Svadba

Balada o nadnárodním hrdinovi, který se jím stal jen proto, že si chtěl prostě zaprcat. Vyhlášený zarputilý šťoural v citlivých pšontkovských tabuizovaných stigmatech a trefný hanobitel vlastního národa přišel po 18 letech se svou druhou Svatbou, dalším nastaveným zrcadlem, kde si tentokrát bere na nekompromisní paškál tehdy všeobecně nadšené polsko - ukrajinské podkarpatské židobraní, které doplňuje genetickým přesahem do současnosti, polemizujícím o tom, že pokud je předek vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda, je vcelku velká šance, že vypatlaná bezskrupulózní maloměšťácká kunda bude i zadek, byť třeba adoptovaný žid. Čili se dle dnešní jednotně štvavé a pečlivě cenzurované západní mediální rétoriky v podstatě jedná o odpornou ruskou propagandu s podprahovým sdělením, že řádnou denacifikaci (a dedebilizaci) by potřebovala nejen Ukrajina. No fuj, fuj! Ač se Vojta snažil, seč mu wyborowka stačila a hýřil spoustou novátorských filmařských nápadů a vyfikundací, Wołyń 2 – Powrót do Wolynia se nekoná a tolik intenzivní bestiální tíseň z lidského zmrdství se mu tentokrát navodit až tolik nepovedlo. Možná i proto, že je celuloid za ta léta povinného audiovizuálního lkaní již poněkud přežidovaný, přičemž technicky vskutku originální prolínání obrazů minulosti a současnosti mě místy až sralo. Tedy pardon, chtěl jsem samozřejmě říct „působilo rušivě“. Plejádu jeho dvorních kašparů včele s dokonale slizkým Więckiewiczem je opět sice radost pozorovat při bezprecedentním hraní, ovšem místy se to vleče jako žid do transportu a spousta zbytečně ubíjející vaty nejen z nekonečných svatebních videí to nabobtnala do prdeli vskutku hostilní stopáže. (02.05.2022)

Wojciech Smarzowski zvolil takový nevinný název filmu zřejmě proto, aby ten šok z celého příběhu byl ještě intenzivnější. Prolínání dvou časových linií mi sice moc nesedělo, ale přimělo mě to přemýšlet o tom, kterou dobu lze považovat za horší. Většina lidí nejspíš žije v domění, že tu válečnou, ale já si tím teď nejsem tak úplně jistá. Tenkrát totiž byly karty jasně rozdané, dnes pořádně nikdo neví, co od koho může čekat. Nic si nenalhávejme. Vždyť pokrytectví, posedlost penězi, závislost na mamonu, bezohledná honba za kariérou a v neposlední řadě i nenávist k menšinám vládnou nejenom Polsku. (75%) (30.05.2023)

Smarzowski, tvůrce snímků jako Klér či Volyň, si u mě nastavil laťku pekelně vysoko. Svatba stavěla ve své linii z minulosti na podobných základech jako právě Volyň, ať už blízkým tématem nenávistné etnické segregace, drsnými scénami (odkaz na Jdi a dívej se) či historickou exkurzí. Dějová linka ze současnosti je už však jiné kafe. Spojení černohumorné tragikomedie s říznou satirou funguje velmi dobře, a svým vyzněním (včetně praní rodinného špinavého prádla) může vzdáleně připomenout i severskou Rodinnou oslavu a jí podobné (i zde se jde totiž na dřeň). Film staví už od začátku na prolínání těchto 2 časových linií. Trend navíc postupně zesiluje, a to až do té míry, kdy se ohraničování dvou světů (postavy z obou dějových linií spolu působí v rámci 1 scény či spolu dokonce interagují) dost stírá. Na bujaré veselce se nakonec pokazí vše, co může, a svou emocionální vyhroceností působí snímek na diváka až agresivně. 1* strhávám za výše zmíněné stírání dějových linek, které mě postupně začalo spíš rušit, jinak ale velká spokojenost. (02.08.2022)

Svatba aneb jak Wojciech Smarzowski opět dává na prdel Polsku. Antisemitismus, rasismus, xenofobie a homofobie prolezlá zemí až na kost. Prolínáním židovského pogromu v Polsku během druhé světové války se současností skvěle ukazuje, jak se vůbec nic nezměnilo. Parádní herecké výkony a velmi chytrý střih! (30.07.2022)

Smarzowski a po sedmnácti letech další filmová Svatba. Otec nevěsty je byznyzmen, jinak řečeno pěkný darebák, ne-li rovnou mafián. Jak svatba jeho dcery v pokročilém stupni těhotenství pokračuje, ukazuje se, že jeho finanční situace je podstatně horší, než jaký se snaží vzbudit okázalý dojem. Navíc je to celé prokládané válečnými vzpomínkami na mládí jeho otce, které opět vytahují na světlo historii, na kterou by Poláci radši zapomněli. Přiznávám, že na mě tu bylo až moc postav, takže jsem občas tápal, kdopak je kdo. Ale jinak další Smarzowského sebevědomá ukázka filmařiny, která umí tít do živého. (07.05.2022)