salisbury

Tvář vody v rukou Guillerma del Tora zmutovala do podoby obojživelné a del Torův typický vizuál je opět příjemně filmem provoněn. Můj oblíbený Faunův labyrint překonán nebyl, ale i tak si film The Shape of Water nějaké to mé zalíbení získal. Michael Shannon je v roli vládního agenta Richarda Stricklanda ďábelsky skvělej, jen mě trošku mrzí, že nezískal nějakou tu nominace na zlatou sošku v oblasti vedlejší role herecké. Film se před nějakým časem problýskl na výsluní třinácti nominacemi v rámci Oscariády, což je číslo věru jen tak nevídané. Závěrem mohu jen říct, že Tvář vody je velmi zajímavým mezníkem v del Torově filmografii.

Nit byla utkána z přízraků a také díky herecké účasti Daniela Day-Lewise, který se tímto filmem rozloučil s hereckou kariérou i odchází na zasloužilý předdůchodovský odpočinek, což je pro obrázkový svět velká škoda. Paul Thomas Anderson stvořil film, který je co se týče kvalit na vyšším levelu, jen asi nezapadne do filmotéky s názvem "To musím vidět znova a zas". Melodramatická nitka nás provede nepokornou stopáží a divák se nejedním pohledem pokochne herectvím, které je hodné nějaké té zlaté sošky. Andersonovy filmy Magnolie či Až na krev nebyly tímto snímkem překonány, ale už jen kvůli hereckým projevům film za zkouknutí určitě stojí.

Tři billboardy kousek za Ebbingem mohou zdejší klientelu trošku vystrašit, neb se to tu billboardy jen hemží, ale musím přiznat, že film je to nadmíru výtečný. Drama jenž příjemně okrášluje houfně vtipných scén co opravdu pobaví a snímek tím od ryzího dramatu znatelně odlehčí. Frances McDormand již ve Fargu dala o sobě vědět i já tušil, že její časy budou stále přicházet a zde se to jen potvrzuje. Její skvělé herecké kreace doplňuje výtečný Sam Rockwell. Né nadarmo jsou tito dva ověšeni již nějakou tou nablýskanou filmovou cenou. Woody Harrelson předvádí svou hereckou klasiku, která statně ostatním vteřinuje, ikdyž přeci jen je nepatrně již zmíněnými stíněn. Martin McDonagh natočil svůj momentálně nejlepší film a snad ještě někdy s nějakým podobně chutným kouskem přijde. Pokud ano, budu velmi povděčen.

Nejtemnější hodina režiséra Joe Wrighta vrhla na filmové plátno Winstona Churchilla v podání Garyho Oldmana, který byl ve své roli naprosto fantastický. Nedá se mu vytknout zhola nic a jeho přednes byl nosným pilířem celého filmu. Snímek krásně ve střípcích doplňuje i Nolanův Dunkirk a rozhodně si zasluhuje divákovu pozornost, která je odměněna již zmíněným hereckým výkonem Garyho Oldmana. S režisérovým Pokáním mohu s klidem v duši zařadit i Nejtemnější hodinu do vyjímečných filmových opusů a rád si film s absencí dabingu opět někdy prohlédnu.

Liga spravedlnosti alias Justice League je další skvadrou komiksových hrdinů, kteří ve stmelené partě jak Rychlé šípy bojují za spásu světa. Akční sekvence jsou velmi dobře koukatelné, nablýskané tak akurátně hrdinskými skutky. Z hudby bych rád vyzdvihl dva upravené songy Everybody Knows Leonarda Cohena a Beatlesácké Come Together, jejichž nová maska se mi nadmíru zamlouvala. Flash navodil v jednotce rychlé péče humornou nadsázku, Batman je robustní a těžkotonážní netopýr, Aquaman dostane asi více prostoru až ve své sólovce, Wonder Woman je fajn i má co ukázat, muž z oceli macho a Cyborg mě v této sestavě skoro vůbec nebavil. Film má sice několik trhlin, ale pokud si člověk chce odpočinout a nechat před svými zraky plout barevné obrázky oblažujíc ho relaxačním odpočinkem, tak bude spokojen. Pokud by došlo někdy v čase budoucím na pokračování, tak se rád podívám a snad mi to dopřeje stejný pocit oddechu jako tato jednička.

Nad Thorem se vznáší Damoklův Ragnarok a další velmi vtipné volné pokračování Strážců Galaxie s jejich absencí je na světě. Třetí Thor přehodil za pomoci Heimdalla těžkotonážní kolej a vznikla Marvelovka, která je svižná a hlavně nemravně zábavná. Cate Blanchett je pod hereckými líčidly silně démonická a skvěle se vyrovnala s padoušskou rolí nemilosrdné Hely. Thor opustil svůj hippiesácký účes a stal se z něho díky šílenému holiči hipster s pomalovaným gladiátorským xichtem. Koho nesmím opomenout zmínit je Jeff Goldblum, jenž si svou barevnou roli užil v pohodlném a hlavně vtipném rozpoložení. Thorův Ragnarok se jednoznačně pro mě stal nejlepším Thorem a mohu s klidem v duši říct, že tato Marvelovka se prostě povedla a já ji řadím k tomu nejlepšímu, co od Marvelu je momentálně k dispozici.

Darren svým opusem matka! scénáristicko-režisérskou žiletkou rozpreparoval mozek v tenké šunkové plátky i rozdýchal dílo vskutku jen tak nevídané. Mozek pulzoval bouřkovými elektrickými výboji i snažil se pochopit o co tu vlastně jako jde. Film svou nepřímočarostí rozhazuje poťouchlou tajemnost, kde se myšlenky lámou jak vyhořelé sirky mezi palcem a ukazováčkem. Herecké obsazení je nadmíru výtečné, zejména Jennifer Lawrence opět dokazuje jak se dokáže bravurně vypořádat s rolí, která se již nebrodí komerčním patosem Hladových her. Film svým psychoartovým zpracováním není pro každého, ale věřím, že si i přesto najde nějaké to menší nekomerční procento obdivovatelů.

Nolanova režisérsko scénáristická schizofrenie nezklamala a dala světu další filmový majstrštyk v podobě filmu Dunkirk alias Dunkerk. Válečné drama, které plachtí na několika souběžně nesouběžných přílivových vlnách s velmi příjemným hereckým obsazením. Hardy s Murphym jsou pro Nolana sázkou na jistotu, neb to není poprvé kdy si je umístil do svého filmu viz. Inception či povstávající Temný rytíř. Hardy v tomto kousku má roli spíše určenou pro oftalmologa, ale má svůj význam, který je zdatně využit. Hans Zimmer je Skladatel s velkým S a jeho hudbu bych označil v tomto filmu spíše jako hřmotný ruch, chvílemi jsem měl strach o jeho zdraví, neb jsem si myslel, že hlavou narazil do varhaních kláves pln basového rejstříku a na delší čas tam spočinul, ale filmu toto hlavové zakolísání, dle mého skromného uvážení, prospělo. Pohyblivé obrázky mě od Nolana zatím nikdy nezklamaly a již teď se velmi napjatě těším co přijde po Dunkirku, na který se vítězoslavně chystám opět podívat.

Válku o planetu opic započal závěrečný díl Caesarovské trilogie a já se nechal unášet digitální technologií, která skvěle odvedla své řemeslo. Woody Harrelson mi na malou chvíli připomněl Marlona Branda v Apokalypse, ač tam to přeci jen mělo o dost větší dopad do půdy artové úrodnosti. Možná ta připomínka byla způsobena i podkresovou písní Hey Joe od Jimiho Hendrixe, která se rozezvučela kinosálem jak hejno helikoptér nad planinou. Andy Serkis jako loutkoherec opět odvedl skvělou práci, ikdyž vlastně ani nevím co je on a co Caesar, ale rozhodně film je parádním zakončením série a na úkor toho provedu v brzké době trisingulační promítání kompletního planetárního opičince.

Michael uzmul olejničku z šicího stroje značky Bay a vytřel s ní všelijaké záhyby zkorodovaných Tranďáků. Film svou stopáží dává záhul a křeslo v mžiku znepohodlní sedací ústrojí natolik, že polohy se transformují s každou přibývající vteřinou. Akce jak je zvykem u Baye střídá další akci, že chvílemi vůbec nevím co se tam krom mých sedacích poloh vlastně transformuje. Příběh semlela černá díra a jak kulička zmrzlého ložiska si pluje časoprostorem. Je na čase, aby Bay skočil do jiné filmařské vody, neb tato je natolik prosáklá olejem, že už v ní není skoro nic dobrého vidět.