salisbury

The Revenant od mého oblíbeného režiséra se skvělými herci jakými jsou Leonardo DiCaprio či Tom Hardy mě utvrdil již z počátku pouhými informacemi, že se bude opět jednat o dílo velmi zdařilé. Příběh inspirovaný skutečnou událostí, který byl syrově odvyprávěn úžasnou kamerou, mě nenechal v klidu dýchat. Hugh Glass, ztvárněný Leonardem, je legendou, která toužila díky své story být zmedializována a tohle zfilmování se mi tuze líbilo. Pro můj měšťácký mozek není zcela pochopitelná možnost přežití v chladem obalené drsné krajině a proto jsem rád, že tento opus mohu sledovat ve vyhřáté místnosti svírajíc v ruce horký hrnek s plápolajícím dýmem rozvoněného svařeného vína.

Jennifer Lawrence alias Joy je hlavním tahounem celé této filmové cesty za úspěchem, která dostala inspiraci z reálného prožitku. Film zpočátku nabíral pozvolné obrátky, které vzápětí v motoru rotovaly již setrvačností, bohatě dostačující k tomu, abych ocházel z kina spokojen. Jennifer herecky září a zaslouženě je hodnocena kritiky pozitivně i ostatní účastníci této jízdy radosti nezapadají sněhem a jsou výraznými postavami tohoto filmu. Robert De Niro či Isabella Rossellini snad ani neumí nehrát, takže ty jsou vždy potěchou hereckého oka. Teď už jen zbývá si objednat od Horsta tolik žádaný a vychvalovaný mop, abych pocítil kvalitu na sto procent.

Sázka na nejistotu byla pro mě velmi zajímavá podívaná. Z počátku jsem vůbec nevěděl na kterých hodinách odbíjí půlnoc, ale postupem času jsem se do děje protkaného finančními výrazy prohryzal jak krysa do truhlice plné zlaťáků a vytušil, že se jedná o velmi zdařilé dílko. Christian Bale byl jako vždy skvělý a též mohu poplácat po rameni Steve Carellovi, který se začíná pomalým krokem vetchého starce vymaňovat ze škatulky komediálního přiblblíka a jeho výkon si zaslouží pochvalu před nastoupenou rotou. Film je náročnějšího ražení s lehkým citem pro vtip a závěr za zvuku Zeppelinovské klasiky mě nechal nedutaje sedět až do zatemnění kinosálové projekce.

Rocky uvadá tlakem let a tak je potřeba tuto zavedenou značku oživit. Nastupuje Creed pod vedením Rockyho, který mu tímto filmem předává boxerské rukavice. Tuším, že po slušném ohlasu si Creed v nejbližší době vybojuje pokračování, které možná již bude bez Rockyho, ale to bych nerad předbíhal genetickému vývoji tohoto sportovního přenosu s notnou dávkou lidského porozumění. Sly je stále přínosným tahounem, což je na filmu hodně znát, ač Jordan odvádí velmi slušnou práci a to nejen mezi provazy boxerského ringu. Creed nás neustále knockoutuje zaběhlým klišé, kostra příběhu vykrádá sama sebe, ale chemie mezi přítomnými a mou nezměrnou maličkostí zafungovala a já díky ní, ač nejsem chemik, jsem byl po skončení filmu ve spokojené náladě. Johnson je Creed, ale Rocky je prostě ROCKY.

Mnou velmi očekávaný snímek, který vznikl díky úderům psacích potřeb bratrů Coenových a následným režijním direktem Spielbergovým, mě naštěstí nezklamal. Tom Hanks dopravil svým dokonalým herectvím příběh až na Most špiónů a jeho cesta byla stěžejním základním pilířem celého filmu. Bez něho by přeci jen mohl příběh lehce pokulhávat a možná i občas zakopnout. Story bylo inspirováno skutečnou událostí, která z tohoto filmu dělá něco víc, než jen pouhý film.

Exupéryho Malý princ byl vnořen do příběhu animovaného filmu, který ač se občas snaží, tak vůbec nepůsobí nijak dětsky, což se dá díky filozofickému předlohovému opusu očekávat. Síla filmového díla je v některých momentech stejně mohutná jak v pisatelském plátku a zpracování se mi nadmíru zamlouvalo. Velmi rád bych uvítal ke zhlédnutí verzi bez dabingu, který zbytečně zakrývá původní hvězdné obsazení. Kniha vždy bude knihou a film filmem, ale pokud takhle zajímavě bude ještě někdy zpracovaná papírová ojetina, nemám velkých výhrad.

Johnny Depp konečně září v roli, která mu sedla jak dobře mířená facka. Zastínil tím svitem brilantní osazení tohoto filmu, zejména Joela Edgertona či Benedicta Cumberbatche. V každém záběru, ve kterém se Johnny mihne, stoupá kvalita filmu o nějakou tu kouřovou píď vzhůru. Jediné co sráží tento film na kolena, je dle mého usouzení zbytečně dlouhá stopáž. Tuším, že po lepším střihu, by tento film získal na svižnosti a nemusel by upadat jak stoletý prach na poličku. Film Black Mass si, ale i přesto získal moji pozornost, která je k tomuto kousku přitahována jak střelka k severu, neb Johnny byl svižný akurátně.

Příběh Otcové a dcery v tomto psychologickém dramatu za kvakerské účasti gladiátorského Russella jsem vsákl na jeden dlouhý zátah, který ve mně zanechal pocit přemýšlivé trudomyslnosti. Aaron Paul ukázal, že nepotřebuje nijak výraznou rychlost k tomu, aby dokázal, že umí i hrát. Amanda Seyfried je jako vždy se svými vyboulenými kukadly kouzelná a z Kylie Rogers roste velká herečka, u níž doufám, že její dětský talent nezanikne ve světě drog a jiných opojných látek. Byla by to škoda. Russell Crowe si vybral látku, která není pro všechny, zhostil se jí velmi dobře a já jsem v potěše, že tuhle roli na svoje ramena nasadil, neb to bylo v jeho podání srdcervoucí herecké opojení.

Philippe Petit a jeho životopisný příběh o přípravách a následném plnění snové vize, ohledně přechodu po nataženém lanoví mezi mrakodrapovými dvojčaty města New York, mě připoutal nedýchaje do sedačky. Zemeckis krásně rozvyprávěl příběh do vrcholící finální hloubkodrásající efektní podívané, kdy v Imaxu se tajil dech a já držeje madel doufal, že mě nesebere z vrcholu budovy poryv větru. Přes 400 metrů výšky je přeci jen dost na to, aby si člověk při pádu mohl přečíst i pár stránek své oblíbené knížky. Joseph Gordon-Levitt krásně vrazil francouzštinu do své rodné angličtiny a naplnil svou roli nervy drásající odhodlaností. Krásný film se závěrečnou scénou, která je naprosto famózní.

Skvělá rádoby onemanshow Matta Damona na planetě zarudlé jak počínající akné se mi tuze líbila. Matt již v Interstellaru započal kariéru trosečnického planeťáka, možná proto, aby zde na vzdálené tyčince Mars opět ukázal vesmíru jak se dá přežít s minimem kyslíku díky sesbíraným životním znalostem a prošel si tak katarzí sebe sama. Jessica Chastain rozvlnila v Marťanovi svou hřívu v barvě planety pojmenované po římském bohu války stejně tak jako již ve zmíněném Interstellaru, kde čichám u obou aktérů malou galaktickou spojitost. Ridley Scott předvedl, že mimozemský svět mu není nikterak cizí, ba naopak velmi blízký a zabydlel se v něm parááádně. Jsem rád, že jsem mohl alespoň na chvíli okusit jeho bydlení, které s připlutím modrého disku ochutnám znova a rád.