salisbury

Terminátor Genisysoval pátým dílem a já s lehkou obavou vkráčel do Imaxového kinosálu. Sál se plnil jak včelí úl téměř k prasknutí a já očekávaje nebezpečných filmových žihadel jsem se v zápětí náramně Arniem bavil. Na obsazení je potřeba si trošku zvyknout, ale akčního reje je tam natolik, že díky všelijakému efektu vlastně ani obsazení není nijak potřeba. Hlavní rolí je tam stejně kamenný Arnieho xicht, který na tuhle roli byl snad vyroben, stejně tak jako ve filmu T-800. Bez něho Terminátor není Terminátorem a postrádalo by to do žhava kovem rozpálené koule. Celou dobu jsem čekal zda ve mně nadšení vyprchá, ale nestalo se tak a až do konce jsem slastně chroustal jak nachos každou scénu zalitou ostrou chilli omáčkou. Arnie je zpět a já jsem za tento návrat velmi rád.

Zlatá Adéla to je to oč tu běží. Autor Gustav Klimt je výraznou osobností světového malířství, čímž není myšlena bytová výmalba, ale konkrétně obrazová olejomalba, která je zkombinovaná s pracně naneseným plátkovým zlatem. Film je zaměřen na ožehavé restituční téma, kterému dokonale vévodí skvělá Helen Mirren bez jejíž přítomnosti by velmi rychle film ztratil veškeré pozlátko a nezachránil by to ani občasný pohled na slovutný obraz, o který se vede lítý boj. Procesní snímek neutíká, spíše občas se jak tulák nad ránem plouží, asi proto, aby divák měl přemíru času na pochopení celkové problematiky. Myslím, že po zhlédnutí nemám velkou potřebu vidět snímek znova, ale vím, že na portét Adele Bloch-Bauer bych se podíval v reálu velmi rád.

Můj mozek nebyl nikterak zatížen seriálem Vincentův svět a proto pln neznáma vkročil do této filmové prskanice. Již z počátku dávnověku jsem vytušil, že se nudit nebudu a zejména Jeremy Piven mi před očima vybrousil herecké ambice. Haley Joel Osment nám z Šestého smyslu povyrostl na všechny strany, ale naštěstí s ním povyrostlo i herecké cítění, kterého měl na rozdávání. Skvělé a velmi vtipné byly štěky okoukaných hereckých hvězd. Neeson byl parádní, snad jen kvůli němu to dám znova. Dle mé skromnosti si myslím, že se film povedl a já jsem si prožil nahlédnutí do světa pana Vincenta se stálým úsměvem na rozpraskaných rtech.

Svět překrmen Jurou jsem zhlédl pln neočekávaného očekávání a musím říct, že mi nenabídl extra nic nového, krom nových aktérských tváří, ze kterých vyzdvihuji hlavně Chrise Pratta, Indiana Jonese na odpočinku v ZOOfilním parku. Srovnávat s Jurským parkem tohle asi nemá cenu, protože ten dle mě stále kraluje, hlavně co se týče trikových záležitostí převyšujících tuto novotinu, která již je celá digitalizovaná a je to bohužel občas hodně znát. Absence Stana Winstona zamrzí, neb by určitě přišel s lepším nápadem co se týče vizuálu hlavního záporáka. 3D vyzní efektivněji než pouhopouhá 2D projekce a pokud je po ruce hodně velký kbelík popcornu tak s ním si myslím, že zazáří úžasem i celý film. Já jsem bohužel viděl 2D projekci bez již zmíněného jedlého polystyrenu. Pokud tedy vyrazit na tento film, tak na 3D s kýblem kukuřičné praženice sevřené v nespoceném podpaží.

Již ve stádiu ranného mládí jsem velmi holdoval Mad Maxovi s Melovým vtělením a proto jsem byl výrazně zvědav na Mad Maxe s Tomem. Po zhlédnutí filmu si nemohu ani v nejmenším stěžovat, protože bylo po celý film důrazně vidět, že George Miller zde zúročil svou MelMadMaxovou trilogii. Silný důraz na efektní akci nebral konců a minimalizace slovních obratů tuto akci jen podtrhovala a nijak jí nezdržovala. Již v úvodu je člověk vstřelen do filmu tak famózně, že má neskonale výraznou chuť ujiždět po této Zběsilé cestě, aniž by mu v hlavě probleskl nápad o jejím opuštění. Bizarní postapokalyptický tuning aut je dokonalý, nemluvě o ďábelském kytaristovi, který se v mé prorezlé paměti na prověšených kšandách pln dychtivosti neustále houpe. Tom Hardy se stal novodobým Maxem, který hrdě se může na svět dívat a Charlize "Furiosa" Theron ukázala, že i s jednou rukou se dají dělat velké věci. Mad Maxovi koluje v oprášených žilách nová krev, která je nasycená vysokooktanovou akcí svařenou s bezdechým nitrákem a já budu velmi rád, až si to před svými zraky opět v klidu domova oživým.

Avengers již napodruhé spojili své síly a vznikl z toho blockbuster, který se dá lehce srovnat nejen se zemí, ale hlavně s dílem úvodním. Asi bych čekal větší pompéznost, ale díky abnormálnímu těšení, kterého nemělo být tolik, mi byla ubrána síla hned po úvodní sekvenci. Díky promítací hodině v nočním čase, mě představení i uspalo a měl jsem co dělat nastartovat se zas do provozuschopného sledování. Film je akčně nařasený, občas proběhne vtipná hláška, takže pokud se člověk chce pobavit, vypnout zážehový motor své tělesné schránky, tak Avengers je to pravé, kovem oplechované. Přítomnost nehynoucí automobilky Škoda, dělá z tohoto filmu dílo více než vlastenecké.

Karel Čapek by při sledování tohoto filmu odhodil velmi rád svého prachem zaneseného Rossumového univerzálního robota a začal lízat pln chtivosti kybernetické obvody. Skvělý film, ve kterém se nádherně prolíná člověkem opomenutá panenská příroda s futuristickou modernizací. Umělá inteligence rozevřela svou hambatou náruč, já zapojil mozek do zásuvky vnímání a jak chycen v pasti nedutaje naslouchal. Ex Machina je geniální film a moc dobře vím, že to takhle zůstane i při dalším připojení mého zrakového orgánu k obrazové ploše tohoto nadčasového snímku.

Noční běžec pokulhával setmělostí a já jsem věděl, že toho klišé je ve filmu na mou schránku upejpavou nějak přes čáru. Liam sprintující mezi náhrobními kameny za zvuku odštěpků lámající se žuly od dopadajích dešťových kulek, mi nepřišel nijak originální a z hlouby duše jsem volal vrať se nám Oskare Schindlere se svým seznamem či Roberte MacGregore provětrej znova svou sukni. Jako velké plus této taškařice je herecké kvílení Liama s Edem, to jsem si ve filmu užil nejvíc, takže asi jen díky tomu bych se k filmu v daleké budoucnosti rád vrátil. Film nepřinese nic převratně nového, vcelku si ho pro jedno zkouknutí člověk i užije, ale rozhodně nemá potřebu se naň dívat stále dokola 96 hodin.

Rychlá a zběsilá sedmička si to filmovým plátnem prosvištěla za absence brzdným kotoučů. James Wan ukázal, že umí točit nejen snímky pln hororového děsu a úskalí, ale i filmy natřískané neskutečně abnormální akcí vymykající se veškerým reáliím. Akce střídala olejem promazanou další akci a ikdyž to mozek vůbec nepobíral, tak přesto se neskutečně bavil. Statham je skvělý záporák i myslím si, že sedmičce výrazně pomohl, když zrovna nebyl zastrčen klíček v zapalování zážehovému motoru oplodněného nitrákem. Dwayne byl maloprostorově zneužit, což je velká škoda a doufám, že příště bude tento omyl napraven. Film, který byl v závěru natankován milým vzpomínkovým rozloučením s Paulem mě velmi dojatě potěšil a i přes Paulovo nezúčastnění se na osmičku velmi těším.

Čapí, čapí, čapí, dětská pubertou provázaná říkanka, která má s filmem Chappie společnou vulgaritu. Erko tento film dostalo z Čísla pět žije do dospělejší roviny a Neillův rukopis jakbysmet. Krátkými závany ložiskových pouzder jsem ucítil malý dotek Districtu, který výrazně započal Blomkampovu pouť po vrcholcích filmových bestsellerů. Potěšil mě Hugh Jackman v roli záporného náboje, který na ten kladný jen a jen jiskří i já jsem bez nijakého odporu setrval v kinokřesle až do závěrečného zatáhnutí rudě plápolající opony.