Svatba
Wesele
The Wedding Day
Réžia:
Wojciech SmarzowskiScenár:
Wojciech SmarzowskiKamera:
Piotr Sobociński Jr.Hudba:
Mikołaj TrzaskaHrajú:
Robert Więckiewicz, Michalina Łabacz, Agata Kulesza, Ryszard Ronczewski, Mateusz Więcławek, Agata Turkot, Tomasz Schuchardt, Arkadiusz Jakubik (viac)Obsahy(2)
Poľsko, 2021. Miestny podnikateľ vydáva svoju dcéru vo vysokom štádiu tehotenstva, počas svadobnej noci sa však musí sústrediť na záchranu svojho biznisu. Situáciu mu komplikuje aj dvojica záhadných mužov, ktorá priniesla jeho staručkému otcovi správu o ocenení titulom Spravodlivý medzi národmi. Ten je udeľovaný ľuďom, ktorí prispeli k záchrane židov počas holokaustu. Reakcia prítomných je však spočiatku rozpačitá. Prítomnosť sa však čoskoro začne prelínať s minulosťou v nekompromisnom a brutálnom portréte spoločnosti, ktorá si nepamätá a nechce si pamätať vlastnú históriu... (RTVS)
(viac)Videá (1)
Recenzie (43)
Filmů, ve kterých se prolíná minulost se současností je dvanáct do tuctu, ale nevybavím si jediný, kde by to bylo doslovně. Smarzowski jedinečnou formou ukazuje, jak moc se (ne)liší Polsko včerejší a dnešní. A podobně jako v případě Volyně i Wesele působí mrazivě a brutálně. To vše je ještě vyšperkované osobními kotrmelci hlavních hrdinů, které ale do daného kontextu přesně zapadají. Snad jen některé svatební scény bych klidně oželel, ale to vem čert. Smarzowski opět takřka dokonalý a tímhle si jen upevnil místo v mojí topce. 90% ()
Smarzowski, tvůrce snímků jako Klér či Volyň, si u mě nastavil laťku pekelně vysoko. Svatba stavěla ve své linii z minulosti na podobných základech jako právě Volyň, ať už blízkým tématem nenávistné etnické segregace, drsnými scénami (odkaz na Jdi a dívej se) či historickou exkurzí. Dějová linka ze současnosti je už však jiné kafe. Spojení černohumorné tragikomedie s říznou satirou funguje velmi dobře, a svým vyzněním (včetně praní rodinného špinavého prádla) může vzdáleně připomenout i severskou Rodinnou oslavu a jí podobné (i zde se jde totiž na dřeň). Film staví už od začátku na prolínání těchto 2 časových linií. Trend navíc postupně zesiluje, a to až do té míry, kdy se ohraničování dvou světů (postavy z obou dějových linií spolu působí v rámci 1 scény či spolu dokonce interagují) dost stírá. Na bujaré veselce se nakonec pokazí vše, co může, a svou emocionální vyhroceností působí snímek na diváka až agresivně. 1* strhávám za výše zmíněné stírání dějových linek, které mě postupně začalo spíš rušit, jinak ale velká spokojenost. ()
Filmová depka plná nenávisti 1) Vynikající snímek nenabízí snadné pokoukání ne proto, že bychom viděli nějaké excesy či gore scény. Naopak, zde je zlo decentní, projevuje se v maličkostech a leze do divákova vědomí polehoučku potichoučku, ale o to působivěji._____ 2) Je to taková odvrácená strana sluníčkového Polska, jak je prezentováno ve filmu Noc plná zázraků a jeho sequelech.______ 3) Polské kino morálního neklidu je zde vystřídané kinem morálního rozkladu._____ 4) Pár pěkných kluků: 26letý Przemysław Przestrzelski (ženich Janek), 28letý Mateusz Wieclawek (děda zamlada) a 19letý Kuba Dyniewicz (Wilkův syn Igor)._____ 5) Malá úvaha o polských dějinách. Z postavení lokální velmoci v 16. století Polsko na své cestě dolů postupně ztratilo většinu svého území, až nakonec po třetím dělení (1795) i svou samostatnost. Pokusy o obnovu měly jen krátkou životnost: 1807 - 1813 a 1815 - 1831. Druhá republika vznikla až na troskách velmocí, které se o Polsko dříve podělily (Rusko, Prusko, Rakousko) v roce 1918. Následovala německá okupace a systematická genocida židů (1939 jich tam žily asi 3 milióny, dnes asi 3 500). Posun země na západ po roce 1945 silně zamíchal složením obyvatelstva (co je proti tomu české vysídlení Němců) a způsobil, že obyvatelé na většině území byli noví osadníci přestěhovaní odjinud. Lidé, silně orientovaní na půdu a víru, tak ztratili své kořeny. Připočtěme období socialismu. Je vlastně zázrak, že Poláci jsou, jací jsou. Mohlo to dopadnout daleko hůř. ()
Slušelo by se udělit nejvyšší hodnocení, subjektivní pocit z projekce to však neumožňuje. Film je mimořádně komplexní – nejenže paralelně rozvíjí příběhy ve dvou časových rovinách, jež jsou propojeny znázorněním antisemitismu v polské společnosti, nýbrž nechává obě linie postupně čím dál více samovolně splývat, díky čemuž zdůrazňuje, o jak velký problém se dodnes jedná. Bez skrupulí také kritizuje lidské pokrytectví či amorálnost bohatých podnikatelů. Není tedy divu, že konzervativní vláda označila film za "anti-polský". Smarzowski se musel obejít bez státní podpory, naštěstí mu však pomohl nezávislý producent. Velmi atraktivním prvkem je kombinace klasické kamery se záběry z mobilních telefonů, černobílého němého filmu a průmyslové kamery z vepřína. Výsledek lze označit možná dokonce za příliš ohromující – sledování je velmi náročné a napoprvé je nejspíš nelze zcela vstřebat. K filmu je nutno se vracet, hledat v něm nové symboly a nechat jej dlouze působit. Až poté je možno jej docenit. ()
Galéria (14)
Zaujímavosti (1)
- Filmovalo sa v období od 11. júla do 3. decembra 2020 na viacerých miestach v Poľsku a Lotyšsku. (MikaelSVK)
Súvisiace novinky
NEJ roku dle TOP uživatelů a adminů ČSFD
Opět se nám blíží konec roku, ale ještě před tím, než se všichni ČSFĎáci rozutečou do víru silvestrovských oslav, máme tu tradiční ohlédnutí za nejlepšími filmy a seriály roku podle nejoblíbenějších… (viac)
No, tak tenhle film asi musel kritiky hodně bavit. A to nese takový zdánlivě nevinný název, asi nikdo by si nedokázal představit jaký bude jeho skutečný obsah, natož pak forma, s jakou byl odvyprávěn. Smarzowskiho styl miluju. Všechny jeho filmy jsem si užil a proto netrpělivě vyhlížím každou další novinku, pod kterou se tenhle člověk autorsky podepíše, i kdyby to měla být jen prachsprostá vánoční reklama na polskou poštu – jistě by i na tomto komerčním hřišti Wojta dokázal zabrnkat na tu správnou strunu prostého katolicky smýšlejícího polského lidu. Ale abych se tady jen nerozplýval, ten začátek filmu mě maličko zarazil. Ještě si pamatuju na první WESELE, z 2004 a proto mě zarazila ta rozvleklost a vážnost úvodní pasáže. Rozhodně ale nechci soudit dřív, než po závěrečných titulcích, proto jsem se v duchu uklidňoval, že ten typický Smarzowskiho koncert ještě přijde. Ale že v tomto případě to čekání bude delší, než jsem původně předpokládal, a že tady víc než kdy jindy bude platit pravidlo, že čekaní jen umocňuje výslednou rozkoš, tak ne, s tím jsem opravdu nepočítal. Teď bych to měl rozdělit na současnou a historickou dějovou linku filmu, jejichž prolínání tady mnozí kritizují jako rušivý element. Pokud bych se k tomu měl vyjádřit na základě prvních okamžiků, kdy k tomu prolnutí historie se současností došlo, asi bych musel dát ostatním za pravdu. Totiž ono se neobjeví žádné varování, jako že teď přijde střih a my se přesuneme o 80 let zpět, ale ten předěl nastane tak samovolně a přirozeně v rámci plynutí děje, až jsem se v jednu chvíli sám sebe ptal, jestli pořád sleduju jeden a tentýž film. Pak nastal jakýsi „wtf“ moment, kdy jsem se pokoušel chytnout se v nově probíhajícím ději nějakého toho pomyslného stébla - rozuměj dějové linky, abych se znovu „vrátil do hry“. Takže jsem sledoval souvislosti ve jménech, místech, čase i prostoru, protože tam přece musel být nějaký hlubší přesah z minulosti do současnosti. Asi jsem prostě čekal na to, čím mě tvůrce znovu dostane. Ale to jsem ještě neměl tušení, jak to rozdělení na dvě zdánlivě samostatné dějové linky vnese do filmu naprosto nový rozměr a ve výsledku ho to doslova katapultuje napříč různými žánry kamsi mezi obrazovou alegorii a historickou katarzi. Od poloviny filmu už do sebe začínají věci zapadat a vše spěje k naprosto famózní finální části, kterou se tento film odlišuje snad od všeho, s čím jsem měl doposud tu čest se seznámit. Psát o tom, že to všechno působí depresivně, místy dekadentě a bezútěšně, že téměř každá filmová postava je zlá, zvrhlá nebo zle zvrhlá, že na současné tváři Polska můžeme pozorovat v jistých momentech paralelu s jeho temnou minulostí (asi bych ale nedával apriori celou současnost a minulost na roveň), je asi zbytečné. Smarzowski to zase dokázal i když na to tentokrát šel od lesa. Možná bych spíš měl napsat od stodoly :). Ano, byl tam vidět jeho rukopis, který použil u svých minulých autorských kousků, ale co na tom záleží? Ta konečná podoba, a hlavně vyznění a dopad tohoto filmu byly naprosto jiné, neotřelé a za mě geniální. Čekání se rozhodně vyplatilo, a nakonec jsem dostal to, co jsem nemohl očekávat ani v nejmenším. Tohle nebude film pro střední proud diváků, ale upřímně, který ze Smarzowskiho filmů takový byl? Tento má v sobě navíc určitý punc novátorství, a to ve formě jakou byl vytvořen. V tomto ohledu umělec překonal sám sebe a nastavil si další neoznačenou laťku. Už teď se těším, s čím přijde příště. () (menej) (viac)