Réžia:
Jiří VěrčákKamera:
Josef ŠpeldaHudba:
Josef SpitzerHrajú:
Ondřej Havelka, Oldřich Vízner, Lucie Zedníčková, Jana Synková, Petr Vacek, Lubomír Lipský st., Milan Lasica, Dalimil Klapka, Jan Laibl, Jiří Bruder (viac)Obsahy(1)
Saturnin je sluha, který se stane pánem svého pána. Mladý muž dobrého společenského postavení a vychování, trochu konzervativní, získá, ne vlastní vinou, sluhu Saturnina. Ten se de facto stane pánem svého zaměstnavatele a způsobí v jeho dosud poklidném životě řadu překvapivých zvratů a situací. Ty by se bez Saturnina daly těžko zvládnout. Už proto ne, že by bez něj pravděpodobně nikdy nenastaly. Saturnin je v Čechách pojmem již několik generací. V roce 1942 napsal spisovatel a novinář Zdeněk Jirotka (1911 až 2003) knížku s tímto názvem a od té doby byla vydána dvanáctkrát. Čtenáři ji milují pro její suchý humor, ne nepodobný "anglickému", množství parodií a nadsázky a zejména pro absurdní situace, do kterých uvádí svérázný sluha Saturnin celé své okolí. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (422)
Nelíbí se mi tahle verze, protože připomíná spíše rozhlasovou hru. Ano, příjemně starosvětskou, ale rozhlasovou. Všechny vtipy jsou bez ladu a skladu odvyprávěny. Chybí tomu inscenační nápad, převedení slovních vtipů do obrazových. Už jen ten začátek - představte si, jak by jinak vypadala úvodní scéna, kdybychom ve velkém detailu viděli tvář doktora, na níž občas přistane šlehačka, a on naprosto vážně vypráví svou o koblihách. A jak kamera odjíždí, vidíme v celku, jak celá kavárna spolu bojuje a svádí šlehačkovo-koblihovou bitvu. Prostě se na to sice příjemně dívá, ale vtipy jsou zabité, občas dokonce stokrát zopakované, aby je pochopil i největší blbec (ví Bůh-výbuch), a jedinými pozitivy jsou dokonalý Vízner a ke konci setapouch. ()
Knihu Saturnin jsem si ze zdvořilosti nechal vnutit jako něco, od čeho jsem nečekal nic víc než lehoučkou zábavu do tramvaje. Tak jsem se do ní v tramvaji pustil a skončil jsem až ráno na koleji, naprosto konsternován a okouzlen. Takovou sílu jsem nečekal. Dokonalé blaho. Okamžitě jsem rozvinul interpretační hypotézu (klíčem je scéna, v níž teta zběsile napadá dědečkovu závěť). Pokud jde o adaptaci (myslím, že jsem viděl seriál i sestříhanou verzi): sílu předlohy postrádá, celkově je to slabota. Přesto působí velmi sympaticky, předlohu neničí a něco z původní atmosféry se jí daří uchovat. Především ale disponuje okouzlujícími a typově dokonalými představiteli jednotlivých postav. ()
Naprosto příšerné po všech stránkách. Dal jsem tomu po letech šanci, ale opět žádná změna k lepšímu. Film o ničem zůstane filmem o ničem, a nechce se mně věřit, že opěvovaná literární předloha se dočkala tak odpadového zpracování na úrovni dopolední televizní inscenace. Na velké plátno maximálně nevhodné, v televizi se na to stejně nikdo nedívá. Kurva, dávejte v televizi už normální filmy. Kdo se má na to dívat! A platit koncesionářský poplatky za takový vyblitý hnusy nějakých pomatených a rádoby intelektuálních tvůrců. 0% ()
Kdo nečetl knihu, může být nadšen. Kdo ji ale četl, ten toto nadšení rozhodně nemůže sdílet. Snaha o zachování dialogů je sice záslužná činnost, leč přesto ve filmu v některých scénách onen knižní situační humor ani zdaleka tak nevynikne. Co se ale myslím autorům filmu povedlo, to bylo herecké obsazení. Oldřich Vízner v titulní roli sice není naprosto jedinečným Saturninem a možná bych si v té roli dokázal představit i někoho jiného, ale kus toho Saturninova "uličnictví" z něj vyzařuje. Přesně se ovšem do svých rolí hodí Ondřej Havelka a Jana Synková, ale i Lubomír Lipský nebo Milan Lasica. ()
Slyšel jsem, že pan Jirotka, dokud žil, odmítal všechny nábídky na zfilmování Saturnina. Dobře dělal! Nemohu si pomoci, ale tento film není příliš povedený a míjí se s duchem knihy. Dobové kostýmy a brnkání na nostalgickou strunu všechno nezachrání. Vlastně ani nevím, zda lze dnes tento příběh s úspěchem zfilmovat. Snad dříve, kdyby tetu Kateřinu hrála R. Šlemrová, slečnu Barbaru N. Gollová a dědečka T. Pištěk.... Přidáno 15. 1. 2012: Po necelém dvouroce a občasném zahlédnutí soudobé komediální "tvorby" musím částečně rehabilitovat a přidat hvězdičku. ()
Galéria (8)
Fotka © Česká televize
Zaujímavosti (11)
- Zdeněk Jirotka se inspiroval prací P. G. Wodehouse. (NinadeL)
- Když Jiří (Ondřej Havelka) spadne do tůně a pak se vynoří, nemá levé sklíčko od brýlí. V následujícím záběru se mu ale ve slunci zalesknou obě skla brýlí. (Aknah)
- Závěrečná svatební scéna byla natáčena v kostele sv. Matěje v pražských Dejvicích. (yurasch)
Reklama