vyfuk

[KVIFF 2022] Sranda to je za každou cenu. Parodie na veškeré komiksové pološílenství i tak nějak po svém. V něčem svým odsýpáním taková jednohubka. Bohužel já jsem asi nedokázal být nějak naladěný na ten humor, i když mi sedí a byl jsem s ním naprosto v pohodě, ale rozhodně jsem se nelámal jako zbytek publika. I ona koncepce filmu se postupně i trochu rozpadá pod náporem oněch táborových historek, nicméně je to tak bizarní, že tomu to člověk nemůže mít z zlé, protože to je to, co na tom ve výsledku funguje.

[KVIFF 2022] Eeeeeeoooo, eeeeeoooo, tei, tei, tei, eeeeeooo, eeeeooo - bůůůů - cink cink - bzzzzz - huuuhuuuu - dupdup - kop kop - lez, lez - čvacht - omdl - kop, kop - fiiiiihuuu - šlus - pís pís - chcíp - Eeeeeeoooo, eeeeeoooo, tei, tei, tei, eeeeeooo, eeeeooo!

[KVIFF 2022] Námět skvělý. Hlavně se skvěle člověk chytí do atmosféry díla. Stalinovo Rusko rudé jak kaťata a mikiny a sen o vykoupení, kterému se v tom samém Rusku člověku moc nedostane. Skoro je až s podivem, že film byl vládou posvěcen. Protože to, co se tam děje má jasné okolí. V moment, kdy do filmu začne vstupovat trochu ona ezoterní manýra, tak je nejednou člověk skeptický, ale ten film s tím nějak i ulehne a sedne si. Jasně, jsou tam trochu infantilní momenty říznuté směšností, ale nic to nemění na faktu, že ten film v mé hlavě i po tolika dnech zraje. Stejně jako Borisov, ze kterého stává viditelný a nadějný herec. K tomu po dlouhé době ruský film, co mi dává smysl.

[KVIFF 2022] Letos začínáme hezky pomalu. Jasně daný příběh, který je veden takovým tím typicky festivalovým stylem pomalého přizpůsobování ději. Ten je suchý, drsný a v něčem jasný jak facka. Mnoho slov není zapotřebí. Poselství též jasné.

[KVIFF 2022] Příjemný závan něčeho jiného. Jasného, co se nesnaží sežrat moudrost světa a jenom se nám snaží reflektovat reálné události. Tři izraelské příběhy z jedné z největších kapitol vypořádání se se protínají ladně spolu a mluví o úhlech pohledu se vším zájmem, akcí i odlehčeností. V něčem asi banální až infantilní, ale film to poté nějak dokáže vždy zachránit. Je mi jasné, že jde spíše o béčkovější podívaná v kontextu festivalu, ale za mě super náhled. Jen motivace na konci jsou trochu mimo a zcestné a nutí nás se zamyslet nad tím, zda pro nás vůbec byli hrdiny. "Když mi nacisté dali tetování s číslem, mysleli si, že mě tím poníží. Místo toho dali mému životu smysl."

Asi jsem nečekal, že se dožiji toho, že rapper s přesahem natočí jeden z nejlepších českých filmů porevoluční české doby. Je jasné, že Pohl není jen rapper. Dokazuje to svými filmy neustále a teď musel mnoho lidí uzemnit. Rozhodně film osloví starší lidi a nebo ty, kteří neholdují otevřeným humorem, ale právě v tom je film ojedinělý. Je pravý, nefalšovaný, bez nějakých cenzur, úprav. Je čirý. A to může říct málokdo. Sranda od začátku dokonce. Neuvěřitelně promyšlené reference, které pozorného diváka kopnou do prdele i o hodinu později a vy se bavíte o to více. Amatérští herci dělají dojem profíků na vysoké úrovni. Pohl překvapuje čímkoliv, co dělá. Film se asi v rámci mainstreamu ztratí kvůli jasné cílové skupině, ale pokud ji tento film překročí, tak máme zaděláno na to, že Pohl bude jednou FAMÁky poučovat o tom, jak se točí nefalšovaný film.

[Slepák] Moje první kino naslepo se stává v celku zajímavým zážitkem. Film, o kterém jsem něco slyšel a renomé režiséra je věhlasné. Film jako pocta samurajství z prostředí černošské čtvrti jako pomsta bílým troubům a lidem, co zabíjí bezdůvodně zvířata a tak dále. Na začátku strach z překombinovanosti a zbytečné mlčenlivosti. Časem se však dostaneme i k humoru, který je nakonec skoro hlavní zajímavou devízou. Zajímavý zážitek.

Seriál, který začal u druhé série pro mě v celku kolísat, se dokázal sám opět zvednout. Ke otázka jestli tomu nedopomohl i český dabing, ale mohl bych mluvit o tom, že finálová série byla asi nejlepší. Napětí roste, postavy mají motivaci něco dělat, či nedělat a dává to smysl. Ke konci už je to tak zamotané, že už ani moc nevíte, kdo ovlivňuje koho. Finální díl má horší hodnocení. Klasicky jsem si myslel, že to je jen typická nespokojenost s tím, že něco prostě končí. Poslední díl je však rozhodně zvláštní v tom, že celou dobu jede na dojezd a vše vypadá v pořádku. Jenže pak se to začíná motat, jeden problém se vyřeší kulkou a druhý broky. A poslední scéna i přímo záběr je tak stupidní a infantilní, že doufáte, že vás Netflix přepne na další opravdu poslední díl. Toto totiž nebyl moc konec, spíše náčrt toho, co se bude dít dál a jak se s tím vypořádat. Žádná tragická ani veselá tečka. Prostě nic. Po letech nakonec hodnotím Ozark jako v celku silný zážitek oscilující k případným nudám. A bohužel nijakým koncem

Tohle už je v podstatě klasika. Stále to samé dokola. Po třetí sérii to vypadalo, že bdue všem dílům konec, ale oni se stejně otřepali a jsou zpět. A je jasně vidět, že s lepší myšlenkou, zápletkou i zábavou. O něco víc řešíme i psychologii hlavní postavy a fungujeme víc vážně. V jádru je to ale stále taková ta krimi série, která je taková béčková a v něčem nezáživná. Snad po letech jsem měl možnost něco bindž wočnout a v tomto případě se mi jenom ukázalo, že ke konci už je to mnohdy změť nahodilostí, které prodlužují děj a jsou takové v otaznících. Šest dílů by bohatě stačilo.

Na klasice asi není moc, co připomínat. Skvělé obsazení a odvyprávění, které dokáže kombinovat dobrou filmografii a také autenticitu vůči předloze. Ta i je napsaná tak, že se pro scénář dělá v podstatě sama. Prostě klasika.