principessa

Naprostý chaos a scénaristický epileptický záchvat! Během některého sledu scén opravdu zůstávám s pusou dokořán před obrazovkou, ale to je právě to, co mě na tom nejspíš baví, teda aspoň zatím!

Po Kruhu je to druhý horor, který jsem si dopřála v kině a musím uznat, že to tomu přidává určité grády, protože doma u televize by se nejspíš moje ruce většinu filmu nepohybovaly někde mezi mým nosem a očima...Všeobecně se pak dá říct, že každý horor, který ve mně nevzbudí mé občas sakra sarkastické já a na který koukám s docela vážnou tváří, se dá považovat za slušný horor! 7/10

Nápad na scénář to byl určitě velmi zajímavý a aktuální. Moodysson dává do kontrastu dvě naprosto odlišné středoškolačky a my máme možnost sledovat, jak se jejich cesty k sobě postupně přibližují (u každé z nich z naprosto jiných důvodů) až se nakonec úplně protnou. Film je to sympatický, ale jeho zpracování mi nijak zvlášť neučarovalo. 6/10

Waltera Matthaua jsem měla vždycky ráda, je to takový milý dědulka a už jeho přítomnost slibuje pohodovou podívanou, navíc obsadit ho do role Einsteina hodnotím jako opravdu výtečný nápad. Einstein a jeho parta velmi aktivních roztomilých staroušků, kteří by si mohli založit továrnu na výrobu náhod, mě několikrát zvládla rozesmát a já si mohla na chvíli docela odpočinout od toho věčného přemýšlení nad smyslem a podstatou života. Je to taková fajn odpočinkovka na večer. 6/10

Píše se rok 1971, Rolling Stones se připravují na své nové turné, Beatles jsou akorát po rozpadu (zamačkávám slzu), Lennon vydává Imagine (zamačkávám slzu) a FORMAN natáčí svůj první americký počin. Hluboký nádech, pomalu se potápím do světa květinových dětí a prožívám svou nejintenzivnější lekci hulení jointa. Formanův film důkladně nasávám a horlivě šlukuju jako ten nejzkušenější kuřák a to je pro mě ten jediný a nejlepší způsob, jak se dokonale zkouřit. Pod vlivem jednoduše geniálního střihu a úžasného scénáře plného bláznivého humoru se ocitám na vrcholu filmového blaha! Dnešní den navždy zůstane dnem, kdy jsem poprvé viděla Taking Off. 10/10

Záběry hrající na notu mé v skrytu lyrické duše, odrazy v obraze, bříška prstů pomalu přejíždějící po klasech obilí barvy slunečních paprsků, zážitek trošku se rozmazávající v předlouhé stopáži s příchutí Nicka Cavea a Warrena Ellise.

Čím jen začít...přijdete do kina a už před filmem naladěni upoutávkami na některé ty bezduché debilní americké blockbustery se najednou téměř bez úvodu ocitáte uprostřed děje, ve kterém se Brad Pitt v roli zodpovědného a citlivého muže v domácnosti, otce rodiny, znovu pouští do akce, aby bok po boku s vyholenou, (díky Bradovi) jednorukou izraelskou bojovnicí čelil krvelačným zombíkům navíc v doprovodu běloruských aerolínií. Uznávám, že jsem se docela bavila, jelikož film by se některými scénami dokázal hravě vyrovnat nějaké lepší černé komedii - za scénu, (SPOILER) kde se uznávaný virolog, naděje na záchranu lidstva, nešťastnou náhodou zabije tím, že uklouzne a pistolí se strefí do vlastní hlavy či za scénu, ve které v tom nejklíčovějším momentě Bradovi zazvoní mobilní telefon, sem ty dvě hvězdy prostě dát musela. Vše vrcholí vrcholně nenápadnou reklamou na pepsi a mým pobaveným avšak docela znechuceným výrazem. Při takovéto nabídce filmů se, myslím, do konce léta bez kina obejdu. (3/10)

Zpracování je sice nic moc, ale ono by to asi nijak vylepšit nešlo, tohle jsou prostě autentický záběry a já oceňuju, že na to konečně někdo upozornil. Držela jsem se až do poslední chvíle, ale poslední scéna mě pak stejně dostala. Omlouvám se za ten výraz, ale já myslím, že by se to spíš mělo jmenovat kurvy - distribuce by byla sice nejspíš těžší, ale název rozhodně trefnější.

Nauka o snech se mi popravdě úplně nedostala pod kůži, kterou nosím. Stephanovo mexický přízvuk ve francouzštině mi byl spíše protivný, než aby mi připadal roztomilý a chvílemi mě film i trošku nudil. Charlotte Gainsbourg mě zase naopak mile překvapila, že umí normálně mluvit, protože kdykoliv s ní vidím nějaký rozhovor, její hraný éterický projev ve mně vzbuzuje docela nepříjemný pocity, ale tady sama o sobě působí překvapivě mile. Co se tomuto filmu pak musí nechat je samozřejmě hravé a velmi originální vizuální zpracování.5/10

Almodóvarova zvrhlost jakoby dosáhla svého vrcholu v tomto hodně bezcitně a chladně podaném příběhu, u něhož mi pointa velmi naivně došla až docela pozdě. Téměř bez emocí jsem sledovala tu spletitou podívanou, která se mi postupně skládala před očima a zapadala do sebe jako kousky puzzle a za celou dobu filmu jsem nepocítila ani nejmenší nutkání sympatizovat s nějakou z hlavních postav a postavit se na jednu nebo na druhou stranu. Nicméně Almodóvar mě vždycky bavil, a jinak tomu nebylo ani teď. 7/10