principessa

Nádherně udělanej dokument, který mi konečně pomohl ujasnit si informace o 2. světové válce a prožít si, naštěstí jen na obrazovce, ty hrůzy s obětmi tohohle masakru našich dějin. Současné události bohužel přidávají tomuto dokumentu na aktuálnosti.

Francouzské komedie miluju, ale tahle je jedna z vůbec těch nejhorších, co jsem kdy viděla. A nebo už jsem prostě přesycená všemi těmi řečmi o uprchlících, rasistickými poznámkami všude kolem, a korektnostní či nekorektností lidí na toto téma. Viděno ve špatný čas na špatném místě? Kdo ví. Každopádně pro mě velice slabé. Je otázka do jaké míry v tomhle filmu může svou roli zahrát dabing.

Hodně silný sociální drama, zvlášť, když si uvědomíte, že tohle ty lidi fakt zažívali a například i v Kanadě jich můžete potkat několik,kteří tuhle dlouhou cestu za svým snem a lepším životem opravdu podnikli a vyšli z ní jako vítězové.

Proč panebože, proč mi to Burtone děláš? Neočekávala jsem od toho mnoho, a to ačkoliv se jedná o Burtona a i přesto mě to neskutečně zklamalo, a to právě proto, že se jedná o Burtona. Nebýt to jeho dílko, bylo by to za 3, ale vzhledem ke jménu režiséra se s hodnocením nepohnu ani o chlup výš. Pokud se mi Temné stíny nelíbily a já si myslela, že Burton mě nemůže zklamat víc, tak to jsem se teda pekelně spletla! To jsem totiž ještě nevěděla, co mi naservíruje tento rok! A nejspíš Temným stínům hodnocení zvednu, protože ačkoliv jsem si v té době myslela, že to není Burton, tak přiznávám, že jsem se spletla, je to Burton, ačkoliv velmi fraškovitý a nevkusný.... Big Eyes ale teda Burton nejsou a netvrďte mi, že jo.... Proč sakra všichni aktuálně blázní s příběhy podle skutečných událostí? A proč se tím do pytle nechávají strhnout i takový velikáni jako je Burton? Pro mě můj kdysi nejoblíbenější režisér začíná postupně umírat ve své tvorbě... Prostě holt když člověk nasadí laťku vysoko, občas je těžké jí udržet. Chápu, že není možné jet pořád ve stejné lajně a produkovat jeden film za druhým pořád ve stejném směru, umělec by měl experimentovat a přicházet s novými věcmi, ale tohle??? Podle mě rozhodně nejhorší Burtonův film. Pár haha scén se zde najde, nejsou každopádně ale ničím výjimečným. Jediné dvě scény se mi moc líbily: scéna s vidličkou, a scéna se zápalkami, v těch jsem Burtona našla, stejně jako v počátečních záběrech na barevné americké domečky téměř jako vystřižené z mého milovaného Edwarda, tím to ale hasne a na hodnocení nic nemění. Podání příběhu stojí docela za starou belu, není tam pořádná gradace, všechno tak nějak jede umrle a bez šťávy stejně jako charakter hlavní hrdinky a stejně jako utahaná tvorba Lany del Rey, která to celé doprovází. Ironicky tleskám a říkám, že Burton v mých očích nemohl více klesnout!

Francouzi prostě umí filmy odehrávající se v jedné místnosti. Je to takové filmové divadlo a mě to vždycky tak strašně baví. V jednotlivých dialozích se naprosto vyžívám a v originálním znění je tenhle skvost francouzské kinematografie prostě boží! Skoro by to mohla být variace na Diner des cons s podnázvem: "Tentokrát vážně!". Zbožňuju absurditu, zbožňuju Francouze a francouzštinu, baví mě extrémy - bylo jen málo šancí, že se mi tohle nebude líbit.

Já vlastně kupodivu o Váňovi téměř nic nevím, a to i přesto, že jeho stáje a jeho dům se nacházejí jen pár kilometrů od mého bydliště a Bohuslaví alias "Váňovem" velmi často projíždím. Ani to mě však nikdy nepřimělo, zajímat se o jeho osobnost více. Dokument tudíž u mě neměl na čem stavět. Snímek se spíš podobá takovému homevideu, na které se občas koukáme se známými a příbuznými u nás v garáži, neurazí (ani nenadchne), nicméně líbilo se mi, že si dokument ani samotný slavný žokej na nic nehrají. Váňa mi svou mluvou velmi připomíná strýčka z Moravy, jako by mu z pusy vypadl. A já sem se při sledování jen utvrdila v tom, že koňské závody opravdu nikdy nebudou mým oblíbeným sportem, je přeci naprosto děsivé a hrozné vidět, jak se ta zvířata kolikrát zraní pod vedením mužíčka na zádech, po býčích zápasech ve Španělsku je tohle asi ten druhý nejhorší možný sport, pokud se to tak vůbec dá nazývat.

O tomhle filmu jsem slyšela mnoho chvály a když jsem se k němu docela natěšená konečně dostala, musím říct, že žádný wow efekt u mě nenastal. Byla to tedy dobrá či špatná náhoda, jakou jsem se k tomuhle snímku dostala?... Myšlenka převtělení zemřelých rodičů, otce a matky, do postav Otty a Any je vskutku zajímavá a až perverzní - takovým tichým způsobem. Nicméně tenhle druh perverznosti není můj šálek kávy, i přesto, že perverzní snímky většinou velmi uctívám. Medem mi do duše příliš nepromluvil a přiznávám, že jsem měla trošku problém se čtením mezi řádky, občas mám raději přímočarost.

Zatažena do kina na něco, na co bych svévůlí nikdy nešla - co bych ale neudělala na kamarádky narozeninový den, že! A tak jsem podstoupila 77 minut mučení, které bych přirovnala k mučení s použitím takzvaného waterboardingu, který vyvolává silný pocit topení, k utonutí však nedochází. Bohužel! Raději bych utonula, než tento film vidět znova. Hřebejk, který se pokouší o komedii odehrávající se v jedné místnosti, tak dokáže v divákovi bravurním způsobem vyvolat zvláštní pocit nového typu klaustrofobie, který je ještě umocněn návalem trapných nikdy nekončících převratů! Čeho je moc, toho je příliš!

Sean Penn a la Dustin Hoffmann mi opravdu zrovna nepřirostl k srdci a jediné, co mi během filmu udržovalo hladinu emočního cholesterolu byla nádherná hudba Beatles a tudíž z velké části hlavně proto ty dvě hvězdy!

Temné stíny se u mě setkají rovněž s temným hodnocením! Kdyby se mezi hlavními postavami neobjevil Johny Depp a Helena Bonham Carter, nejspíš bych ani nehádala, že tenhle ubohoučký výtvor vzešel z Burtonovi hlavy. Určité Burtonovské prvky tam sice jsou, ale jinak se spíš jedná o takovou nehorázně nepovedenou tarantovinu, která však postrádá veškerý smysl pro humor, ačkoliv se o něj více než hodně snaží. Marně jsem v tom hledala Burtonův nenucený smysl pro vtip, který dokáže rozesmát a zahřát u srdce, aniž by se snažil divákovi znásilnit bránici. Je to vtíravé a nudné! Nudila jsem se tolik, že, kdybych se raději během té 10-ti hodinové cesty z Bruselu do Plzně dívala ve tmě z okna, bavila bych se nejspíše víc. Budu to považovat za takový Burtonův režisérský epileptický záchvat, který se snad více nebude opakovat. Zas na druhou stranu, nové věci se mají zkoušet, a kdo jiný si může dovolit takový úlet, aniž by mu to pochroumalo hvězdnou kariéru a ego než velikáni tohoto typu!