principessa

Pamatuju si, jak mě tenhle příběh zasáhl, když jsem byla malá, a když o tom tak přemýšlím, tak si ode mě opravdu zaslouží 5 hvězdiček. Je to taková dojemná pohádka o tom, proč padá sníh, kterou vypráví babička své vnučce. Před očima mi zůstávají 2 pro mě dechberoucí scény... první je náhlá smrt Edwardova vynálezce právě v okamžiku, kdy mu ukazuje jeho nové lidské ruce... a druhou je samozřejmě tanec ve sněhových vločkách. To celé je podbarvené nádhernou hudbou Dannyho Elfmana a už jste si určitě mohli všimnout, že ta správná hudba vždy trochu ovlivní můj úsudek, což mi ale vlastně vůbec nevadí, protože já taková prostě jsem. A Burtonovi se musí nechat, že má smysl pro humor a já mám ráda snímky, které mě umí takhle nenápadně rozesmát, aniž by mi cokoliv vnucovaly.

Memento, jen trochu jinak? Možná tak chtěl režisér opravdu vzdát hold velkému Nolanovi a pokud tomu tak bylo, pak má u mě jedno velké plus, protože pro Nolana já mám taky slabost. Drew Barrymore jako oběť podivné nemoci jménem anterográdní amnézie je opravdu roztomilá a mě jen napadá, že s Lennym by to měl Adam Sandler trochu snazší, protože ten si narozdíl od Drew svou nemoc uvědomuje. Jinak ale nebudu hledat mouchy zbytečně tam kde nemusím. Pro mě je tohle moc fajn odpočinková komedie, u které jsem se opravdu dobře bavila.... 4 hvězdy tudíž byla jasná volba!

Tohle je pro mě jedno velký překvapení a to hlavně, co se týká Omar Sy. Nikdy by mě totiž nenapadlo, že tomuhle bláznovi (v pozitivním slova smyslu) z SAV bude pasovat takováhle role a ejhle, spletla jsem se, ta role mu totiž víc než pasuje a společně s Francois Cluzet vytvořili perfektní pár (opravdu, kdo by to býval řekl). Pro mě tím Omar Sy jednoznačně získává cenu za sympaťáka roku. Moc se mi líbil ten příběh, který se nechal inspirovat skutečnou událostí (postava Philippa tetraplegika se totiž zakládá na skutečné postavě) a mně nezbývá než obdivovat oba režiséry, že se nebáli přijít s takovým ožehavým tématem na plátno a že si navíc s jeho zpracováním tak bravurně poradili. ... Hvězdičku navíc pak dávám za hudbu, protože tomu, kdo si aspoň jednou poslechne Una mattina od Ludovico Einaudi pak nezbývá nic jiného než si ji pouštět znova a znova...! Intouchables c'est un film qui vous touche vraiment.

Film je to krásný a Mélanie Laurent je v něm kouzelná, jen bych se na něj měla asi dívat až budu o něco míň smutná.... :-( Celý ten soundtrack je moc pěkný.... mám ráda tenhle styl hudby a Bachovu suite no. 1 pro cello taky: http://www.youtube.com/watch?v=ltQB4keI_uQ akorát ta mě vždycky rozesmutní ještě víc...

Opravdu miluju ten soundtrack, znovu jsem se teď k němu dostala a poslouchám ho pořád dokola. Taky jsem vždycky obdivovala lidi, co něco dokážou vytvořit téměř z ničeho. V jednoduchosti je prostě krása. A navíc ten příběh se mě hodně dotýká už jenom tím, že miluju klavír a tudíž mě ten konec opravdu rozplakal! Na konci srpna se na tenhle krásnej film chystám znova, tak sem napíšu snad trošku lepší komentář až to budu mít živě v hlavě!

Tenhle film mám spojenej se zajímavym zážitkem :-D Byli jsme s celým naším gymplem v kině a pustili nám film "Nachové plachty".... Po asi 10 minutách se opravdu celé kino do jednoho člověka začalo bouřit, hučet a já nevím, co ještě (no jo my byli docela buřiči :-) a touto reakcí jsme si vydobili, že Nachové plachty najednou zmizely z plátna a pustili nám místo nich právě Úkryt...a ten na mě zapůsobil opravdu skvěle (nevím, jestli tomu pomohl ten pocit náhle skončeného utrpení, ale film se mi kažpopádně líbil moc), ráda bych si ho pustila znova a ráda bych zároveň dala druhou šanci Nachovým plachtám, protože by mě zajímalo, jestli jsou opravdu tak hrozné jak mi připadaly kdysi.

Ještě se mi nikdy nestalo, abych chtěla vědět, jak dopadne film, jehož konec už znám!!! Nolan je génius a já si ještě teď dávám ty jednotlivý kousky puzzle dohromady... Je naprosto jasné, že tohle si prostě musím pustit znova!

Fakt, že pracuji v pivovaru vynáší tento film v mých očích ještě o příčku výš! Při vyslovení slova Postřižiny se mi tudíž vybaví nádherná paní správcová, která si k snídani dává řízek a zapíjí ho pivem a pak ve své roli nepřekonatelný Jaromír Hanzlík, kterému už Pepin zůstane navždy přišitý a tak pokaždé, když přijede k nám do pivovaru, vždy se tu najde aspoň jeden člověk (většinou náš nejstarší pan sklepmistr), který ho přemlouvá, aby s ním vylezl na náš pivovarský komín... Kdybych si já sama měla vybrat, jakou roli bych si v tomto filmu zahrála, tak by to byla jednoznačně právě role Pepina, vždycky si lámu hlavu, jak dlouho po natáčení to trvalo, než mohl zase normálně mluvit!

Prostě klasika! Parádní komedie jejíž hlášky se vepsaly do dějin a kdo tohle neviděl, tak opravdu neví o co přišel! Koho by dneska při vyslovení slova hliník nenapadlo, že "Hliník se odstěhoval do Humpolce!"? Pokaždé, když mi někdo nabídne švestku, tak já ze sebe namísto "děkuju" samozřejmě vyloudím staré známé "Tady jsem si dovolil ze své zahrádky pár švestiček."... No méně vtipný pak ale bylo, když jsem pravidelně na gymplu slýchávala: "No, Dano, nepotěšila jste mě, ani já Vás nepotěším." - což mým učitelům přišlo vtipný samozřejmě náramně!.... Plha je můj oblíbenec! A Kroupa s paní Kroupovou jsou hned v závěsu za ním: „Já se bojím, že z toho zblbne. Do tří do rána tluče hlavou do skříně a v noci na mě ze spaní křičí: My přídem blíž, mi přídem blíž... On do tý školy neměl chodit!”...

Prvních pár dílů mi přišlo, že se ten seriál ještě docela hledá a už jsem to fakt skoro chtěla vzdát... ale z nějakýho důvodu jsem vytrvala, a i když to trvalo fakt podivně dlouho (přesně to trvalo 17. dílů), kulečníkovou scénou, u které jsem se začala neskutečně řechtat, se prolomily ledy a já v tom okamžiku věděla, že jsem se stala novým členem Community! Zbožňuju Abeda, je to neskutečnej frajer, kterej je sám sebou a kašle na to, co si myslí ostatní (navíc umí fakt dobře imitovat Batmana). Používá neustálé odkazy na různý filmy a seriály a za to ho zbožňuju ještě mnohem víc. Dohromady s Troyem tvoří neskutečnou dvojku, která mě vždycky výborně pobaví (no jo trošku se v nich dvou vidim no, jsem taky takovej blázen, akorát, že v mym světě mě většinou nikdo nechápe). A senor Chang je další z mých oblíbených postav, je to naprostej magor a mě by fakt strašně lákalo vyměnit ho za svou bývalou peruánskou učitelku španělštiny (promiň Margarito!)...akorát bych asi úplně nemusela sedět v první řadě jako Annie!... (oblíbené díly: 1x17, 2x21)