salisbury

Luna rozvířila kouzelný hvězdný prach, který se usadil na příběhu jenž je nafouknut Woody Allenovskou scénáristickou genialitou. Hrátky se slovy, které mistr vždy umí velmi příjemně vměstnat do úst herecké společnosti, jsou hřejivě malebné a rozhodně nenudí. Colin Firth opět ukázal jak umí brilantně prodat svůj šarm a hlavně herecký um. Emma Stone by zas svou neutuchající roztomilostí mohla rozladit nejeden tranzistorový přijímač, který je pevně ukotven v síti kmitočtové frekvence. Kouzlo měsíčního svitu je balzámem na duších těch, co rádi se nechají unést v hvězdném korábu vtipné noblesy.

V oku tornáda jsem se uchytil i pohleděl mu ze sítnice do retiny za bouřlivého křiku zvukového systému Dolby Atmos. Efektně destrukční podívaná za běhu mizerného příběhu, který byl v objetí kamerové armády nejen lovců vzduchových vírů. Richard Armitage by si zasloužil rozhodně zajímavější roli než tuto záchodovou, která po spláchnutí zmizí v dějinách potrubního systému jen s lehkým zašplouchnutím.

Galaktický rej vesmírného chaosu za zvuku hudby osmdesátých let rozprostřené v kosmické katarzi jsem si užil k bohulibé spokojenosti neb jsem byl obklopen světem, který mi přišel neotřele velmi příjemný. Partička strážců spolu souzní silnou harmonií a já jsem rád, že jsem se do této skladby mohl pln oddechu zaposlouchat. Hlasová účast Vin Diesela byla nadmíru vtipná a myslím, že nominaci na sošku ze zlata má víceméně jistou. Galaxie nechť je i nadále střežena touto skupinkou hrdinných es, čímž já o to více budu odpočívat v pohodlném bezpečí na planetě s razítkovým označením Terra.

Opět jsem se v režijní tyranii Scotta Derricksona ocitl pod ochranou svěceného krucifixu, který vyháněl démony z těl duševně infikovaných. Šílená bezmocnost mě děsila stejně tak jako démon sám, jenž je rozprostřen v nekonečnu a zírá zrakem prázdnoty ze skulin naplněných neočekávaností. Jim Morrison napnul své hlasivky a Ray Manzarek rozechvěl měchy svých varhan i The Doors doprovodili dost výrazně tento film svou mysteriózní genialitou, která v určité chvíli gradovala v neskutečnou filmovou originalitu.

Očista již v prvním počinu mnou zacloumala neb tento projev násilí je mi velmi cizí a nejsem schopen ho přijmout. V anarchistickém druhém vyhlazovacím díle jsem stále lapal po dechu a věřil v to, že tato brutální záležitost zůstane umístěna jen na plátně filmovém neb do reálného prostředí bych to zanést jak vir rozhodně nechtěl. I přes očistný nápad, který se mi nikterak nezamlouvá si myslím ve svém pacifistickém mozku, že tento díl si drží laťku na slušné úrovni vzhledem k části počínající, která započala rozklad mého humanisticky smýšlejícího traktu v útrobách hlavy stále ještě pevně přisáté ke krčním obratlům.

Hercules se rozmáchl svým mastodontním kyjem po filmovém plátně jak malíř štětcem po suknu rozprostřeném na blind rámu i velký klacek zasvištěl nad hlavami nepřátel a bájný hrdina povstal v roli polobožského nesmrtelníka, jehož síla je nadpozemsky znatelná. Dwayne si velmi zdařile oblékl šat s označením Hercules a tento oblek mu nadmíru slušel. Obsazení bylo velmi lahodící mému zraku a já jsem mohl v něžném cvakotu zubů si v příjemném odpočinku dopřát nepříliš dlouhý film o znovuzrozené legendě. Dwayne zaslouženě může ze svých úst zvolat "I´m Herculeeeees!" a já mu to vždy rád uvěřím.

Opice sedíc rozkročmo na koňském hřbetě rozúsvitila svou pochodeň a hrdě ji pozvedla nad hlavu osvětlujíc devastaci lidského plemene. Úsvit planety opic rozetřel v mých kukaních příběh vybroušeným kamenem, který byl zpracován velmi poutavě a já jsem se do něj nechal vmrštit i za cenu nákazy opičí závislosti. Caesar v podání Andy Serkise byl neskutečně brilantní, rozený mírovůdce, který svůj opičí mozeček namáhá víc než my ten svůj. Skvělé pokračování, u kterého věřím, že bude ve stejně kvalitním tlukotu lidoopských pěstí v blízké budoucnosti pokračovat. Necht žije monkey business.

Rozpohybované obrázky binárem, né vždy lahodí mé potěše. Cvičení draka je toho velkou vyjímkou neb je to dokonalost sama. Již první počin ve mně zanechal velmi příjemný pocit z dobře odvedené práce a není tomu jinak u druhého dílu, který je stejně tak skvělý, jak dobře vypracovaný preclík pečíc se v troubě ohřívané ohněm chrlícím se z dragonské tlamy. Kéž by bylo víc takových animáků, které jsou určeny nejen sotva žvatlajícím jedincům s rozmatlanou přesnídávkou kolem ústního otvoru, ale i těm, kteří již mají dětství dávno za sebou, čímž pádem i ty přesnídávkové obličejové mazanice.

Časová smyčka stahující se na hraně zítřka, restartována omegou, byla velmi brilantně zakomponována do vcelku jednoduchého příběhu, kterému vévodil Tom Cruise. Trošku jsem se obával neustálých opakovaček, ale naštěstí byly podány velmi vkusně, některé dokonce mě přinutily se usmát až srdce dostalo záchvěv padoucnice. Děj byl svižný, neměl jsem nutkání se topit v nevědomosti a jen jsem si tu jízdu, stále dokola jak chycen v kolotoči času, užíval.

Rakovinovým bujením zhoubně nasáklý příběh mi doširoka rozevřel zkornatělými víčky oční jamky a já hleděl pln smutku na souznění dvou lidí skomíraje pnoucí se k životu. Jejich láska dokázala přemoct mnohé a radost ze života byla díky ní pohonným motorem opomíjející přicházející smrt. Ač prvoplánovitost klišoidního příběhu je jasná, přesto nabízí příjemně melancholický pohled do světa lidí, kteří bojují s tím, co visí jak Damoklův meč nad každým z nás.