Mylouch

Jana Koubková provádí zákrutami svého života způsobem daleko civilnějším a osobnějším, než ji známe z koncertů nebo jejích rozhlasových pořadů. Nechybějí archivní televizní záběry.

"Každý kněz má znát řádku zbožných útěch pro podobné situace, ale já nevím, co říct." Jen víc takhle poučných dní. Krásná Spencerova (dědek jeden sentimentální) konečná v divotvorném scénáři pro konverzační ateliérovku na žhavé téma. I s odstupem let nejspíš 4* ("Myslí si, že jeden z našich synů bude prezidentem Spojených států" :D )

Na 90.léta slušný potenciál televizního námětu postaveného na problémech dospívající dívky v podání neznámé Anny Duchaňové, ze kterého režisérka nedokázala udělat nic, čím by přesvědčila o svých vypravěčských schopnostech. Zkrátka česká režisérská škola 90.let. Velká škoda nevyrovnaného hereckého obsazení, což se naštěstí týká jen epizodních rolí.

Rež. Markéta Nešlehová

Hezký civilní způsob pojetí vážného historického tématu v malém českém provedení. Četné záporné odchylky v herecké kvaitě výrazně podrážejí nohy ambicím projektu, založeného na výborném scénáři, dialozích a drobných režijních nápadech i celkovém retro stylu. Nejvíce mě mrzí Budařova promarněná příležitost podat postavu střízlivějším způsobem a nudná kamera ve statických komorních scénách, záběrech z ptačí perspektivy, nebo estetizujících filtrech. V Želarech se podařilo podobně napjatou atmosféru doby skloubením filmových nástrojů vyjádřit přesvědčivěji. I některé scénáristicky naivní polopatické (násilně setřižené) scény bylo možné si odpustit a bicykl jako romantický symbol odboje už nechci znovu vidět. ♫ Hudba je snaživá nuda bez řemeslné zručnosti, pochvalu naopak zaslouží zpracování ústředního kolektivního dramatu s mrazivě osudovým vyzněním. Jedna z lepších Rodenových rolí.

Výborná oddechová romantická komedie, která v jistém věku osloví a při schopnosti nadhledu snad i pobaví velkou část současnic.

Intriky, láska a podnikání v prostředí střetu zločinu a "práva", v němž platí situačně kreativně dotvářená pravidla, jiná než k jakým jsme byli vychováni - předobraz polistopadových let. "Kdo neví, že slouží, slouží vždycky nejlíp !" Po dvaceti letech mrazivě trpce aktuální. Skvělý Havlův starosvětsky vtipný, chytře propracovaný text a režijní i herecká stylizace. ♫ Velké plochy náladové, na Weillově základu postavené Klusákovy hudby možná často posouvají vyznění do málo hravých, příliš romantických končin. 3-4*

Stopa Charlieho vede do České republiky, ale je tu i registr sousedů z naší chicagské čtvrti. Jako obvykle spolehlivá C.Keener, ( i v českém znění ) důvěryhodná L.Liberato, bohužel i rozpačitá a nudná režie se zoufale ♫ nefilmově nenápaditým použitím hudby Nathana Larsona, které námět zabíjejí. Nízkorozpočtový film, v němž postava otce je hybatelem děje. 2-3*

Příběh hrdinného partnerství hrázného-odbojáře a Rudé armády v rámci brněnské operace. Zajímavě experimentálně kreativní přístup (hudba, koncept) k formálnímu zpracování dobově povinného tématu k 30.výročí osvobození v podobě deníku hrázného. To představuje kombinaci televizní inscenace, doplněné o exteriérové scény z prostředí přehrady, a komentovaných dokumentárních záběrů vojenských operací. Hudba: Josef Ceremuga.

Jedno z mála funkčních využití extrémní Suchařípovy herecké stylizace v ženské hříčce o upoceně fešáckém věku babího léta. "Vona bude stará jako já, baba jedna nechutná.". Co všechno ty holky scénáristický v manželství neodkoukaly ! Hudba: M.Kořínek, improvizace J.Stivín. 3-4*