Réžia:
Michelangelo FrammartinoScenár:
Michelangelo FrammartinoKamera:
Renato BertaHrajú:
Claudia Candusso, Paolo Cossi, Mila Costi, Carlos José Crespo, Jacopo Elia, Federico Gregoretti, Giuseppe PizzatiObsahy(2)
V roku 1961 sa skupina mladých speleológov z priemyselného severu Talianska vydáva na juh krajiny. Neďaleko malej dedinky kúsok od Neapolu sa chce pokúsiť preskúmať jeden z najhlbších jaskynných systémov v Európe. Filmári bez slov a z odstupu sledujú striedavo scenérie hôr a krásu prírody a magickú tajomnosť neprebádaných čiernočiernych hlbín zeme. Malosť a pominuteľnosť človeka sa tak dostáva do kontrastu s majestátnosťou a zdanlivou nekonečnosťou sveta v podzemí. (Film Europe)
(viac)Videá (3)
Recenzie (21)
Film mi připomněl, kterak jsem jako malý hltal seriály o speleologii a jak mě ten svět plný v temnotě skrytých tajemství, podzemních jezírek, axolotloidních tvorů a slepých ryb fascinoval. Díra působí jako jakýsi polohraný observační dokument vyprávěný skrze naprosto úžasné obrazy italského venkova a přírody, které lákají k tomu, aby zde člověk, podobně jako starý pastýř krav, odpočíval pod starým stromem a kochal se výhledy do horských dálav. Nádherné, kontemplativní, lehce klaustrofobní, působivé, bez přečtení anotace zprvu lehce nepochopitelné, bohužel také celé včetně všech postav jaksi trochu sterilní. Pozorujeme jiné, jak jsou a pozorují. Třebas jsou i aktivní, ale jako roboti stroze vykonávající naprogramovanou práci. ()
Film by měl spíše patřit k dokumentárním filmům. Skupina mladých speleologů snímaná dlouhými statickými záběry přijíždí do Kalábrie prozkoumat puklinu v zemi. Spouští se do nitra země stále hlouběji. Z protějšího kopce je pozoruje krásně popsaná tvář starého muže, pasáka krav. Sledujeme jeho zvyky, jeho denní rituály. Kamera jej snímá z blízka, užíváme si každý záhyb jeho kůže. K tomu krávy, slunce, hory, mraky….. Proč ne…. ()
Tento snímok je skrytým klenotom pre všetkých milovníkov prírody, ktorý obsahuje úchvatné a miestami aj dychberúce zábery z objavovania jaskynných zákutí malebnej Kalábrie. Ja ako jemný klaustrofobik som mal čo robiť, aby som niektoré zábery predýchal a keď to spojím s čarokrásnymi zábermi miestneho prostredia, nemohlo to dopadnúť zle. Je to vlastne niečo medzi dokumentom a hraným filmom, ale veľa slov sa tam nedočkáte. V konečnom dôsledku to ale ani nie je treba. 75 % ()
Óóóóó - oh...! Tej tej tej...! Nehybnost calábrijského horského městečka naruší příjezd speleologické expedice, která se chystá penetrovat panenskou krasovou díru. Jak jeskyňáři pronikají s osudovou nevyhnutelností embólie hlouběji do vlásečnic propasti, vrásčitý pastevec, který prožil společně s rodinou a stádem krav v sousedství díry celý život, umírá. Frammartino v příliš zřejmém souladu s představou o duchu doby ordinuje modernímu divákovi pečlivě komponovanými záběry statické tempo, pohyblivé jen někdy a v nepatrnostech. Záběry krajiny s líně kráčejícím oslem; stíny mraků plazící se pastvinou; pohyb ohryzku, vyjadřující nevyzpytatelné pohnutí neotesaného venkovana. Jeskyňáři nocující v sakristii společně se sochou z kříže sejmutého Krista; hořící list magazínu EPOCA s černobílou fotografií Sophie Loren, padajíc osvětlující dno propasti; venkované bavící se napodobování zvířecích zvuků poté, co podobně celý den signalizovali stádům na pastvinách kdo-ví-co. Jaké je optimální tempo filmu? Jaké je optimální tempo života? Sadistický film, maskující se lyričností. ()
Tak jestli na něco nejsem, tak to jsou lyrické, poetické "filmy" o ničem. Tato děravá pastorála nenabízí nic jiného než jen pohled na krásnou italskou venkovskou krajinu a sem tam kukanec do jeskyně. Byla jsem svědkem toho, že na tento film si přišla spousta lidí zmožených festivalem, schrupnout a neumím si pro tento účel představit lepší volbu. KVIFF 2022 ()
Galéria (19)
Fotka © Lucky Red
Reklama