salisbury

Boxerské rukavice s nápisem Creed již podruhé byly sňaty z hřebíku a Michael B. Jordan za asistence Rockyho si opět nechává v ringu učísnout minimalistické afro. Film se pohupuje v melodramatických provazech, občas nás nechává brodit po ramena patosem a klišé je vtepáno do náhrobního kamene snad každého záběru, který díky režisérovi máme možnost zaznamenat. Dolpha či Slye raději uvítám v dalším pokračování Expendables, neb tady mi přijde, že kolotoč událostí se točí stále na jednu stranu a nijakých překvapení se nedočkáme. Zmrtvýchvstalá Rudá Sonja stářím ztratila na atraktivitě a chvílemi jsem v hlavě propleskával myšlenku zda omylně nekoukám na Walking Dead. Nu nic, nechme Creeda zas na chvíli odložit obaly z propocených pěstí a raději nedoufejme v návrat Marka Vašuta ve filmu Pěsti na světle 2.

Bohémská rapsodie za nezaměnitelných tónů kapely Queen a hlasového rozsahu legendárního Freddieho Mercuryho se rozezněla v kinosálech a film nejen díky hudebním akordům vylétl na špici a rozťal filmové nebe ve dví. Bryan Singer ukoval film k dokonalosti a potvrdil tak Freddieho vyjímečnost, kterého ve filmu skvěle alternuje Rami Malek. Oprávněně Bohemian Rhapsody sedí jak Queen na filmovém trůně s pevně uchycenou korunou, stvořenou z famózních tónů, proplouvajíc historií legendární královny. O tomto filmu se nedá mluvit, ten se musí vidět. Freddie je mrtev, ať žije Freddie.

První pokračování Fantastických zvířat je vcelku důstojným dílem, který je nyní obohacen o hereckou přítomnost Jude Lawa a Johnnyho Deppa, který v předchozím díle na chvíli zamlžil divákovi brýle, aby nyní se již na plátně s hůlkou rozmáchl a pozorovatelův okulár tím řádně vyčistil. Je jasné, že mezníkem fantasmagorického filmu se to nestane a nijak extrémně fanouškovo srdce snímek neoblaží, ale jako rodinná podívaná jsou Grindelwaldovy zločiny příjemně koukatelné. Druhé pokračování tu bude co by Abrakadabra, tak snad se máme s touto kouzelnou partou na co těšit.

Halloween již zas po několikáté vtrhl na filmové plátno a hororové překvapení je tu mezi námi v mžiku kmitu dobře nabroušené kudly. Režisér David Gordon Green natočil momentálně svůj nejlepší film, který kvalitativně se hodně přiblížil k dílu prvnímu, neb hold je ve filmu znát každým coulem. Hudba od Carpenterů je nesmírně působivá, podtrhává děsivou atmosféru filmu, která se neustále nese na krví promáčené nitce brutálního napětí. Michael Myers je po několika nepříliš zdařilých variací na dané téma zpět v plné síle a my můžeme pět ódy chvály na film, který se tvůrcům opravdu, ale opravdu povedl.

Novodobý Predátor prošel nelidským krokem evolucí a máme tu dílko, které Shane Black dovedl k sebeparodující dokonalosti. Některé postavy se měly vyškrtat již při psaní scénáře včetně geneticky upraveného Predátora se svými psy, jenž nepůsobil na plátně zrovna nejlépe. Pár fórků bylo opravdu k popukání jak čerstvý popcorn, jen si nejsem jist zda jich nebylo přespříliš a zda jich bylo vůbec třeba. Pokud se rozhodnu ještě někdy na snímek podívat, tak si mozek raději oblažím lihovinou a třebas v závěru budu skomírat blahem, což se za střízliva u tohoto Predátora bohužel nestane.

První pokračování Sicaria dostalo nový háv v podobě režiséra Stefana Sollima, který se prodral na výsluní výtečným snímkem Suburra. V Sicariu Del Toro neztrácí s Brolinem na charismatu a jejich herecká účast je hodna uznání. Film má plno silných momentů, které jsou obdivuhodně dechberoucí s propulsovaným hutným zvukem deroucí se z pevně ukotvených repráků, ale bohužel střípkem úrazu je scénáristova listina, která občas zaskřípe zuby a srazí snímku královský hřebínek. Soldado i přesto neztrácí na atraktivitě a pokud mu občas nějaký ten renonc odpustíme, tak ve výsledku můžeme být více než nadprůměrně spokojeni.

Steven Spielberg zapnul herní konzoli a hra s názvem Ready Player One v mžiku kmitu kolibřích křídel rozzářila svou digitální smrští divákův zrak. Film je svou vizualizací působivý od alfy do omegy, jen občasně mi přišlo, že je tam toho až přespříliš. Rozhodně Steven zas ukázal, že jeho klopýtnutí v režisérském křesle je minimální a fantasmagorie jeho hravou parketou. Teď už jen dychtivě vyčkávám příchodu dalšího dobrodružství Indiana Jonese, které doufám, že bude stejně tak působivé jako velmi povedená filmová hra Ready Player One.

Guillermo del Toro odstoupil od režisérského polokřesílka do produkční kukaně a režisér prvního pokračování Pacifické rýmy DeKnight rozhodně svým počinem zklamal. Obsazení není nijak zajímavé, řekl bych chvílemi až k smíchu a možná jím bylo cíleno včetně filmové náplně na diváctvo věkové kategorie dvanáct a méně. Na scénáři se podíleli Kira Snyder, Emily Carmichael, Steven S. DeKnight a T.S. Nowlin a ta přehršle jmen s výsledným filmem dává jasně tušit, že tady spíše šlo o společenské aktivity v rámci kokainových dýchánků, kdy při plutí na obláčkové nirváně se akčně škrtalo již použitou versatilkou o sněhem obarvený papír. Pacific Rim nepovstal, ale svou průměrností spíše upadá v zapomnění.

Eli Roth upekl na horkém pekáči remake filmu Přání smrti v jehož prapůvodu exceloval Charles Bronson. Zde byl nahrazen neméně zdatným Bruce Willisem. Filmu se dá spousta věcí vytknout, scénář je pln několika krvavých skvrn nepochopení, ale když dojde na věc, je v ní, díky bohu, ten náš starý dobrý Bruce. Poslední dobou jsem neměl možnost zaznamenat nějaký výtečný Willisův film, což není ani tento, ale rozhodně je dobré poděkovat i za těch několik příjemných akčních sekvencí přející smrt. Eli Roth žádný velký majstrštyk prozatím nenatočil a ani u Death Wish tomu není jinak, ale jako klasická oddechovka to splnilo normu i můžu se v poklidu bez zaplacení dalšího jízdného s příznačnou kapucí na hlavě cournout multiplexem na jiný film.

Steven Spielberg rozevřel složku s označením Top secret a Pentagonská akta spatřila, díky pevně rozprostřenému filmovému plátnu, divákovo oko. Dialogová smršť provázející celý film rozkmitala verbální ústrojí hereckého ensemble v čele s Tomem Hanksem a Meryl Streep. Z počátku jsem lapal po stále ještě nezažehnuté svíci v myslitelně, neb mi chvíli trvalo sesoustředit mozek na patřičnou úroveň. Film je pln slov, třepotajících se neustále ve větru, jak čerstvě otištěný novinový papír a já po nějaké chvilce byl zahlcen akty obnažující zcela válečný konflikt ve Vietnamu. Spielberg určitě má lepší filmy než tento, ale vzhledem k zajímavosti probíraného tématu nemohu říct, že bych byl zneradostněn stráveným časem v kinosálovém lóži. Ba naopak mohu s poklidem v duši poděkovat za danou možnost zapojení mozkového aparátu.