Mylouch

Neuvěřitelná alegorie společnosti, nastolující otázky po odpovědnosti každého jednotlivce. Zásadní žánrová klasika, která by v historii kinematografie chyběla, nenápadně revoluční námět v nekompromisně samozřejmém stylu, maximálně úsporná hudba s názvukem Coplandova Billy the Kida, příběhu podřízené scény s koňmi. Přesvědčivě herecky i režijně ztvárněný děj, založený na situační spolupráci i střetech osobností s rozdílnými charaktery, společenským postavením a morálními východisky v prostředí, kde se pravidla hry určují přímo na místě a dynamicky se mění podle síly, odvahy a zainteresovanosti zúčastněných.. "-Buďte bez obav, Bůh není. - ... v žádném z nás :(... A co peklo ? To také není? - To je !"

Saloon, šerifské hvězdy, železnice a telegraf v hlavní roli. 3-4*

"Předu ti osudu zlatou nit..." Režijní provedení bohužel nedosahuje kvalit scénáře a práce s herci nabízí pouze herecké šarže. Přesto je osa příběhu dostatečným tahounem příjemné televizní pohádky. Potěší typově netradiční hrdinka - neokázale ubrečená Johanka - Magdalena Bičíková.

Cenný nečernobílý pokus o vyrovnání se současností. Kvazidokumentární styl je při řídkém scénáři ctností z nouze. A pokud je vývoj očekávatelný, zbývá jen okořenění stopáže filmovými prostředky - akcí, kamerou, ♫ hudební charakterizací odlišných kultur, symbolickými detaily, více či méně svižnými a neformálními dialogy. V nich vychází lépe zpracování známější strany konfliktu, irácká tvář má pak často převahu v herectví, ale její kulturu charakterizují spíše povchní banality. Výsledkem je obžaloba použití radikálních prostředků, nepřipravenosti silnější strany konfliktu a jejího morálního selhávání, které však vyznívají trochu prvoplánově a kromě syrovosti masakrů i hluše.

Cyklus, jehož díly výrazně kvalitativně stojí a padají s osobnostní zralostí těch, kdo stojí před kamerou. 4* - díl 1 // 2-3* - díly 3+4 // 1-2* - díl 2

Animace, parazitující na animačním vývojářství Doby ledové a skluzavkové scéně z Pyšné princezny, aniž by přidala mnoho navíc. Titulky prozrazují vysoký podíl indických tvůrců. V indickém kontextu se může jednat o emancipační projekt vůči kastovní společnosti, zaměřený na dětského diváka. Podobné projekty si zaslouží výraznější komediální a dramatický rukopis, který by teprve využil charakterů zvířecích postav. Ocenění patří hudbě. Věnováno památce Dennise Hoppera, který namluvil Tonyho

Troufám si říct, že slečna Barbora je nejkrásnější českou ženskou literární postavou a ani seriálově-filmové zpracování jí půvabu neubralo. Pokud všemu sekunduje stejně archetypální teta Kateřina a Milouš nebo pánové Lipský s Lasicou, když Vízner odehraje svůj vysoký standard, jak ho známe z Městských divadel pražských, a vše korunuje staromilsky postmoderní Saturnin v Havelkově podání, je o zdařilou adaptaci Jirotkova románku ve spolehlivě chápající Věrčákově režii postaráno.

Nejživější z "dívčích" filmů V.Chytilové s výbornou improvizovanou stylizací obou hlavních rolí, úžasným scénáristickým konceptem, originální kamerou a skvělou ♫ jazzově hudební náladou M.Kořínka. Excelence filmu vynikne především v kontextu dobové posrpnově normalizační a výročně osvobozenecké produkce. Přímé a hravé odkazy najdeme u generace Věřiných žáků: Steindlera, Svěráka, ad. Navíc film tematicky těsně navazuje na historický populační boom. Dodnes spousta infantilně-dospělé zábavy i námět na vážné zamyšlení. "Vidim, že se vyznáš !" - "Dyť jsem taky z Kardašovy Řečice .... ty kandidáte !" 4-5*

Výborný scénář, trochu mě ale zklamalo na Dudka málo přesvědčivé režijní zpracování a časté televizní přehrávání především pedagogického sboru. Tehdy mimořádně nadějný výkon S.Postlerové. 3-4*

Asi z povinnosti vyrobený dokument o sprejerech, mezi jejichž silné stránky mluvené slovo nepatří. Nic nového nepřinášející náčrt o sebevědomé subkultuře, plné myšlenkových banalit, v řemeslné manýře, snažící se o stejnou míru subkulturnosti i odeševnělosti. V tomto ohledu skutečný "dokument".