principessa

Hnusnej, nechutnej, páchnoucí příběh, z jehož hlavního hrdiny je mi totálně na zvracení. Po shlédnutí nějak nedokážu překonat pocit, že se musím jít bezpodmínečně osprchhovat, cítím se tím filmem tak nějak znásilněná. Ještě nikdy francouzština nezněla tak oplzle, i já jsem měla chvílemi co dělat, abych rozuměla (nebo jsem možná jen nechtěla rozumět?). S teoriemi a názory hlavního hrdiny bytostně nesouhlasím, několikrát jsem díky skvěle umístěným "výstřelům", které to celé doprovázely málem dostala infarkt, i přesto zpracování a režie Gaspara Noé mě zaujala, né-li dokonce nadchla a já vydržela tu hodinu a půl přikovaná na obrazovce!7/10

Nejspíš z čistě sentimentálních a nostalgických důvodů (už stárnu), ale musím tomu dát za 4. Pamatuju si to ještě dnes, jak jsme se vždycky s celou rodinkou u tohohle filmu nasmáli a snímek samotný mě dokonce zasáhl natolik, že básničku, která v něm zazní jsem pak z vlastní iniciativy recitovala o Vánocích dědečkům a babičkám v domově důchodců...

Dá se člověk poznat jen za pouhých několik hodin? Stačí to k tomu, abychom se zamilovali nebo si jen díky nedostatečnému poznání toho druhého do něj můžeme promítnout všechny svoje ideály a doufat, že nikdy nenastane procitnutí?.... Dva lidé, náhodné setkání a jeden snový den ve Vídni protkaný nevšedně všedními zážitky, to celé jakoby v jiném časoprostoru. Dvě reálné postavy či spíše aktéři jednoho příběhu? Jeden spíše optimista, druhý realista, i přesto jsem se našla v každém z nich. Film se silným příběhem tvořeným jedním neustále plynoucím dialogem jehož se stáváte součástí.

Spravedlnost může mít mnoho podob, občas na sebe může vzít podobu Jacka Nicholsona, tak jako tomu je v tomhle, řekla bych, až šíleně krásném filmu.....víc se mi nedaří napsat, přemýšlím nad tím už dva dny, ale tenhle snímek je prostě, alespoň podle mě, slovy nepopsatelný! 10/10

Ačkoliv mi někdo kdysi prozradil, jakým způsobem je vyprávění vystavěno a připravil mě tak o ten sladký moment překvapení a tápání, jedná se o dílko natolik zvrácené, že mi bylo i tak předurčeno padnout si s ním ihned do oka. Ani jsem netušila, že se v té dřívější úžasné české kinematografii ještě skrývá taková perla. Film, který mojí romantickou duši přesvědčil o tom, že všechno může mít svůj happy end, jen je třeba to vzít za správný konec. 10/10

Film, který jsem měla v povědomí už hodně dlouhou dobu, ale kterému jsem se tu stejnou dobu vyhýbala. Proč? Myslím, že jsem měla trochu strach. Ano, strach, protože kvůli tomu, co všechno jsem o tom filmu slyšela, jsem cítila, co by mi asi takový film mohl přinést a věděla jsem, že ve mně zůstane ještě hodně dlouho potom, co ho shlédnu, jestli ne napořád. Nemýlila jsem se, ten strach byl víc než oprávněný, ačkoliv né zcela obhajitelný. Člověk by se neměl bát, měl by se rozběhnout a skočit do takového příběhu po hlavě nepřemýšlejíc o tom, co ho čeká a prostě se nechat unášet proudem příběhu a pokusit se nenechat se úplně unést proudem slz, které se mu řinou z očí. Takový snímek vám pohne duší, přinutí vás přemýšlet o životě a ani dlouhé finální titulky vám nebudou stačit na uklidnění. Pokud se někdo taky trochu bojíte jako já a stále ještě váháte, pak nečekejte, rozběhněte se a skočte. Je to jedinkrát v životě, kdy na 3 hodiny zůstanete bez dechu a přece se neudusíte.

První setkání s dánskou kinematografií se u mě bohužel potkalo s nepochopením a velkým zklamáním. Ačkoliv to občas vypadalo až McDonaghovsky slibně, domů z kina jsem nakonec odcházela tak nějak nenasycená až hladová po dobrém filmovém zážitku...

Tarantino je mistr absurdna a jediný režisér, který ve mně svým počinem dokáže vyvolat pocit, že jsem naprostý magor a psychopat vzhledem k tomu, jakým scénám jsem vůbec schopná se bláznivě smát. Tenhle snímek má prostě opravdu šprunc. Děkuji Ti Tarantino, že jsi prosvětlil můj páteční večer, co prosvětlil, TY jsi ho přímo prozářil a prodloužil si můj život nejméně o několik let, ačkoliv to bylo na úkor několika desítek, možná dokonce stovek postav filmu (včetně těch zvířecích) a za to Ti z celého srdce děkuji.

Přišlo mi to občas takové nedomyšlené, nedotažené do konce...zvláštní film (když o něčem řeknu, že je to zvláštní, je to u mě pochvala ;-). Bohužel celý film ke mně nepromluvil tak jako to udělala samotná Mansellova hudba, která byla jako vždy tak úchvatná, že bych se v ní mohla úplně ztratit - já toho chlapa prostě miluju. Na lepší hodnocení to sice u mě nebude, každopádně ale převažují pozitivní pocity z tohoto dílka.6/10

Je to tak úžasně optimistickej a skvělým humorem nabitej film. Mě to tak potěšilo a nakoplo, že si teď vůbec nedokážu představit, že mám jít hned spát ( no možná je to i těma antibiotikama a kloktadlem, co momentálně beru na angínu - dělá to s mým tělem divný věci, jak nějaká droga ), ale úsudek mi to stoprocentně nezkresluje - 5 hvězd, není o čem přemýšlet. Už hodně dlouho jsem neviděla takhle sympatickou skvělou komedii, kde nechybí ani špetka romantiky a stroužek napětí! Někdy prostě k plnému hodnocení nemusím mít perfektní kameru, střih a hudbu. Občas stačí jen jedna praštěná dokola se opakující písnička a supr scénář!