tedy divu, že konzervativní vláda označila film za "anti-polský". Smarzowski se musel obejít bez státní podpory, naštěstí mu však pomohl nezávislý producent. Velmi atraktivním prvkem je kombinace klasické kamery se záběry z mobilních telefonů, černobílého němého filmu a průmyslové kamery z vepřína. Výsledek lze označit možná dokonce za příliš ohromující – sledování je velmi náročné a napoprvé je nejspíš nelze zcela vstřebat. K filmu je nutno se vracet, hledat v něm nové symboly a nechat jej dlouze působit. Až poté je možno jej docenit. (05.08.2022)

Smarzowski a po sedmnácti letech další filmová Svatba. Otec nevěsty je byznyzmen, jinak řečeno pěkný darebák, ne-li rovnou mafián. Jak svatba jeho dcery v pokročilém stupni těhotenství pokračuje, ukazuje se, že jeho finanční situace je podstatně horší, než jaký se snaží vzbudit okázalý dojem. Navíc je to celé prokládané válečnými vzpomínkami na mládí jeho otce, které opět vytahují na světlo historii, na kterou by Poláci radši zapomněli. Přiznávám, že na mě tu bylo až moc postav, takže jsem občas tápal, kdopak je kdo. Ale jinak další Smarzowského sebevědomá ukázka filmařiny, která umí tít do živého. (07.05.2022)