VanTom

Soubor dvou "poeovských" povídek legendárních hororových režisérů nedopadl zrovna zázračně. George A. Romero vařil psychologické napětí z ničeho a nezáživná "hypnoticko-zombie" historka se bezinvenčně táhla. 2* Dario Argento přeci jenom kamerovými triky z pohledu ďábelské černé kočky přidal na dynamice a opilecko-vražedné šílenství Harveyho Keitela černohumorně vygradoval. 3* Ve výsledku jsem se ovšem bezmála celé dvě hodiny nudil.

Průměr, až to bolí (a nudí). Průhlednou zápletku o opatrovnících s postranními úmysly, v níž nic dalšího už není (ani pořádně ten dům), nastavuje slabá režie prázdnými hororovo-thrillerovými postupy, jenže napětí by se divák nedořezal. Na postavu Leelee (v bikinách i teplákách) se samozřejmě dívá hezky, to né že né.

Všepodřizující snahu rodičů provdat pětici dcer a jejich dívčí horlivou vdavekchtivost režíruje Joe Wright svižně, životně, s úsměvným nadhledem (nemluvě o mistrných vychytávkám jako inscenace plesového reje v jediném dlouhém záběru). Ve druhé, převážně romantické polovině už trošku zadrhne, protože je to prostě pořád o tom samém (a také nezbývá než zhuštěně melodramaticky finišovat).

Zdrcující pád z drogového rauše "štěstí a úspěchu" čtyř lidiček na odporné dno závislosti, kde pro další dávku udělají cokoliv. I po letech progresivní (invenční režie, kamera, střih, zvukový design + hudba), sugestivní a depresivní zážitek s neskutečně intenzivní, až nepříjemnou závěrečnou dvacetiminutovkou.

Ani celkem smysluplná pointa nezměnila nic na zapomenutelnosti tohoto okoukaného "televizního" thrilleru. Idris Elba sice vystřihnul luxusního psychopata-násilníka, jenže strhaná Taraji P. Henson ho dvakrát nestíhala.

Bravurní sólo Toma Hankse a pevné režijní uchopení Roberta Zemeckise organicky oslňují v trosečnické anabázi workoholika z FedExu, který musí přežít několik let samoty na ostrově (přestože se tvůrci nepokoušejí o žádný drsný naturalistický "survival", minimálně ze scény vytržení zubu vám nebude dobře). Všechno ve scénáři dává perfektní smysl – včetně hrubého střihu o 4 roky dopředu, ale zejména v (citovém) ukotvení před a po.

Šikovně zmanipulované soudní přelíčení s cílem osvobodit (vinné) obžalované a vykonat rafinovanou pomstu zároveň zvýrazňuje (a)morální rozporuplnost jejich pohnutých/zničených osudů, za které mohla jedna klukovská výtržnost – a pobyt v "nápravném" zařízení pak změnil vše (s výjimkou pout celoživotního přátelství). Scénář má hodně co vyprávět, proto sype informace i trochu útržkovitě, nicméně zručně graduje (od vyrůstání v Hell's Kitchen, přes pasťák až k onomu soudu) a závěrečný sentiment (navzdory zveličení Williamsovou hudbou) katarzně usměrňuje.

Batman-detektiv, spolupracovník poručíka Gordona, zarputile pátrá po sériovém vrahovi, řeší úchylné hádanky a rozkrývá dalekosáhlou korupci ve vedení města. Matt Reeves dbá na neustálou fatalistickou atmosféru (déšť, temno/pošmourno) a důkladnou aranži postav, do akce se tudíž nežene (kromě kratičkých efektivních bitek servíruje pouze automobilovou honičku a závěrečné zúčtování). Skladatel Michael Giacchino se také blýsknul – potud dobrý. Jenže celý film se bere neskutečně vážně a důležitě, až to začíná být neživotné (vždyť i do inspirujícího Se7m se vešly zlidšťující momenty), Bruce trauma z rodinné minulosti řeší na plátně už asi podeváté, Riddlerovy motivy (i on samotný) mě zklamaly, a co to proboha bylo za účelovou pitomost s těmi gothamskými hrázemi a centrem pod úrovní hladiny (řeky, moře? nedivím se, že z plánu města natož okolí vůbec nic neukázali)?! Když připočítám otravnou tmavost a smrtící délku, vycházejí mi hodně slabé 4 *. [CineStar Anděl]

Vitální pardálové Michael Caine a Robert Duvall vetknou svému prasynovci do hlavy něco životních/chlapských hodnot, přičemž pro jejich bonvivánské výstřednosti si je nelze neoblíbit. Přesto mi snímek přišel ve výsledku nevýrazný (třeba romanticko-dobrodružně přikrášlené vyprávění minulosti mě nebavilo a s Burtonovou Velkou rybou ze stejného roku nesnese srovnání).

Tolerance, natožpak spřátelení dětí s novou partnerkou otce, kvůli(?) které se rodiče rozešli (a hůř), není nikdy lehké a tvoří páteř tohoto psychologického teroru ze zamrzlé chaty u jezera. Opravdu originálního (také plíživě atmosférického a pomalého), kdy jsem předlouho netušil, o čem bude a kam se vyvine (mj. se s onou slečnou pojí pohnutá minulost). I když jo, pointa mě napadla jako jedna z variant, ale její nekompromisní dohrání ji pořádně přitvrdilo.