Dan

Hledá krásu, nachází prázdnotu. Měl by zkusit kořínky. Jsou důležité...

Zajímavé nahlédnutí do maďarské soudní síně, které právníka nutí srovnávat s českými zkušenostmi z trestního procesu. Potěší třeba poznání, že jsou Maďaři kulturnější v tom, že dovolují osobám nacházejícím se v soudní síni konzumovat nápoje. Nepotěší agresivní jednání soudce k většině zúčastněných osob, ač věděl, že je nahráván (pokud to nebylo právě proto...). Z hlediska koncepce dokumentu by asi nebylo od věci uvést před vstupem do soudní síně více informací o tom, co se stalo - člověk, který nesleduje maďarské aktuality, byl povětšinou dosti zmaten.

Mise nabízí řadu zajímavých pohledů na činy různých Evropanů v Jižní Americe (i mimo ni). Na jedné straně domorodci a jezuité, na straně druhé lidé hnaní touhou po penězích a moci nebo zájmem o ochranu různých institucí a pozic. Ač máme rádi happy endy, nic takového se nekonalo v 18. století ani ve filmu - a když se podíváme na počiny západních elit v "rozvojových" oblastech, nekoná se ani dnes. I proto je film stále tak aktuální. Zajímavé mi rovněž přijde zasazení mentality "záporných" hrdinů do kontextu současných diskusí o evropských hodnotách a invazi ne-evropských jedinců: hlavní filmoví záporňáci vtrhli na cizí území a nejenom, že nerespektovali místní kulturu a její hodnoty, ale pokusili se vše místní vytěžit a zničit (a byli při tom celkem úspěšní). Na druhou stranu, záporňáci respektovali euroamerické kapitalisticko-kolonialistické paradigma, které ani v současnosti neubralo na síle. A možná právě v něm je skryta domněnka, že pokud my jednáme nelidským způsobem, budou tak jednat i "ti druzí", pročež je lepší je zničit či zbavit možnosti jednat.

Jeden z možných scénářů toho, jak by vypadaly současné koncepty humanitární pomoci (resp. intervence) a vývozu demokracie zasazené do kulis 30. let 20 století.

Uvěřitelnější, než neuvěřitelné politické příběhy popisované v jiných médiích :-)

Ze seriálu mám smíšené pocity. Na jednu stranu celkem věrně vyobrazuje mentalitu právníků pracujících pro velké korporace, na druhou stranu až příliš zkratkovitě podává důvody, které vedou v právní branži k úspěchu. Právního laika pobaví, českého právníka donutí k zamyšlení nad rozdíly mezi právními kulturami a nad tím, co je reálně možné - a co nikoliv.

I kdyby jen malé procento obchodníků na burze sdílelo pracovní etiku vyobrazenou ve filmu, přesto můžeme být vděčni, že jsme v posledních letech měl "tak málo" bankovních a burzovních krizí...

Velmi vtipný film o problémech, na které v dnešní multikulturní Francii naráží někteří tradicionalisté. Humor představuje velmi dobrý mix založený na předsudcích a stereotypech v oblasti náboženství, kultury i francouzských a světových reálií.

Kdo je Christoph Blocher? Jakým způsobem se k němu máme vztahovat? Jak si od něho máme udržet odstup? Je sice neskutečně charismatický, ale zároveň je to politický ďábel. Dokázal svou populistickou rétorikou probudit v řadě Švýcarů agresivitu, nenávist a primitivní nacionalismus. Jak v politice tak v podnikání se řídil zásadou, že účel světí prostředky. Toto hledání způsobu, jak se k Blocherovi vztahovat, dokázal Jean-Stéphane Bron vystavět nejen množstvím tápajících otázek, ale také pomocí kontrastu francouzského způsobu tázání a uvažování - a odpovědí ve švýcarské němčině.

Kdo jsou ty do půli těla obnažené postavy? O co se svými vystoupeními snaží? A kdo stojí za nimi? Kdo je organizuje? Jak může patriarchálně smýšlející muž vést feministické hnutí bojující proti patriarchátu? A proč si to ta děvčata nechávají líbit? Nejsou jen loutkami ve hře nějakého blázna? To jsou některé z otázek, na které Kitty Green nachází prakticky jenom paradoxní odpovědi.