principessa

Je to zvláštní, že vždy, když se rozhodnu pustit si něco ve vlaku, vyklube se z toho takové lehčí soft porno (ano vím, že v tomhle slovním spojení jde o tautologii a je mi to jedno). Nicméně koukatelné to rozhodně je, Juliette Binoche předvádí slušný herecký výkon, krásná Joanna Kulig hezky zpívá a líbilo se mi jak režisérka zakomponovala vážnou hudbu do snímku. V každém případě to docela nutí k zamyšlení se, zda za 20 - 30 let se také ocitnu v nefungujícím manželství.... zcela jistě ano (i když rozhodně doufám v opak, ale nemůžu si dovolit ten luxus říct, že tomu tak opravdu bude)! Je to vlastně trošku smutnej film.

Zvráceninka prvního řádu a takové já můžu za každých okolností. Je to úplně něco jiného než na co jsem byla do té doby v kinematografii zvyklá, ale nemyslím si, že úspěch tohoto dílka by u mě tkvěl pouze v nedostatečné zkušenosti s jihokorejskou kinematografií (i když faktem je, že americké kinematografie se dnes člověk může přejíst velmi rychle). Je to vyšperkované, nápadité, konec pro mě velmi rozsekávající. (SPOILER) Vhodné rovněž pro fanoušky incestu a milovníky mořských potvor a experimentátory v jejich pojídání. Prožitek i po fyzické stránce, jelikož jazyk mě bolí do teď. 10/10

Brad má tak neskutečný herecký rozsah až by se z toho jeden mohl cítit trochu méněcenný. Tentokrát oblečený a ostříhaný a lá Forrest Gump si tady dává roličku dosti vyšinutého (nikoliv táty, ale) otce rodiny. Fascinující to herec. Mám-li komentovat samotné dílo, musím říct, že jsem příliš nepochopila, co tím chtěl básník říci a vlastně jsem se o to ani tolik nesnažila, snažila jsem se spíše nedívat se neustále na čas, který zbývá do konce - je to velice převelice dlouhý film. Moje duše rovněž zůstala nedotčena tímto prazvláštním poetickým paskvilem, jediné, co v ní samozřejmě velmi patriotisticky zanechalo stopu byla Smetanova Vltava, která zazněla a připomněla mi tak mé někdejší první setkání s vážnou hudbou. A pokud si toho někdo ještě nevšiml, celý tento komentář píšu šeptem!

Opravdu klobouk dolů, klobouk dolů pánové, protože mít takhle parádní námět na scénář a takhle to zbabrat, to se opravdu jen tak někomu nepovede. Nemá to pro mě téměř žádnou atmosféru. Jako bych běžela vedle vlaku, kterým chci jet a nemohla do něj nastoupit, né a né naskočit - asi takhle na mě působila téměř každá akční scéna. Škoda, nad tímhle dílkem můžem tak akorát zaplakat, protože z toho mohla být určitě strhující podívaná, vždyť kdo by sakra nechtěl být Jumperem? O to víc se teď těšim na Walter Mitty a jeho tajný život, na který po shlédnutí Jumpera nějak nepřestávám myslet. Tam to vypadá na podobně úchvatný nápad na scénář, tak mě, prosím tě, Bene nezklam a ukaž, že v tobě dřímá dobrej režisér.

Jasně, uznávám, že pouštět si dnes film z roku 1933 je dost o držku a člověk si trochu koleduje o studenou sprchu, která může nastat následovaná navíc pocitem viny, že se smějete scénám, které jistě komicky působit nemají (nebo se pletu?). Ze začátku mi to přišlo opravdu kouzelný (probudila se ve mně zase ta moje zatracená slabost pro černobílé snímky), docela se mi podařilo přenést se o těch pár desítek let zpátky a já se bavila, protože páni Cooper a Schoedsack dokáží být rozkošně vtipní. Pak přišla druhá část filmu v hlavních rolích s King Kongem a tam už to trošku začalo skřípat - sice jsem se pořád bavila, jenže tady už si nejsem jistá, zda to byl záměr pánů režisérů. Souboje King Konga s pterodaktylem, ještěrem, tyranosaurem asi měli v lidech vzbudit spíš úžas a děs a né smích. Byly podle mě taky příliš dlouhé, některé ty soubojové scény bych klidně o půlku zkrátila. I tak ale nějak podvědomě cítím, že si King Kong ty 4 hvězdy zaslouží a je mi jedno, zda moje hodnocení může být zkresleno naprosto božským projektem jakým je CINEMA ROYAL, díky kterému jsem měla možnost zažít si tohle dílko doslova na vlastní kůži. 7/10

U tohohle filmu sice oceňuji, že to není taková ta klasická nesmyslná romanťárna, ale zase na druhou stranu ani v tomhle podání mě ta vztahová mozaika prostě strašně nebavila, příběh je pro mě dost o ničem a fakt, že jsem si druhý den po shlédnutí vůbec nemohla vzpomenout, jak že to vlastně skončilo, jen potvrzuje můj kritický náhled na tento výtvor. Ani můj oblíbenec Casey Affleck na hodnocení nic nezmění. 4/10

Jestli něco Francouzi fakt umí dělat,tak jsou to kromě sýrů a vína právě komedie.Louis de Funès mě provázel celým dětstvím, můj děda mi dokonce říkával "Kryšotko". Vždycky jsem chtěla vědět, jak moc velkou roli tedy v mém hodnocení Louis de Funèsovských komedií hraje ona ošemetná nostalgie, která většinou nenápadně oboduje některé moje filmové zážitky hvězdičkou navíc. A ejhle,ono je to možná úplně jinak,možná jsem přeci jen pánem své nostalgie, protože Velký flám jsem jako malá nikdy neviděla, až teď jako už velká holka a stejně sem se tomu řechtala jako děcko (né-li ještě víc). Takže naprosto bez zaváhání i nostalgie 5*.(10/10)

Kdyz jsem Ďáblova advokáta sledovala,nemohla jsem se ubránit pomyšlení na další tři skvělý filmy: Eyes wide shut, Rosemary má děťátko a Interstate 60.Ďáblův advokát je dokonalou kombinací všech tří, navíc cokoliv co mi v těch 3 snímcích ještě třeba mohlo chybět mi Ďáblův advokát servíruje na zlatém podnose!Je to mistrovské dílo.Má to dokonalou atmosféru,má to spád,má to šmrnc,má to Al Pacina...Reeves a Theron hrají jako o život. A do mých soukromých životních dějin se to zapíše hlavně tím,že jsem se taky konečně zamilovala do Al Pacina (a vlastně dost možná i do Charlize Theron...) 10/10

S panem Zelenkou zdaleka nemáme idylický vztah, jediné vzplanutí pro něj u mě nastalo při Samotářích, ale od té doby si spolu tak nějak nerozumíme. Musím říct, že jako umělce ho samozřejmě uznávám a některá jeho díla považuji za velmi originální a možná i zlomová co se české kinematografie týče. Dokážu bez naprostého zaváhání pochopit, proč ho lidi občas tak bezmezně obdivují a milují, stejně jako dokážu pochopit to velmi vysoké hodnocení, jaké tu Rok ďábla má. Ano, i já mám (nepřekvapivě) Nohavicu opravdu ráda, ba co víc já ho dokonce považuji za jednoho z nejlepších českých textařů - soundtrack mě tudíž samozřejmě potěšil. Mám však s tímhle Zelenkovo dílem jeden obrovský problém - ono se mi to totiž vůbec nelíbí. Ani trochu jsem se neztotožnila s tímto zpracováním ve formě fiktivního dokumentu. Nedonutilo mě to přemýšlet nad smyslem života, nepůsobilo to na mě nijak poeticky, ani povzbudivě, ale spíš rušivě až protivně občas. I přes tyhle moje pocity vím jistě, že Rok ďábla zůstane zapsanej v mojí mysli a na jednotlivé scény si zcela jistě vzpomenu i za několik let, znamená to ale, že bych měla jít s hodnocením výš? Ptám se, ale stejně vím, že to neudělám.

Hrušínského, Brodského a spol jsem sice v jiných filmech schopná velmi okatě obdivovat a zbožňovat a veškeré jejich role jim žeru i s navijákem, ale tady jsem jim to prostě nevěřila. Navíc ten příběh opravdu považuji za děsivě nudný a nezajímavý a v tom celém jsem si kromě té přeslavné věty, kterou každý tak s chutí používá, nenašla skoro nic jiného, co by mi utkvělo v paměti. A vlastně mě dost zklamalo, že tahle přeslavná věta pochází z tak "neslavného" počinu.