principessa

Když vidím to celkový hodnocení, tak je mi fakt líto, co napíšu, ale tohle je pro mě jedno obrovský zklamání... téměř se nedá věřit, že něco takového by mohl být Nolanův počin..nevim, jestli prožívá krizi středního věku nebo jestli se jak postupně stárne stává sentimentálním, ale to, co jsem dneska měla možnost zhlédnout je jedna velká fraška. Chvílema jsem se dokonce nudila a občas mi některé scény přišly až trapné. Ta úplně poslední závěrečná scéna- WTF???? Já to fakt nemůžu pochopit... nejspíš má Nolan nějaké zlé dvojče, které ten film režírovalo za něj, jinak si to nedokážu vysvětlit. Chybělo tomu veškeré kouzlo, které měly 2 předchozí díly a nevzbudilo to ve mně téměř žádné emoce. Hlavní padouch mě absolutně nezaujal, akorát jsem celých 164 minut přemýšlela, jak ten típek s maskou na ksichtě asi může jíst... Jediné plus vidím v obsazení Marion Cotillard, která mě prostě nepřestává okouzlovat, i když !spoiler! na herečku jejího formátu teda absolutně neumí umírat... :-D...a potom mám samozřejmě neustálou slabost pro Batmanův Batmobile (nebo Batplane nebo co to vlastně bylo...), Batcycle a ten jeho úžasnej sexy hlas, kterej jsem si nejednou trénovala sama doma před zrcadlem a stejně se mi nepodařilo vyloudit stejný tón!!! Bože já si ho snad nahraju místo hudby do mp3!

Nemůžu si pomoct, ale mě asi Batman Begins oslovil prostě víc než Temný rytíř, já nevím, jsem trochu na vážkách. To ale nic nemění na tom, že největší magor v dějinách všech filmových postav je jednoznačně Joker a že druhá část trilogie má naprosto famózní závěr, který mě dostal mnohem víc než ten trochu fádní závěr Batman Begins! Taky jsem docela uvítala výměnu Katie Holmes za Maggie Gyllenhaal. Asi bych potřebovala spojit oba dva díly dohromady, abych byla spokojená.... Každopádně už se těším jak malé dítě, až se dnes konečně v kině podívám na Temný rytíř povstal! A jsem sama zvědavá, co k němu budu za nějakých 24h psát za komentář....

Ježiš tak tohle bylo naprostý mučení..asi dvě třetiny filmu jsem akorát prořvala, protože já mám sakra ráda psy a dívat se na to nebohý stvoření jak každý den čeká až se vrátí jeho pán (buď proto, že neví, že on už se nikdy nevrátí a nebo možná proto, že tak dává najevo svou věrnost a zároveň se tak vyrovnává se svým žalem - nemám ponětí, do hlavy tomu psovi nevidim) to mě teda docela odrovnalo. Takhle moc mě žádnej film nevyčerpal. Usnula jsem po něm jak mimino a to ještě asi se slzama v očích. Nad hodnocením sem docela váhala, je fakt, že jinej film ve mně stejný pocity nevzbudil, na druhou stranu vím na sto procent, že ho nikdy v životě nechci vidět znova...!!!

Já ho prostě žeru!!! Od měnění hlasu (což je mimochodem neskutečně sexy), přes heslo, které se skrývá pod několika klavírními tóny až po to jeho neskutečný fáro (dala bych cokoliv, abych se v něm mohla svézt). Kam se hrabe James Bond a Spiderman dohromady. A ty netopýři, aaach ty netopýři, jako když Popelce přiletěli na pomoc holubi, akorát tohle je milionkrát lepší... V žádném takovém filmu nesmí samozřejmě chybět nějakej prťavej kluk, co říká: "On přijde. Batman nás přijde zachránit." a jeden až dva zkušený, chytrý a vtipný sympaťáci - zbožňuju postavy Alfreda a pana Foxe. Jediný co mě trochu rozčilovalo byla postava Rachel a taky ta závěrečná pseudo "romantická" scéna, to mi tam nějak nesedělo. Rachel mám neustále spojenou s tou protivnou ufňukanou Joey z Dawsonova světa... ale je dost možný, že jí prostě jenom strašně závidim, protože......vždyť ta holka líbala Batmana sakra!

Pamatuju si to jako včera, kdy jsem tenhle film viděla poprvé. Kolem 3h ráno ve Španělsku ve Valencii Juanja napadlo, že si pustíme (podle něho) fakt úžasný film. Po zhlédnutí začátku jsem si na okamžik myslela, že půjde o levnou italskou komedii a byla jsem docela skeptická, to jsem ale ještě netušila, co bude následovat po pár minutách. Ten film mě najednou naprosto pohltil a nakonec se z něho vyklubal můj největší filmový zážitek. To co TENHLE film se mnou provedl se jen tak nějakému filmu nepovede. Při té scéně, kde Guido, který neumí německy ani slovo, dobrovolně překládá pravidla koncentračního tábora tak, aby přesvědčil svého malého synka, že jsou pouze součástí velké "hry", jejíž vítěz získá tank, jsem brečela smíchy jako nikdy a zároveň, ve stejný okamžik, plakala proto, že mi z toho bylo tak hrozně smutno. A takovejhle divnej a rozporuplnej pocit jsem do té doby nezažila. Je to neuvěřitelné, co všechno je člověk schopen obětovat z lásky (i svůj život). Zažít takovou lásku považuju za největší životní výhru... S tímhle filmem mám pak ještě samozřejmě neodmyslitelně spjato slavné předávání Oskarů!

No páni to je nápad... Přemýšlím, jestli bych já sama třeba někdy mohla dokázat vymyslet něco podobného a nacpat to do rozmezí pouhých 3 minut... Nolan si s tím poradil teda naprosto úchvatně...

Pro mě je tenhle seriál nejlepší na světě a navždy taky zůstane, a to i přes velkou konkurenci současných seriálů. Už sem ho viděla tisíckrát, protože si ho pouštím prostě znova a znova, pořád dokola a stejně se u toho pořád hlasitě řechtám. Je plnej úžasnýho inteligentního i neinteligentního humoru, se kterým se naprosto ztotožňuju, a představuje pro mě vysněnej svět plnej radosti, lásky, přátel a zároveň bláznivej a pestrej, takovej jakej bych ho chtěla mít (a vlastně mám) i já! Není den, kdy by mi aspoň jedna situace, jeden můj zážitek tenhle seriál nepřipomněl. (13.08.2012 - Dnes jsem v práci projížděla seznamy zákazníků a narazila jsem na někoho, kdo se jmenuje Vikram :-D) A navíc vždycky, když je mi smutno Přátelé mi zaručeně zvednou náladu!

Je to dost zajímavej film, docela ze života...s nevěrou se totiž setkal aspoň jednou asi každý z nás a to ať z pohledu toho, kdo podvádí, toho, kdo je podváděn a nebo toho kdo o tom aspoň jednou zapřemýšlel.... Já jsem docela snílek a tak jsem byla vlastně moc ráda, že se ta tolikrát plánovaná nevěra díky různým náhodám i nenáhodám nakonec nezdařila... Neřekla bych teda, že úplně podstata bytí, ale něco, bez čeho člověk opravdu sotva může existovat a co je natolik důležité, že to hýbe světem (ať už v tom negativním nebo pozitivním smyslu) se prolíná celým filmem a skrývá se i v posledním jeho slově (které asi muselo zaujmout úplně každého). A ještě mě tak napadá, jakou děsivou atmosféru dokáže vytvořit jednoduchá klavírní skladba a jak mocný může být jeden jediný samotný tón (to bylo jak kdyby někdo do mě bodal nožem)..no prostě geniální!

Pro mě je to nádherný film, při kterém mě napadaly fakt zvláštní myšlenky o životě a smrti a ty myšlenky se měnily s postupným vývojem filmu. A nakonec ten pocit moci se s něčím konečně smířit je dost osvobozující. Před výkonem Hugh Jackmana a Rachel Weisz smekám. Co mě ale opravdu dostalo úplně nejvíc byla hudba Clinta Mansella, ty skladby jsou úchvatný, nádherný (moje oblíbená nese název: "Together We Will Live Forever")..... A jinak v hlavě mi naprosto utkvěla ta scéna, kdy jde Tommy ulicí a není slyšet nic jiného než jeho kroky ve sněhu, je naprosto odpoutaný od všeho, co se děje kolem něho, ponořený do svých myšlenek až do okamžiku než ho téměř přejede auto... no taky se občas takhle odpojuju od reality....